Roky jdou a Tábor zůstává v elitě. Máme obrovskou radost, neskrývá Dančišin
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Seniorský tým má ve druhé lize, ale dvě z jeho mládežnických kategorií hrají extraligu. A budou hrát i dál. Tábor se pyšní touto lichotivou vizitkou, v minulém týdnu totiž oslavil nejprve záchranu nejvyšší soutěže dorostu a pak i deváté třídy. Dorostenci pod vedením trenérů Milana Dančišina a Reného Skalického dokázali, že mezi elitu zaslouženě patří i po jejím zeštíhlení.
Že mladí Kohouti vstupují do dorosteneckého ročníku s cílem zachránit extraligu a udržet se mezi většími a věhlasnějšími kluby, to se opakuje několik sezon. Už od chvíle, kdy nejvyšší soutěž čítala třicet účastníků.
Nyní jich čítá dvacet – a Tábor mezi ně stále patří!
Udržení si pojistil v minulém týdnu v dohrávce proti Olomouci, která naopak z extraligy sestupuje. Jihočeši v těžší první polovině sezony dokázali obírat i výrazné favority a přestože v nižší nadstavbě získají o něco méně bodů, stále jim to stačí k relativně bezpečné záchraně.
„V důležitých zápasech jsme měli tým pohromadě a byli relativně zdraví, proto se nám to podařilo. Jinak si ale myslím, že soutěž byla nesmírně vyrovnaná,“ hodnotí hlavní trenér Milan Dančišin, jenž se do Tábora před sezonou stěhoval z Českých Budějovic.
Hlavní trenér Milan Dančišin | Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Teď se klubová mládež upíná k poslednímu cíli pro letošní sezonu, tedy k postupu juniorů do druhé nejvyšší soutěže. Lepší návaznost mezi mladšími kategoriemi a seniorským mužstvem potřebuje naprosto nutně a za každou cenu, aby udržení extraligových soutěží dorostu a devítek vůbec mělo ten správný smysl a talenti mohli v klubu zůstávat.
Pane trenére, jak velkou radost máte z toho, že se vám podařilo Extraligu dorostu v Táboře udržet?
Ohromnou. Jakmile se soutěž zúžila na dvacet týmů, bylo v ní těžké najít slabšího soupeře. Do sezony jsme určitě nešli s tím, že budeme hrát střed tabulky; za jednoznačný cíl jsme si dali extraligu v Táboře zachránit a jsem rád, že se nám to podařilo. A těší mě i to, jakým stylem se nám to podařilo.
Jakým?
Už od května jsem říkal, že máme mužstvo, které má chuť a vůli pracovat. Pracovali jsme tvrdě a kluci si plnili to, co jsme po nich chtěli. Myslím si, že v průběhu celé sezony jsme Táboru rozhodně nedělali ostudu a dokázali jsme hrát vyrovnané zápasy se všemi týmy. V základní části jsme dokázali bodovat i s těmi soupeři, kteří byli nad námi.
„Díky zápasům v základní části jsme my trenéři, ale i sami kluci věřili, že opravdu dokážeme hrát s každým. To se nakonec víceméně potvrdilo.“
Ano, řada zápasů proti jasným favoritům vás ukázala ve vynikajícím světle. Proč to třeba jindy proti papírově slabším, než byli oni, tolik nešlo?
Měli jsme přece jen poměrně úzký kádr a kvalita není u všech hráčů taková, jakou bychom si představovali. Dovednosti některých jsou přece jen o něco slabší, a když vám z týmu vypadnou dva tři důležitější hráči, tak je to potom problém. Právě to se na nás projevilo. Měli jsme dlouhodobě zraněné kluky, které bylo těžké nahradit, a proto se nám některé zápasy nepovedly.
Zasahovala podle vás do druhé části soutěže nervozita?
Musím říct, že právě díky zápasům v základní části jsme my trenéři, ale i sami kluci věřili, že opravdu dokážeme hrát s každým. To se nakonec víceméně potvrdilo. Trocha té nervozity tam samozřejmě byla, lhal bych, kdybych řekl, že ne... Ale my jsme prostě sami sobě věřili, pracovali a do každého zápasu šli s tím, abychom si po něm mohli říct, že jsme pro úspěch udělali maximum.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Nakonec z extraligy sestupuje Olomouc. Přitom v základních skupinách bylo jasně nejhorší Kladno, které jste měli ve skupině. Dokážete jako trenér soupeře říct, čím to mohlo být?
