Štěpánkova zpověď: O titulech, nároďáku i emocích. Z hejtů býval špatný
Jakub Štěpánek
|
Foto: Stanislav Souček, Mountfield HK
Ještě před pár lety patřil Jakub Štěpánek do širšího kádru hokejové reprezentace. Má na svém kontě zlato z mistrovství světa 2010 i bronz, který národní tým vybojoval v Helsinkách o dva roky později. Na klubové úrovni získal titul s Bernem, Třincem a naposledy loni v Grenoble. Přečtěte si obsáhlý rozhovor s nyní šestatřicetiletým brankářem. Zaznívá v něm spousta zajímavostí.
Za poslední dva roky jste získal dva tituly. Na jaře 2021 s Třincem a loni v Grenoblu. Jak vidíte svoje šance na zlatý hattrick?
Šanci určitě máme, byť to nebude tak „jednoduché“, jak to bylo loni, kdy jsme v podstatě dominovali. Letos nám to zatím nejde jako po másle, i když výsledky máme pořád dobré. Ale tím, že je francouzská špička užší než v řadě jiných soutěží, tak je šance na titul v podstatě každý rok.
Nůžky mezi elitními a těmi slabšími týmy se tedy hodně rozevírají?
Ano, jsou asi tři top týmy, poté následuje střed tabulky a v její spodní části jsou naopak mužstva, která jsou výkonnostně hodně odskočená. Když tam přijedete, tak máte velkou šanci vyhrát. To ale neznamená, že je můžete podcenit. V tomhle je hokej všude stejný, vždycky musíte podat stoprocentní výkon.
Ve francouzské nejvyšší soutěži působí celá řada Kanaďanů, jaký dojem na vás dělají?
Pro řadu z nich je francouzská liga prvním stupínkem na cestě do Evropy. Obecně žije ve Francii hodně Kanaďanů, takže mentalitou jsou si oba národy podobné a o to snazší to pro Kanaďany je. Mnohdy chodí do těch horších týmů a vy na nich vidíte, že hrají vyloženě na sebe, aby udělali co nejvíc bodů a rychle se posunuli výš. Zbytek je nezajímá.
„Ve Francii jsou asi tři top týmy, poté následuje střed tabulky a v její spodní části jsou naopak mužstva, která jsou výkonnostně hodně odskočená."
O brankoviště Grenoblu se dělíte s mladším gólmanem. Berete sám sebe jako učitele?
(usměje se) S mladším gólmanem už chytám nějakou dobu, protože staršího jen tak nenajdu. (směje se) Ale chytání mě pořád baví a pokud se mě na něco zeptá, tak mu samozřejmě vždy rád pomůžu a poradím. Takhle jsem to měl během kariéry vždycky.
Berete s přibývajícím věkem a zkušenostmi jinak, když se do brány dostane mladší kolega a ne vy?
Asi jo, když nechytám, tak už to tolik neprožívám. Mladší a ambiciózní gólmani tohle berou jinak. Často chtějí všechno hned, což leckdy nedělá dobrotu.
Napadá mě, v závěrečné fázi kariéry je Grenoble ideálním angažmá, ne? Slušná soutěž, přívětivé prostředí ve Francii a celkově dobré životní podmínky…
Souhlasím, když jsem před rokem a půl končil v Třinci, byl jsem vyčichlý a nabídku z Grenoblu chtěl odmítnout. Říkal jsem si, že ještě počkám. Jenže v Třinci mi svoje plány řekli pozdě a já už tak neměl manévrovací prostor. Navíc dcera šla do první třídy, a i z tohoto důvodu jsme se s rodinou museli rozhodovat rychle. Nakonec jsme si tedy řekli, že se vydáme za novým dobrodružstvím do Grenoblu, přičemž s odstupem času musím říct, že nelitujeme. Jak jste říkal, dobrá soutěž, pěkné město i dobré životní podmínky. Jsme tu spokojeni.
„Když nechytám, tak už to tolik neprožívám."
V Grenoblu se v roce 1968 konaly Zimní olympijské hry, na kterých získal zlato a stříbro i Jiří Raška. Připomínají si ve městě i po letech tuhle událost?
