Střelce Geiera mezi handicapované dostal nádor. Teď září na mistrovství
Foto: Facebook Czech Sledge
(BUFFALO, od našeho zpravodaje) Česká sledge hokejová reprezentace už na MS v Buffalu odehrála úvodní dva zápasy, po kterých má na svém kontě jednu výhru a tři vstřelené branky. Na první pohled nijak neobvyklá bilance. Všechny přesné trefy však mají jedno společné – střelce. Michal Geier patří od začátku šampionátu k tahounům mužstva a v rozhovoru pro hokej.cz nás seznámil i se svým životním příběhem.
Premiérovou branku si Geier připsal už v zápase proti Norům, když překvapivě uspěl nahozením ze střední třetiny. „Byla to taková perlička na úvod,“ směje se. Když na něj nikdo nenavázal ani v následném duelu s Japonskem, vzal to Geier znovu na sebe. Nakonec z toho byly další dvě branky, které našemu výběru vynesly první body do tabulky.
Geier je tak nejen nejúspěšnějším, ale i zároveň jediným střelcem českého týmu. „Jsem určitě šťastný, že v ofenzivě vynikám a pomáhám mužstvu. Byl bych ovšem rád, kdyby mi někdo trochu pomohl,“ říká s úsměvem a zároveň dodává, že mu pozice tahouna vyhovuje: „Zvedne to hráči sebevědomí, třeba mi to takhle bude střílet celý šampionát.“
Od operace nádoru až ke karlovarskému sledge hokejového týmu
Geierův příběh však není od začátku jen veselý… „Jako malý jsem měl nádor na míše, v bederní části. Větší kus mi museli odoperovat, takže mi ochrnula dolní část těla – pravá noha,“ líčí. Ke sledge hokeji od onoho zákroku musel ještě ujít dlouhou cestu. „Poprvé jsem tenhle sport viděl v televizi. Uznal jsem sice, že je to pěkné, ale v tu dobu mě to nijak neoslovilo.“ Zlom přišel až v deváté třídě, kdy na základní škole přednášel Tomáš Kvoch, který mladému Geierovi nabídl možnost připojit se do nově vznikajícího týmu v Karlových Varech. „Byl jsem ale přijat na školu u nás, v Chomutově, a do Varů to bylo daleko, takže jsem se o to zase nějakou chvíli přestal zajímat.“
"Není sranda se na tom udržet. Nejdřív mi tam vadil puk, než jsem se naučil jezdit."
Nakonec ale díky Jiřímu Bergrovi (aktuálně spoluhráči z reprezentace) v lázeňském městě se sledge hokejem skutečně začal. „Kontaktoval mě strýc, který se s Jirkou znal, ohledně toho, že ve Varech znovu shánějí hráče. Slovo dalo slovo, já jsem to šel zkusit a už jsem u toho zůstal,“ říká český forvard, který nezapomíná, že důležitý byl i kladný vztah ke sportu: „Byl jsem vždycky sportovně založený. S klukama jsem hrál fotbal, pořád jsem někde lítal a kopal do míče.“
Mezi výčtem provozovaných sportů však hra s bruslemi a pukem chyběla. „Klasický hokej jsem nikdy nehrál. Teď mě to trochu mrzí, jelikož se na brusle vůbec nepostavím, respektive postavím, ale nerozjedu se. Laicky řečeno mi noha plandá, takže se o ni nemohu pořádně opřít,“ říká.
Vrchol je dostat se na paralympiádu nebo mistrovství světa
Začátky ve sledge hokeji ale rozhodně nebyly snadné. „Není vůbec sranda se na tom udržet. Mně tam nejdřív ten puk prostě vadil, než jsem se vůbec naučil jezdit,“ říká Geier, který si zároveň uvědomuje, že náročnost mladé sportovce často odradí. „Navíc ten sport bolí jak v přípravě na suchu, tak na ledě. Kvůli posazení v saních je ve hře hodně srážek tělo na tělo,“ popisuje.
Probít se tím nepříjemným a získat místo mezi nejlepší ale stojí za to. „Vrcholem je dostat se do reprezentace a třeba i na paralympiádu nebo mistrovství světa.“ Nebo se stát nejproduktivnějším borcem svého týmu na MS, přesně jako Michal Geier.
Share on Facebook
