S nikým jsem se v Moskvě neporval, přísáhá vyhlášený bojovník a střelec Oldřich Válek
Na ledě vždycky nechal všechny síly. Bojoval, dřel, rozdával rány. Střílel krásné branky. Oldřich Válek býval stodesetiprocentní hokejista. Elán mu mohli všichni závidět, soupeři na něj ještě po dvaceti letech vzpomínají. Útočník původem z Třebíče vynikl v jihlavské Dukle, zářil také coby elitní ofenzivní zbraň reprezentace. Mistr světa z Prahy 1985 zaznamenal v kariéře spousty úspěchů, sem tam se mu povedl i nějaký ten malér. "Všechno jsem dělal naplno," vzpomíná sympatický chlapík, který v červnu oslavil 48. narozeniny.
Někdejší miláček publika žije poněkud stranou hokejového dění. Válek se usadil v Dačicích, městečku poblíž česko-rakouských hranic. "Jsem vedený na úřadě práce, už přes rok hledám uplatnění. Není to jednoduché, protože mám vzhledem k problémům se zády omezenou pracovní schopnost. Rád bych něco našel, ale dělat za osm tisíc měsíčně, to mě příliš neláká," tvrdí upřímně.
Nejhezčí vzpomínka? Samozřejmě na Prahu
Ještě nedávno se věnoval milovanému hokeji. "S aktivním hraním jsem skončil před dvěma lety, kdy jsem pomáhal týmu z Moravských Budějovic. Pak jsem toho nechal a dneska si vezmu brusle už jen na zápasy veteránů. Pokaždé je fajn, když se sejde parta kamarádů. Koncem srpna jedeme na utkání do Moskvy, moc se těším. Hokej mě stále baví, pořád se snažím dávat góly," vypráví s úsměvem.
Do povědomí fanoušků pronikl Válek před lety v jihlavské Dukle. "Vytvořilo se tam silné mužstvo, v první polovině 80. let jsme vyhráli čtyři tituly za sebou. O další nás připravil systém play off, dvakrát jsme pak skončili stříbrní," vzpomíná. Válek měl schopnost skvělé koncovky, patřil k výborným bruslařům, na ledě nikomu neuhnul.
Tyto vlastnosti ho zdobily i v reprezentaci. Zúčastnil se čtyř mistrovství světa, jednoznačně nejraději vzpomíná na zlatou Prahu 1985. "Hezkých momentů by se našlo víc, ale tenhle šampionát byl nejcennější. Vyhráli jsme, byla to velká událost. V mém hokejovém životě největší. Tehdy jsme nemohli legálně do NHL. Dnešní kluci sní o Stanley Cupu a mistrovství světa mají až na druhém místě, my na tom byli jinak."
První start na velkém podniku si Válek připsal o dva roky dřív. "V listopadu 1982 jsem se vyboural s autem a měl třikrát zlomenou kyčelní jamku. Lékař mi tehdy říkal, že budu rád, když se vrátím na led v červenci. Do února jsem chodil o berlích, ale ještě jsem stihl poslední zápasy ligové sezony. Trenér Neveselý mě pak vzal na soustředění nároďáku do Budějovic. Původně jen proto, abych se rozehrál."
Dal gól Kanadě a jediný měl ruce nad hlavou
Jenže Válek se obdivuhodně rychle dostal do formy a nakonec v kádru zůstal. "Když se to pak doktor dozvěděl, nechtěl tomu vůbec věřit," směje se. Že byl Válek v pohodě, dokládá i situace, která se přihodila v duelu s Kanadou. Jihlavský dravec napálil puk do brány, odkud se odrazil a vylétl ven. "Jediný jsem měl ruce nahoře. Stále mám před očima, jek kotouč nádherně letěl asi třicet čísel nad ledem. Bohužel, tehdy ještě nebylo video. Měl to být gól, ale rozhodčí ho neviděli. Materiál sítí byl jemnější než v pozdějších letech, proto ten odraz," vzpomíná.