Jsou hrdí na to, že se u nich pořádaly Zimní olympijské hry. Nad městem je taková pevnost, kam se dá vyjet lanovkou, přičemž u ní jsou billboardy, na kterých je všechno ohledně olympiády popsané. Myslím, že je na nich zmíněný i pan Raška. V centru města už ale památek odkazujících na olympiádu moc není. Je tu především dřevěný zimní stadion, na kterém se tehdy hrál hokejový turnaj. Ten i dnes určitým způsobem funguje.
V předešlých rozhovorech jste zmínil, že se v Grenoblu dobře zabydlela rovněž vaše rodina, dovedete si představit, že byste se ve městě usadili po konci kariéry?
(zamyslí se) Záludná otázka… Hlavně jsem pyšný na to, že dcera mluví po roce a půl plynule francouzsky, do života se jí to bude hodit. My se ženou ale s jazykem docela bojujeme, takže naučit se ho by byl základní předpoklad k tomu, abychom tady mohli zůstat. Ne všude se domluvíte anglicky. Uvidíme, jak se vše vyvine, v tuhle chvíli jsou možné obě varianty.
Jakub Štěpánek | Foto: Stanislav Souček, Mountfield HK
Získal jste několik titulů, ať už v Grenoblu, s Bernem nebo s Třincem. Dá se říct, kterého si nejvíc považujete?
Vážím si všech, ale nejvíc samozřejmě těch, při kterých jsem byl na ledě a odchytal finále. Moc rád vzpomínám na Bern, kde jsem vyhrál svůj první titul. Bylo mi tehdy už 30 let a já si říkal, jestli vůbec někdy něco vyhraju. I při zpětném pohledu jsem moc rád za to, že jsem se dostal do takového týmu.
„Moc rád vzpomínám na Bern, kde jsem vyhrál svůj první titul. Bylo mi tehdy už třicet a já si říkal, jestli vůbec někdy něco vyhraju."
Lišily se v závislosti na jednotlivých zemích titulové oslavy?
Rozdíly byly velké. Nejmohutnější oslavy proběhly v Bernu. Bern je hokejové město, na každý zápas chodilo sedmnáct tisíc diváků, přičemž celé město hokejem opravdu žilo. Titul jsme slavili snad týden v kuse. V době třineckého titulu byl covid, takže oslavy nic extra. Ve Francii jsme slavili spíše v kruhu týmovém a rodinném. Byli jsme pozváni na radnici a s pohárem zašli na fotbal, ale že by byl třeba nějaký průvod městem, to ne.
Jen škoda, že vám nevyšlo finále s Vítkovicemi v roce 2010, že?
Už je to strašně dávno, ale co si vzpomínám, měli jsme dobré play off a i já chytal slušně. Pardubice ale byly rozjeté, přičemž my jsme proti nim prakticky neměli šanci. Bylo to na střídačku, jeden zápas nás přejeli a jeden byl těsný. Nakonec jsme ale finále prohráli 0:4 na zápasy, což mluví za všechno. V té době mě to ale samozřejmě mrzelo, byli jsme kousek.
Tehdy jste si finále zachytal jako mladík, přičemž na straně Pardubic stál legendární Dominik Hašek, byl to pro vás velký zážitek?
Víte co, nijak zvlášť jsem to nebral, protože jakýkoliv gólman mi gól nedá. Dominik je samozřejmě legenda a ikona navždy, ale v té době bych k tomu přistupoval úplně stejně, ať už by stál v bráně soupeře kdokoliv.
„Jednou jsem měl po sezoně v Rusku nabídku, že bych ročník šel zkusit dochytat na farmu a pak by se vidělo. Už jsme byli prakticky domluvení."
Sledujete, jak se daří současným Vítkovicím?
Přehled mám, ale zápasy extraligy pravidelně nevidím, takže nechci dělat úsudky. Sestřihy vám nikdy neřeknou všechno. Každopádně jsou nahoře, což je pro ně super.
Jakub Štěpánek | Foto: Stanislav Souček, Mountfield HK
Hrál jste v Rusku, ve Finsku, ve Švýcarsku a teď ve Francii. Na jakou svoji zahraniční štaci vzpomínáte nejraději?
