Sezonu promarodil, zato si v Třebíči našel přítelkyni. Teď se Šilhavý těší na novou výzvu
Vojtěch Šilhavý
|
Foto: hstrebic.cz
Loni dokráčel s Třebíčí do semifinále Chance ligy, v příští sezoně bude hrát Vojtěch Šilhavý za druholigového nováčka z Kralup nad Vltavou. V rozhovoru mluví o tom, co ho k takovému kroku přimělo, nebo taky o tom, jak rozporuplný pro něj byl uplynulý ročník.
Co rozhodlo o přesunu z Chance ligy do 2. ligy?
O tomhle kroku jsem přemýšlel už delší dobu, můj záměr byl být blíže k domovu. Sice se ještě řešilo něco v první lize, ale to nakonec neklaplo. No a vzhledem k tomu, že v blízkosti mého domova moc možností není, když se ozvaly Kralupy, tak jsme se dohodli.
Nemáte ale pocit, že jste si tímhle krokem tak trochu zavřel dveře do profesionálního hokeje?
Upřímně s tím počítám. Beru to tak, že moje profesionální kariéra skončila, ale znáte to…. Nikdy neříkej nikdy. Uvidíme.
Takže pokud se během sezony objeví zájemce o vaše služby, přesun výš nevylučujete.
Určitě ne, ale záleželo by i na tom, jak na tom v tu chvíli budeme v Kralupech. S tamním vedením jsem se o tomhle každopádně bavil a ve střídavých startech by mi nebránili.
„Beru to tak, že moje profesionální kariéra skončila, ale nikdy neříkej nikdy.“
Profesionální hokej bývá spjatý s mnohdy až extrémním tlakem. Ve 2. lize to bude vítaná změna, ne?
Jo, určitě. Hokejem se teď chci hlavně bavit. Zahraju si proti klukům, které znám dlouho a které jsem dlouho neviděl. Na to se těším. Stejně tak se těším na to, že budu hrát blízko domova, jak už jsem říkal.
Vojtěch Šilhavý v zápase Přerov - Třebíč | Foto: Sabina Prokešová
Po letech tedy uvidíte na tribuně i rodinu a kamarády…
No, doufám! V podstatě od dvaceti let jsem s hokejem cestoval a nebýt zápasů v Praze na Slavii, tak mě rodina téměř neviděla hrát.
„Hokejem se teď chci hlavně bavit.“
Tréma navíc bude?
Bývávalo, teď už to bude v pohodě. (usmívá se)
Stanovilo před vás vedení Kralup konkrétní cíl pro nováčkovskou sezonu?
Rádi bychom se dostali do play off, to by pro nás bylo naprosto super. Ale je jasné, že budeme mít velkou konkurenci. Tábor, Ústí, Chomutov… Každopádně i my máme dobré hráče. Tým kvalitně posílil, navíc další kvalitní kluci by ještě měli dorazit.
Pro vás osobně byla podoba kádru při vyjednávání o smlouvě důležitá?
O některých nových hráčích jsem z doslechu a spekulací věděl. Jinak jsem se na tohle vůbec neptal.
„Rádi bychom se dostali do play off.“
Většina hráčů ve 2. lize chodí do práce, bude to i váš případ?
Určitě bude. V příštím týdnu mám pár pohovorů, takže doufám, že některý z nich klapne. V soutěži je sice hodně cestování, ale věřím, že všechno skloubím. Trénuje se večer.
Vojtěch Šilhavý v semifinále proti Zlínu | Foto: Sabina Prokešová
Loňský rok jste strávil v Třebíči, prodloužení smlouvy na Vysočině ve hře nebylo?
Ze strany klubu nebyl zájem. Sezona se mi nepovedla, nehrál jsem to, co ode mě očekávali. Navíc mě často trápila zranění.
„Marodil jsem s kolenem, zápěstím, otřesem mozku a přetrženými vazy v kotníku.“
To je věc, která vás limituje dlouhodobě, že?
Hlavně poslední tři sezony. Poslední rok na Vsetíně mi vystřelený puk smolně zlomil prsty na rukou a já musel na operace. V Šumperku nešlo o zranění, ale pravděpodobně o postcovidový syndrom, kvůli kterému jsem musel na nějakou dobu přerušit kariéru. Navalilo se to hlavně v Třebíči. Za jeden rok jsem marodil s kolenem, zápěstím, otřesem mozku a přetrženými vazy v kotníku…
Celkem děsivý výčet…
Právě, bylo toho fakt dost. A to jsem s kotníkem dohrával semifinále, i když jsem s tím asi ještě hrát neměl. Ale bylo to potřeba, zranili se nám další kluci, takže jsme se s trenéry dohodli, že proti Zlínu nastoupím.
„Semifinále jsem hrál přes bolest.“
V každém zápase semifinále jste odehrál jen něco mezi pěti až osmi minutami. Muselo jít o očistec, co?
Bylo to náročné, šel jsem přes bolest. Mimo zápřah jsem se sice cítil dobře, ale když pak přišel souboj u mantinelu, měl jsem „mrtvou nohu“. Po každé třetině bylo potřeba, abych si sundal brusli a nohu různě procvičoval.
Dá se vůbec na roce plném zranění v Třebíči najít něco pozitivního?
Určitě! Poznal jsem spoustu skvělých lidí. Hráčů, doktorů i těch, kteří třebíčský hokej řídí. A taky jsem si v Třebíči našel přítelkyni, což je super holka. Takže se dá říct, že platilo neštěstí ve hře, ale štěstí v lásce a mezilidských vztazích.
Přítelkyni si teď odvezete na Kladno?
(směje se) Bavíme se o tom, že by šla za mnou. Nicméně ještě studuje, takže uvidíme, jak všechno dopadne.
Lukáš Forman, Vojtěch Šilhavý a Miroslav Holec | Foto: Sabina Prokešová
Share on Facebook
