Stříbrné holky jsou doma. Slavily až do rána, tancovali i trenéři
Stříbrné české hokejistky do 18 let
|
Foto: Facebook Česká hokejová reprezentace žen
Devět dnů. Taková chvilka dělila dva oslavné přílety českých hokejových týmů na pražské letiště. Po bronzové mužské dvacítce se domů vrátila stříbrná ženská osmnáctka, která se ale na rozdíl od svých kolegů postarala o historický úspěch.
Je těžké přesně vylíčit atmosféru, která návrat mladých českých hokejistek doprovázela. U letiště jste pochopitelně nepotkali davy fanoušků, jako kdyby se radoval mužský A-tým, nekonala se ani tiskovka jako v nedávném případě dvacítky.
Hokejistkám za svaz poděkoval, pogratuloval a předal květiny Milan Hnilička. Sešla se desítka novinářů. Jinak ale dorazili jen ti, pro něž stříbrné holky osobně něco znamenají. Rodiče, příbuzní, kamarádi.
Viděli jste pár transparentů, na chvíli zahrál song Lásko má, já stůňu, který tak „frčel“ v kabině. Ale nebylo to o nějakém bouchání šampaňského. Bylo to o pýše, kterou všichni přítomní k hokejistkám po jejich úspěchu cítí.
„Jsme strašně rády, že přišli. Jak rodiny všech hráček, tak ostatní lidi. Je strašně hezký, že nás takhle přivítali,“ poděkovala kapitánka Adéla Šapovalivová.
„Šly jsme spát až okolo čtvrté ráno.“
Na šampaňské došlo velmi decentně po finále, mladé hráčky pochopitelně limitoval věk. Že by to ale znamenalo limit v oslavách? To ne. „Z holek spadlo zklamání už večer. Tančily dlouho do noci, až do rána,“ usmál se kouč Dušan Andrašovský. „Užily si tu oslavu stříbrné tečky.“
Brankářka Aneta Šenková prý něco podobného nikdy nezažila. „Neskutečné. Zpívaly jsme a tancovaly, ale tancovali taky trenéři,“ propálila s úsměvem jedna z hrdinek úspěšné party. „Šly jsme spát až okolo čtvrté ráno,“ doplnila.
Šapovalivová na rozdíl od ní křepčila s medailí už potřetí, dvě stihla posbírat s ženským áčkem. „Všechny holky jsme byly společně, bylo to super. Já jsem na pokoji ještě s jednou spoluhráčkou byla vzhůru déle. Užily jsme si to naplno, jak to šlo,“ culila se kapitánka a největší opora českých juniorek.
Na hokejistkách jste už během nedělního večera poznali, jak si naplno uvědomují, čeho dosáhly. Zklamání? Po závěrečné siréně finálové bitvy ano, při slavnostním ceremoniálu chvíli. Pak následovala velká hrdost.
„Zklamání ze mě pořád nevyprchalo. Pořád to ve mně je, protože jsme viděli, že na to máme.“
To hlavní trenér byl rozpolcený ještě den poté na letišti. „Zklamání ze mě pořád nevyprchalo. Pořád to ve mně je, protože jsme viděli, že na to máme,“ řekl hned Andrašovský. Přemýšlel, co mohl celý tým udělat líp, aby svou cestu dotáhl na nejvyšší stupínek. „Měli jsme víc bojovat a nebát se toho. Ale jedna útočná lajna je prostě málo. Zase ale byla skvělá a odskočená od ostatních, nejenom v našem týmu, ale i v porovnání s ostatními.“
Je to tak, Adéla Šapovalivová s Terezou Plosovou a Anežkou Čabelovou byly „jinde“.
Když ale kouč během turnaje několikrát zmínil, že jeho tým má něco navíc i proti silným soupeřům, nemyslel tenhle hvězdný útok.
„Myslel jsem tu důvěru v náš systém hry. Tak obrovskou bojovnost a srdce jsem neviděl v žádném týmu, který jsme předtím trénovali. Tým byl jako jedna parta, úplně jiný než předtím. Neřešili jsme žádný vztahový problém, který jsme předtím vždycky řešili. Když tým funguje takhle přátelsky, může dosáhnout velké věci,“ pověděl.
Může dosáhnout i zázraku. Může dosáhnout výher nad Spojenými státy i Kanadou během deseti dnů, což je vzhledem ke srovnání podmínek pro hokejistky u nás a v zámoří jednoznačně zázrak.
„Tým byl jako jedna parta, úplně jiný než předtím. Neřešili jsme žádný vztahový problém, který jsme předtím vždycky řešili.“
„Ano, když budeme porovnávat počet registrovaných hráček, zimních stadionů a všeho, dá se to tak brát,“ souhlasil Andrašovský. Ačkoliv není do ženského hokeje zapojený dlouho, moc dobře si uvědomuje, kterým směrem se tenhle svět točí. „Musíme být realisti. To, že jsme teď porazili Ameriku a Kanadu v jednom turnaji včetně přípravy, se už nemusí nikdy opakovat.“
I vzhledem k odchodu hvězdné lajny ročníku 2006 by bylo naprosto bláhové si myslet, že juniorky takový výsledek za rok hravě zopakují. Na druhou stranu: V součtu s dvěma bronzy A-týmu už nejde o náhodu.
Měl by to být impuls pro hráčky, aby si zase víc věřily. Měl by to být impuls pro fanoušky, aby se na ženský hokej dívali. A měl by to být impuls pro malé holčičky, aby s hokejem začínaly!
„Doufám, že se na naše finále koukaly, když ho nakonec dávali na ČT sport. Věřím, že to zase vidělo mnohem víc lidí a zvedne se popularita ženského hokeje,“ dodala kapitánka Šapovalivová.
Pokud její tým pomohl ke všem třem zmiňovaným bodům, pak skutečně budeme moci na mistrovství světa v Zugu 2024 vzpomínat jako na historickou událost.
Share on Facebook
