Sparta? Nebylo nad čím přemýšlet, hlásí Graňák. Nabídka ho překvapila
Foto: hcsparta.cz
Sparťané ve druhém utkání Ligy mistrů znovu prohráli, tentokrát nad švédskou Luleou 2:3. V kádru Pražanů naskočila řada hvězdných opor, tedy kromě Davida Tomáška nebo Jakuba Krejčíka. Fanoušci však přivítali poprvé v rudém dresu obránce Dominika Graňáka, který si odbyl svůj premiérový debut.
Graňák absolvoval se Spartou před zápasem pouze tři tréninky, po nichž rovnou skočil do zápasového tempa. „Bylo to pro mě velmi těžké. Na jedné straně jsem měl trochu obavy, na straně druhé jsem byl strašně rád, že jsem rychle skočil do zápasu. Ani jsem neměl čas nad něčím dlouho přemýšlet. S týmem jsem trénoval jen krátce. Doufám, že mi odehraný zápas pomůže a příště to bude lepší,“ komentoval zkušený slovenský zadák.
Ten nastoupil ve druhém obranném páru po boku zkušeného Adam Poláška. „Necítil jsem se úplně nejhůř, za což jsem rád. Mohlo to být horší. Když jsem měl delší střídání, okamžitě jsem to pocítil. Když jsem byl v tempu, bylo to náročné. V utkání jsme hráli hodně v nerovnovážném počtu, kde se formace točily a každý se musel přizpůsobit. Myslím si ale, že jsem to zvládl výborně,“ ohlíží se zpět Graňák, jenž naskočil do ostrého zápasu přibližně po půl roce! „Samozřejmě půl roku bez hokeje, bez ostrého duelu je hned znát,“ přiznává.
„Necítil jsem se úplně nejhůř, za což jsem rád. Mohlo to být horší."
Graňák strávil léto tradičně na Slovenku, kde se průběžně připravoval na své případné další angažmá. „Trénoval jsem s Duklou Trenčín, kde jsem s nimi byl dohodnutý, že v klubu můžu být do konce srpna. Když jsem dostal nabídku hrát zápasy, nějak jsem se neviděl ve slovenské lize. Mužstvo se mi ale líbilo. Prostě jsem chtěl zkusit ještě něco v zahraničí a pak se ozvala Sparta, což mě úplně dostalo. Bylo to pro mě opravdu velké překvapení,“ neskrýval nadšení zkušený obránce.
„Dohoda se seběhla velmi rychle, jednání nabrala spád. S Jardou Hlinkou jsme se bavili, že nejprve přijdu na deset dní. Jestli budou výkony slabé, rozloučíme se. Trenéři se mě po prvním tréninku ptali, jestli nechci hrát už v Lize mistrů. Říkal jsem jim, že si rád zahraju. Jsem tu zatím jen na výpomoc. Věděl jsem, že to není úplně nejlepší nápad i s ohledem na týmovou chemii, abych něco nepokazil, trenéři ale řekli, že chtějí, abych hrál. Tak jsme šli do toho,“ vysvětloval průběh úvodních dnů na Spartě.
„S Jardou Hlinkou jsme se bavili, že nejprve přijdu na deset dní. Jestli budou výkony slabé, rozloučíme se."
Jak vnímá svou dosavadní úlohu v pražském klubu? „Primárně myslím na to, abych co nejvíce pomohl našemu týmu. Je mi už třicet devět let, není to tak, že bych se necítil na hokej, ale samozřejmě nějaký pomyslný vrchol už je za mnou. Snažím se to brát zodpovědně a jsem připravený na všechny možnosti. Když nám to neklapne, nebudu rozhodně naštvaný. Jsem rád, že můžu být v takovém klubu s ambicemi, jako je právě Sparta. Nechám tomu otevřené dveře a uvidíme, jak se celá situace vyvine. Nechci však na sebe zbytečně vytvářet tlak,“ podotýká Graňák.
Foto: hcsparta.cz
Hokejista, jenž má za sebou opravdu bohaté zkušenosti s velkým hokejem, také přiznal, že přemýšlel nad koncem kariéry. „Samozřejmě tahle myšlenka byla ve hře. Hokej mám velmi rád, je to můj život. Na druhou stranu je ale fakt, že kariéra prostě není nekonečná. Říkal jsem si, že případná nabídka musí být na nějaké úrovni a hlavně mi musí dávat smysl. Nabídka Sparty mě moc překvapila a zároveň také potěšila. Klub hraje na vysoké úrovni, což mi samozřejmě dávalo smysl,“ připomněl.
Graňák mohl sezonu začít ve slovenské nejvyšší soutěži, kde však zůstat natrvalo ještě nechce. „Zatím ještě ne. I když slovenská soutěž má svou kvalitu, hraje v ní spousta kvalitních hráčů, trénuje tam řada zkušených trenérů. Měl jsem tu možnost tyhle věci vidět na vlastní oči. Na druhou stranu možnosti a zázemí klubu se s českými kluby příliš nedá porovnávat. To je jasné,“ komentoval stříbrný medailista z mistrovství světa 2012.
„Konec kariéry? Samozřejmě tahle myšlenka byla ve hře."
„V Trenčíně jsem doma, místní prostředí mám rád, trávím tam hodně volného času. Mám v městě hodně kamarádů. Každý hokejista by takovou možnost vnímal jako skvělý krok k tomu vrátit se domů a končit s hokejem doma. Já to ale rád odděluji. Raději si ještě zahraju venku a domů se vracím spíše v jiném stylu než za kariérou. Minulý týden v pondělí jsem absolvoval poslední trénink a poté jsem se s místními hráči prozatím rozloučil,“ popsal svůj program v posledních dnech.
Graňák není v české extralize nováčkem, vždyť mezi našimi mantinely odehrál spoustu zápasů. Naskočil v dresu Plzně, Karlových Varů, Slavie nebo Hradce Králové. „Na českou extraligu jsem si zvykl. Jsem v podstatě narozený tady v Čechách. Žít v Praze je pro mě vlastně dvojnásobná výhoda, mám tu zázemí a ještě bydlení z dob, kdy jsem tu hrával za Slavii. Z tohoto pohledu bylo rozhodování ještě o něco jednodušší. Přiznám se, že mě to oslovilo. Nejsem si jistý, zda bych někam chtěl jít za každou cenu a bydlet někde na hotelu. Všechno do sebe perfektně zapadlo. Velkou roli ale samozřejmě hrál klub,“ dodal.
„Žít v Praze je pro mě vlastně dvojnásobná výhoda, mám tu zázemí."
Probíral spolu se sparťany svou slávistickou minulost? „Samozřejmě něco padlo. Michal Řepík si z toho už dělal legraci, když jsem se bavil s Vláďou Sobotkou. Slávisté se tu začínají nějak množit a Michal říkal, že se mu to z pozice kapitána moc nelíbí," směje se. „Ale uvidíme, třeba tady nebudu tak dlouho, jak jsem klukům říkal,“ dodal s úsměvem na tváři sympatický Slovák.
V kabině se zná skoro se všemi hráči, adaptace na nové prostředí proběhla bez problémů. „Ze začátku jsem si myslel, že přicházím do úplně neznámého prostředí, ale v okamžiku, kdy jsem přišel, uvědomil jsem si, že znám vlastně polovinu kabiny. Potkal jsem tu samé známé tváře, což bylo super,“ naráží na fakt, že mezi známými spoluhráči je například i Milan Jurčina, se kterým je aktuálně nejstarším hráčem v týmu.
Foto: hcsparta.cz
Share on Facebook