Za mě je jednička jednoznačně Švýcarsko. Švýcarsko je taková moje srdcovka. Z pohledu hokeje i života a myslím, že od doby, co jsem tam byl, tak se švýcarský hokej ještě víc posunul a šel nahoru.
NHL nikdy ve hře nebyla?
Jednou jsem měl po sezoně v Rusku nabídku, že bych ročník šel zkusit dochytat na farmu a pak by se vidělo. Už jsme byli prakticky domluvení, ale nakonec to ztroskotalo na tom, že mě nechtěl trenér gólmanů. Pak už žádná další šance nepřišla.
„Na mistrovství světa 2012 jsem v zápase se Švédy pustil blbý gól a spousta lidí bylo takových, že na mě strašně plivali. Byl jsem z toho špatný."
A nelákalo vás to v začátcích kariéry třeba do zámořské juniorky? I odtamtud se dá dostat do NHL.
Nelákalo, vyrůstal jsem na Vsetíně, takže jsem si vždycky chtěl zahrát extraligu. Byl jsem z těch, kteří si dávali postupné cíle, chtěl jsem si zahrát extraligu, zahrát si v nároďáku, chtěl jsem něco vyhrát… Nikdy jsem nebyl typ člověka, který by už od přípravy říkal, že chce hrát NHL.
Zachytal jste si i za reprezentaci. Co považujete za svůj vrchol v této části kariéry?
Nejraději vzpomínám na mistrovství světa v roce 2012. Pro mě osobně šlo o turbulentní turnaj, ale nakonec jsem odchytal zápas proti Finsku, ve kterém jsme získali bronz, což byla na deset let naše poslední medaile.
Češi jsou národ kritiků, vy jste si taky zažil mnohdy své. Změnil se s přibývajícím časem způsob, jak se vyrovnáváte s kritizováním a hejty?
Je to dobrá otázka, dřív jsem si kritiku opravdu hodně bral. Třeba právě na mistrovství světa 2012 jsem v zápase se Švédy pustil blbý gól a spousta lidí bylo takových, že na mě strašně plivali. Byl jsem z toho špatný. Pak se ale vše v dobré obrátilo a my získali bronz. Postupně jsem každopádně přestal číst diskuze a komentáře, protože jsem zjistil, že je to jen na škodu. Ale i tak se k vám v dnešní době kritika samozřejmě dostane. Žijeme v době, kdy na internetu může každý skoro všechno. Už ji ale tolik nevnímám a tlak si vytvářím sám na sebe.
„Když se ke mně něco takového doneslo, tak mě to spíš zbrzdilo, než aby mě to nakoplo."
Bral jste to tak, že když vás někdo hejtoval, chtěl jste se o to víc ukázat?
Upřímně… Když se ke mně něco takového doneslo, tak mě to spíš zbrzdilo, než aby mě to nakoplo.
Vy asi nejste ten typický gólmanský flegmatik, že?
To nejsem, v tomhle jsem jiný. I když musím říct, že s věkem a zkušenostmi jsem se hodně zklidnil. Pořád to ale není o tom, že by věci šly jen tak kolem mě.
Jak reagujete, když vás něco fakt vytočí?
Nejsem na to hrdý, ale pár hokejek jsem už roztřískal. Nevím ani proč, ale mám docela pifku na rozhodčí. Ti mě dokážou rozhodit hodně. Hlavně v momentech, kdy jsou arogantní. To pak většinou vybouchnu, ale když už vybouchnu, tak dalších dvacet zápasů dokážu být v klidu a nehnu ani brvou, takže se to zlepšilo. (usmívá se)
Jací rozhodčí jsou vlastně ve Francii?
K tomu bych se asi nechtěl vyjadřovat. (směje se)
Co po kariéře? Zůstanete u hokeje, nebo se vydáte jinou cestou?
Přemýšlím nad oběma směry. U hokeje jsem strávil celý dosavadní život, takže bych se nebránil zůstat u něj, ale muselo by mi to dávat smysl. Navíc nevím, jestli jsem nastavený na to, abych znovu trávil na zimácích celé dny a pořád cestoval sem a tam. Je to dost náročné. Věřím, že postupně najdu nejschůdnější řešení.
Jakub Štěpánek | Foto: Facenook HC Vítkovice RIDERA
Share on Facebook
