Rulík o zranění Krejčíka, stopování při finále 1985 i fans: Takovou energii hráči nezažili!
Foto: Jakub Knap
Loni v lednu Radim Rulík dokázal dotáhnout dvacítku do finále, teď se mu totéž povedlo se seniorskou reprezentací. A je to o to sladší, že na domácím šampionátu! Češi po parádním výkonu smetli hlavního aspiranta na titul, Švédy před vyprodanou O2 arenou přehráli 7:3 a v neděli si zahrají o zlato, na které čekají už čtrnáct let.
„S dvacítkou jsme se dostali do finále po dvaadvaceti letech. Teď to bylo hodně podobné, a ještě umocněné tím, že jsme hráli v domácím prostředí. Ten pocit byl strašně silný. Fanoušci dodávají hráčům takovou energii, že to prostě ještě nezažili. Pro celý realizační tým i hráče je velká událost, že jsme se dostali do finále,“ líčí spokojený kouč národního týmu.
Ten přitom nevykročil do utkání úplně podle představ, v divoké úvodní desetiminutovce dvakrát ztrácel. „Švédové nastoupili velice sebevědomě, byli silní na kotouči. Měli jsme z nich respekt a čekali, co s námi provedou. Důležité bylo, že nám neodskočili a dokázali jsme dvakrát vyrovnat,“ má jasno Rulík.
„Fanoušci dodávají hráčům takovou energii, že to prostě ještě nezažili. Pro celý realizační tým i hráče je velká událost, že jsme se dostali do finále.“
Češi pak opanovali druhé dějství, v němž udeřili třikrát během 178 sekund a šli do klíčového vedení 5:2. „To byl klíč k vítězství, druhá třetina rozhodla, odehráli jsme ji výborně a naše produktivita byla excelentní,“ pokyvuje šéf české střídačky.
Tři korunky sice do konce třetiny snížily, ale dál musely útočit, což byla voda na český mlýn. „Začali hrát víc do rizika. Věděli, že to musejí otevřít a tlačit se do útoku, z čehož pramenily brejkové situace ve třetí třetině,“ připomíná dva proměněné samostatné úniky v podání Lukáše Sedláka.
„Není to úplně můj styl, ale poslední minutu už jsem věděl, že nám to neuteče, tak jsem se na střídačce trošku uvolnil.“
Stejný hráč v závěru dokonce zkompletoval hattrick, ale švédští trenéři sáhli po výzvě a byli úspěšní. V tu chvíli ale houževnatí Češi vedli už 7:3 a užívali si skvělou atmosféru v pražském hokejovém chrámu. „Není to úplně můj styl, ale poslední minutu už jsem věděl, že nám to neuteče, tak jsem se na střídačce trošku uvolnil,“ přiznává Radim Rulík.
Těší jej, že jeho tým vítězí i bez gólů Davida Pastrňáka. „Je to o týmovém výkonu. V každém utkání se některé lajně daří malinko víc, některé malinko míň. Je jedno, kdo dává góly, jsme tady jako mužstvo.“
Český lodivod se musel znovu obejít bez nemocného Jakuba Fleka, ve druhé třetině se navíc po zásahu pukem zranil Jakub Krejčík, který v závěrečné části naskočil se mřížkou. Jak to s ním vypadá? „Jede do nemocnice, asi podstoupí nějaký zákrok. Uvidíme zítra,“ informuje Rulík.
Jeho svěřenci si stejně jako ve čtvrtfinále zahráli jedinou přesilovou hru, soupeři jich měli k dispozici víc. „Některá vyloučení byla hodně přísná, třeba s tím od Honzy Rutty nesouhlasím. Rozhodčí to nemají jednoduché, ale ve finále by to mohli pojmout tak, že když si nebudou stoprocentně jistí, aby to nepískali.“
Finále doma před 39 lety? Rulík se na zimák nedostal, jel stopem
Národní tým si po čtrnácti letech zahraje o zlato, soupeře určí večerní souboj mezi Kanadou a Švýcarskem. „Na zápase jsme nikdy nebyli a tradici dodržíme. Budeme se dívat v televizi a čekat, kdo na nás vyjde. Každopádně poslední krok je vždycky nejtěžší,“ ví Rulík.
Doma se ve finálové bitvě Češi představí dokonce po 39 letech. Co tehdy český kouč dělal? „Byl jsem v Praze, moc jsem si přál dostat se na zápas, ale nedostal jsem se tam. Tak jsem jel stopem zpátky, tehdy to trvalo snad šest hodin. A když jsem přijel do Ostrova, tak jsem se dozvěděl, že kluci udělali titul. Tohle si pamatuju naprosto přesně,“ usmívá se.
Share on Facebook