Oba naše zápasy s Olomoucí byly paradoxně vyrovnané. Na soupeřově ledě jsme vyhráli v prodloužení a řekl bych, že jsme tam byli o malinko lepší a měli víc ze hry. Tady u nás se vlastně rozhodovalo o tom, jestli už budeme definitivně zachráněni. Trochu tedy panovala nervozita, ale zvládli jsme to. Vyrovnané nicméně byly i zápasy s Kladnem a rozhodovaly v nich maličkosti. Jak se říká, štěstí přeje připraveným. My jsme v danou chvíli měli tým pohromadě a byli relativně zdraví, proto se nám to podařilo. Jinak si ale myslím, že soutěž byla nesmírně vyrovnaná.
„V mládeži jsme si vytyčili tři jasné priority: zachránit obě extraligy a vybojovat postup juniorky do ligy. K úplné spokojenosti už nám tedy chybí „pouze“ poslední zmíněný cíl.“
Chvíli po vás vybojovala záchranu nejvyšší soutěže i táborská devátá třída. Jak vás hřeje, že v klubu, který má v mužské kategorii jen druhou ligu, zůstávají dvě extraligy?
Mě to těší dvojnásob. Po loňské sezoně jsme se právě s kolegou Rosťou Kadlecem (trenérem táborské 9. třídy) rozloučili v Českých Budějovicích a přešli do dalšího města, které je z mého pohledu baštou jihočeského hokeje. Měli jsme jasný cíl, a ten jsme chtěli splnit.
Jak byste prostředí v obou klubech porovnal?
V určitém směru je samozřejmě odlišné. V Budějovicích jsou podstatně lepší podmínky pro hráče, i co se týče materiálního zabezpečení. Já jsem tam dělal dva roky vedoucího akademie, takže jsem se tady v Táboře snažil ty podmínky také trochu vytvořit, což se nám zčásti podařilo. Co se týče tréninkového zázemí i objemu a počtu tréninků, je to v obou klubech srovnatelné. Je tady sice jen jedna ledová plocha, ale máme pěkně vybavenou posilovnu, hned naproti zimáku školu, dvě tělocvičny, tartanovou dráhu, „umělku“… Všechna tato sportoviště máme možnost využívat, takže se to v tomto ohledu porovnat dá.
Asistent trenéra René Skalický | Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Teď budete hodně fandit juniorům, aby konečně postoupili do druhé nejvyšší soutěže?
To rozhodně. V mládeži jsme si vytyčili tři jasné priority: zachránit obě extraligy a vybojovat postup juniorky do ligy. K úplné spokojenosti už nám tedy chybí „pouze“ poslední zmíněný cíl. Během sezony jsme udělali maximum pro to, aby se nám alespoň zčásti vrátili kluci, které jsme měli rozeseté po republice, a to se povedlo. Věříme, že mužstvo má sílu na to, aby se mu vyšší soutěž podařilo vybojovat.
„Myslím si, že mužstvo bude zajímavé a sezona by mohla být fajn. Samozřejmě do ní ale půjdeme s pokorou a naším prvotním úkolem bude zachovat pro Tábor extraligu.“
U dorostu už máte klid na plánovaní další sezony. Začínáte řešit, jak budete stavět nový tým?
Už jsme začali. Máme to vlastně poměrně jednoduché, protože jsme letos ohrávali hodně mladých hráčů. V každém zápase nastupovalo minimálně deset, někdy i dvanáct kluků ročníku 2008 a hráli i přesilovky a oslabení. Musím říct, že byli pro tým velmi platnými, a někdy i rozdílovými hráči. Můžeme tedy říct, že kádr máme víceméně hotový. Ještě jsme přivedli brankáře a měli bychom vycházet z počtu čtyř gólmanů a 38 hráčů.
To skoro zní, jako byste si mohli dát ještě o trošku vyšší cíl než „jen“ záchranu…
Řeknu to jednoduše: Rozhodně budeme vědět, do čeho jdeme. Letos to pro mě byla v mnoha směrech zkušenost, protože jsem hráče neznal a teprve postupem času jsem je poznával. Účastnil jsem se i tréninků a některých zápasů s devátou třídou, takže vím, jací hráči odtud nahoru přijdou. Myslím si, že to mužstvo bude zajímavé a sezona by mohla být fajn. Samozřejmě do ní ale půjdeme s pokorou a naším prvotním úkolem bude zachovat pro Tábor jak extraligu dorostu, tak i nejvyšší soutěž devátých tříd.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Share on Facebook