Jednu z hlavních rolí sehrál Válek také před šampionátem o tři roky později. Odcestoval tehdy sice do Moskvy, jenže nenastoupil a záhy jel zase domů. Ihned se vyrojily spekulace, že se vyhlášený bojovník popral se spoluhráči z týmu. Podle jedné verze s mistry z Košic, kterých bylo tehdy v elitním výběru víc. "Ale je to naprostá lež. Fáma. Sice jsem se často rval, jenže na ledě. Strkat se s někým v soukromí, to vážně nebyl můj styl. Nerozlišoval jsem, kdo je Čech a kdo Slovák. V Košicích mám spoustu kamarádů, třeba Vincenta Lukáče," brání se.
Důvod předčasného odletu byl jiný. "Než jsme vyrazili z Prahy do Moskvy, trošku jsme večer s klukama poseděli. V pět ráno druhý den se jelo na letiště, pak přesun do Moskvy. Já tehdy dost trpěl na angíny, v letadle mi stoupla teplota až na devětatřicet stupňů. Hned si mě vzal do parády doktor Trefný, vynechal jsem první zápas s Poláky. Na Němce jsem už byl připravený, ale řešilo se, jestli dopíšou na soupisku mě nebo Vlada Sviteka. Kluci z týmu se za mě zaručili, ovšem vedení rozhodlo, že mám jet domů. Vlada jsem pak potkal na letišti, když jsme se míjeli," přibližuje dění před víc než dvaceti lety.
Mistrovství světa si Válek zahrál ještě v roce 1989. Tehdy se ocitl blízko odchodu do NHL. "Během šampionátu mě oslovil pan doktor Šubrt, že prý má zájem Quebec. Já byl ale draftován Minnesotou, kluby se musely dohodnout." Už se zdálo, že by to mohlo dobře dopadnout, leč nestalo se. "Patřil jsem Minnesotě, která o mě neměla zájem. Slyšel jsem, že mezi kluby panovaly nějaké spory. Souhlas Minnesoty jsem nedostal, což je škoda. Do Kanady bych přitom moc rád šel," lituje.
Z Finska do Norska. Pak Francie a Německo
Za hranice přesto vyrazil. Dva roky strávil ve finském Lahti, další dva pak v norském Stjernenu. "Na severu Evropy se mi líbilo. Hlavně ve Finsku. Nemám moc rád zimu, ale ta finská mi nevadila. Metr sněhu, přes den sluníčko. O místních lidech se říká, že jsou studení čumáci. Ale není to tak. Jen potřebují čas, aby vás poznali."
Válek všude plnil pověst střelce. V Norsku vyhrál soutěž produktivity, s klubem se dvakrát dostal do finále play off. "Letos v březnu mě tam pozvali na jeden zápas veteránů s Valarengou Oslo. Bylo to fajn," ocení. Během sezony 1993-94 se vrátil domů, načež posléze vyrazil pro změnu do francouzského Chamonix. "Vydržel jsem krátce. Rozváděl jsem se s první ženou." Válek šel následně zase do vlasti, pomáhal Dukle, Havlíčkovu Brodu, kde předčasně dohrál, jelikož si zlomil klíční kost.
Velký srdcař prokazoval výkonnost i ve věku kolem čtyřicítky. V německých klubech z Peitingu či Burgau by mohli vyprávět. "Aktivně jsem hrál ještě předloni. Když jsem přijel z Německa, nastupoval jsem za Horní Cerekev a Moravské Budějovice." Kromě toho měl i civilní zaměstnání. "Jeden čas u Ford Sedlák, pak jsem dělal v restauraci," přidává.
Z Jihlavy se přestěhoval na chalupu, poté zamířil s druhou manželkou do Dačic. "Dům jsme prodali, žena měla kamarádku v Dačicích, takže jsme se nakonec přesunuli tam," vysvětluje. Válek pořád hokej sleduje, s bývalými kamarády je v kontaktu hlavně při zápasech legend. Jen vztahy s jihlavskou Duklou poněkud ochladly. "Před časem se tam ke mně zachovali macešsky, do Jihlavy na hokej skoro nejezdím. Už to zkrátka není jako dřív," uzavírá.
Share on Facebook
