Stará dobrá Plzeň je zpátky. Lítali jsme v oblacích, kroutí hlavou Korčák
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Zářili, jenže pak dorostenci Plzně dopadli tvrdě na zem. Teď už ale zase šlapou na plné obrátky: Výhra s čistým kontem v Hradci Králové pro ně byla šestou v řadě a potvrdila, že jeden z hlavních extraligových favoritů je zpátky ve formě.
Loni byl mladší dorost indiánů v soutěži téměř neohrožený, jeho výsledky braly dech. Letos zase Plzeňští ovládli svou základní skupinu s jednou jedinou porážkou. Ale co přišlo potom? Sedm proher z úvodních deseti zápasů nadstavby.
Navenek těžko pochopitelná bilance, byť samozřejmě proti silnějším soupeřům. „Myslím, že jsme ztratili pokoru a lítali v oblacích. Už jsme to všichni hráli na body,“ přemýšlí Matěj Korčák.
„Určitě se díváme nahoru. Chceme přeskočit Hradec.“
Ale teď je „stará dobrá“ Plzeň zase zpátky, vyhrála šestkrát za sebou! „Všichni jsme začali hrát víc týmově, víc jezdit, víc dohrávat akce. Ukazujeme větší charakter. Řekl bych, že trenéři v tom hráli hlavní roli, hodně na nás v tomhle smyslu tlačili,“ říká mladý útočník.
Indiánům paradoxně pomohla dlouhá šňůra venkovních zápasů. Jako by tam na sebe necítili žádný tlak. „Máme takovou pohodu, daří se nám a všichni jsme uvolnění,“ hlásí Korčák. Hodně cenné byly dva zářezy v Kladně, které do té doby hrálo famózní hokej. „Jednou nás už porazili, tak jsme se na ně dokázali vyhecovat. A měli jsme i štěstí, že nám to tam spadlo.“ Hlavně obrat z 0:3 na 7:3 bral dech. „Dostali jsme v kabině docela vynadáno, bylo to hodně důrazné. To nás asi nakoplo,“ reaguje Korčák upřímně.
Zatímco v úvodu nadstavby se jeho tým „plácal“ dole, teď už zase může koukat na vrchní příčky. Vedoucí Rytíři jsou o 11 bodů napřed, druhý Mountfield už jen o čtyři. „Určitě se díváme nahoru. Chceme přeskočit Hradec,“ burcuje forvard, který má o nejoblíbenějším soupeři ve skupině jasno: „Řekl bych, že nám to všem sedí proti Slavii.“
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Čtvrteční vítězství 2:0 v Hradci Králové – dlužno říct, že po skvělém výkonu – znamenalo pro tým víc než jen umazání manka v tabulce. Plzeň zlomila neoblíbeného soka po čtyřech porážkách, pokud tedy počítáme i tu loňskou finálovou. Tenhle zápas zkrátka nejde zapomenout.
„Bavili jsme se o něm. Byl to hodně vyhecovaný zápas, pro kluky jeden z největších. Rozhodla tam koncovka. Bohužel neproměňovali šance, to byl asi ten klíč,“ tuší Matěj Korčák, byť o památném duelu mu spoluhráči jen vyprávěli.
„Na Třemošnou vzpomínám strašně rád. Musím hlavně poděkovat panu Barčákovi, který nás trénoval.“
Loňskou sezonu totiž trávil v Třemošné. Tak jako další hráči, kteří se do kádru indiánů nevejdou.
„Vzpomínám na to strašně rád. S klukama jsem se tam hodně sblížil a beru to jako cennou zkušenost. Tolik jsme nevyhrávali, hráli jsme o udržení a každý zápas jsme potřebovali sbírat co nejvíc bodů. Třemošná mi dala hodně,“ vzpomíná.
Ve svém prvním dorosteneckém roce se mohl patřičně vyhrát. „Času na ledě jsem měl dost, fakt jsem za to rád. Musím hlavně poděkovat panu Barčákovi, který nás trénoval,“ vzkazuje a pochvaluje si, jak je spolupráce mezi kluby nastavená. „Hodně klukům to dodá sebevědomí, že se vyhrajou.“ Meteor bojuje o jiné mety, jeho jediným cílem bývá záchrana. „Když se nedařilo, tak jsme makali ještě víc,“ popisuje Korčák dobrou atmosféru, která v týmu vládla.
Sám nasbíral ve 34 duelech 17 bodů a jak sám přiznává, ani nečekal, že by ho Plzeň povolala. „Moc jsem si to nemyslel. Myslel jsem si, že zůstanu v Třemošné. Ale po posledním zápase sezony ve Varech mi pan Barčák říkal, že mám přijít do Plzně na trénink. Tak jsem byl docela rád,“ vybavuje si sympatický mladík.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Letos už atakuje hranici bodu na zápas. „Byly tam zajímavé momenty, s jednou částí sezony jsem byl hodně spokojený. Pak jsem si mohl zahrát i za národní tým. Ale samozřejmě tam byly i horší zápasy, kdy se nedařilo. Zatím ale sezonu hodnotím jako kvalitní,“ shrnuje Korčák.
Nepatří přitom mezi bezstarostné borce, kteří by sérii neúspěchů jen tak hodili za hlavu. „Já jsem právě takový, že o tom hodně přemýšlím. Snažím se pak dávat si navíc. Třeba si jít na střelnici zastřílet, aby to tam už začalo padat, nebo si dávat schody,“ počítá. Svou roli hraje i pověrčivost. „Když se mi nedařilo, začal jsem používat různé konopné mazání na nohy nebo glukopur jako rychlý cukr. Jsem dost pověrčivý na podobné věci,“ povídá.
„Byl to jeden z největších zážitků v životě.“
Jak už sám zmínil, Matěj Korčák dostal taky šanci v reprezentační šestnáctce. 23. ledna nastoupil do utkání proti Slovákům v Hodoníně a je jasné, že tenhle moment si bude pamatovat navždy. Ať už startů nasbírá víc, nebo třeba ne.
„Byl to jeden z největších zážitků v životě. Taková odměna za tu část sezony. Jsem hrozně rád, že jsem se tam mohl podívat,“ rozplývá se. „Myslím, že ten zápas nebyl tak špatný. Já jsem hrál v lajně s Kubou Altrichtrem, který hrál se mnou loni v Třemošné. Už jsme se docela znali a řekl bych, že nám to spolu docela klapalo.“
Altrichter teď válí ve Slavii, oba kamarádi se tak můžou zase potkat v play off. Anebo třeba na finálovém turnaji. Ten se znovu po roce vrací do Vítkovic, a tak se na něj může konečně podívat i Korčák. Pokud by se to Plzni povedlo, chtěla by rázně zamést se vzpomínkami na loňské stříbro a dojít až na vrchol.
„Řekl bych, že je to velká motivace. Všichni kluci, co tam byli, budou vyhecovaní, aby se tam dostali znovu a všem to ukázali. A nás ostatní dokážou strhnout,“ dodává Matěj Korčák odhodlaně.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Share on Facebook
