Švédsko, Švýcarsko? Podepsal jsem v Rize, svěřuje se Radil. Teď neví, kam dál
Foto: dinamoriga.lv
Člověk míní, osud mění. Ještě v lednu si Lukáš Radil myslel, že podpisem nové smlouvy rozhodl o své blízké budoucnosti. Jenže Rusko teď rozpoutalo agresivní válku a tím i mnoho reakcí ve světě. Radilův klub Dinamo Riga zareagoval jasně: „Se značkou KHL své jméno už spojovat nechceme.“
Před jednatřicetiletým Radilem tak stojí otázka, kde bude hrát hokej v příští sezoně. Aktuální pro něj už skončila, Riga do play off nepostoupila a šikovný útočník krátkodobé nabídky ze zahraničí odmítl. Vrátí se do Česka?
Bylo pro vás rozhodnutí klubu o vystoupení z KHL velkým překvapením?
Dopředu nám nic neřekli. Věděl jsem jen o tom, co se stalo s Jokeritem Helsinky (finský klub odstoupil z aktuálního ročníku KHL, přestože měl hrát play off – pozn. red.). Ale neřekl bych, že mě to pak překvapilo. Asi je to logický krok a reakce na situaci.
Je to pro vás velký zásah do budoucích plánů?
V klubu mám podepsáno i na příští rok a moc jsem se na to těšil, protože v Rize se nám s manželkou hodně líbí. Novou smlouvu jsem podepsal teprve před pár týdny… I když jsem měl nějaké nabídky odejít a dohrát sezonu ve Švýcarsku nebo ve Švédsku, tak jsem to odmítl a říkal jsem, že si spíš odpočinu a pořádně se připravím na příští sezonu. Teď nevím, co dál.
Dá se odchod klubu z dosud nejlepší evropské soutěže považovat za definitivní?
Od klubu dostáváme pokyny, že máme ještě čekat. Ještě prý není stoprocentně jisté, že by se příští rok nehrálo. Ale spíš to vypadá, že spojení mezi Rigou a KHL už opravdu končí.
„I když jsem měl nějaké nabídky odejít a dohrát sezonu ve Švýcarsku nebo ve Švédsku, tak jsem to odmítl a říkal jsem, že si spíš odpočinu a pořádně se připravím na příští sezonu. Teď nevím, co dál.”
Nastoupila by pak Riga zpět do lotyšské soutěže?
Vedení mluví o tom, že pokud nebudou hrát KHL, tak v Lotyšsku v podstatě skončí profesionální hokej. Jejich liga je poloprofesionální, kluci pracují a u toho hrají hokej. Takže pro ně by to byl obrovský krok zpátky. Myslím, že hlavně kvůli tomuhle doufají, že by teoreticky příští rok v KHL odehrát mohli. Na druhou stranu si ale uvědomují vážnost situace… Je to pro ně těžké rozhodování a otázka taky je, jestli to rozhodování vůbec mají ve svých rukách. Já bych si každopádně musel hledat nové angažmá.
Byl by pro vás případnou variantou i nějaký ruský klub? Dokážete si teď představit hrát v Rusku?
Je to teď opravdu těžké. Fotky a videa z Ukrajiny vypadají strašně. Osobně si myslím, že KHL – tak, jak ji známe – skončila. Vzhledem k vývoji situace a taky ekonomickým faktorům… Spíš bych si tipnul, že KHL už se v dřívější podobě hrát nebude.
V Rize jste přitom mohl být spokojený i hokejově, vám osobně se dařilo, s třiadvaceti body ve 43 zápasech jste vyhrál týmové bodování.
Jak jsem říkal, s manželkou jsme to tam měli moc rádi. Ideální město – menší, ale zároveň skvěle dostupné, s krásným historickým centrem a výbornými restauracemi. Navíc u moře. Takže jsme si to tam maximálně užívali, byl jsem tam šťastný. Týmové výsledky ovšem byly trochu horší, skončili jsme na posledním místě konference. Jenže právě na příští sezonu jsme měli mít kvalitní posily, plánovalo se bojovat o play off. Myslím, že by to vypadalo úplně jinak. I letos to totiž nejprve nevypadalo špatně, ale pak se vyměnili trenéři a začal v tom být trochu zmatek, čemuž odpovídaly i výsledky.
„Osobně si myslím, že KHL – tak, jak ji známe – skončila. Vzhledem k vývoji situace a taky ekonomickým faktorům… Spíš bych si tipnul, že KHL už se v dřívější podobě hrát nebude.”
Pomohlo vám k angažmá v Lotyšsku i to, že jste se tam ukázal v českém dresu na mistrovství světa?
Nabídku jsem dostal už před turnajem, těsně potom, co skončil předchozí ročník KHL. Ale nechal jsem si čas na rozmyšlenou. Definitivně jsme se pak domluvili po šampionátu. Město už jsem znal, Riga hrála KHL už od roku 2008, takže jsem tam se Spartakem cestoval. Věděl jsem, že je tam hezky, a říkal jsem si, že by tam nebylo špatné hrát.
Přemýšlíte teď o návratu do Česka, nebo chcete ještě zůstat v zahraničí?
Samozřejmě by mě ještě lákalo zahraničí, třeba Švédsko nebo Švýcarsko. Chtěl bych si to vyzkoušet. Ale popravdě nevím, jaké budou šance. Předpokládám, že spousta cizinců z KHL si bude chtít sehnat práci jinde v Evropě. A myslím si, že tohle budou jejich první možnosti, kam by se mohli chtít vydat. Uvidíme, jak v téhle konkurenci dokážu uspět. Ale určitě myslím i na to, že bych mohl hrát zase v Česku. Nechci, aby to vyznělo hloupě, nicméně v zahraničí už jsem toho odehrál hodně. Kdyby tyhle události měly urychlit můj návrat do Čech, nevadilo by mi to.
Paradoxně by se v důsledku událostí mohla zkvalitnit i extraliga.
Taky si to myslím. Pokud to s KHL bude nadále tak nahnuté, jak to nyní vypadá, tak vedlejším účinkem budou i příchody kvalitních hráčů do Česka. Takhle, nemyslím to zle – extraliga je kvalitní dost, je to náročná soutěž. Ale množství hráčů, ze kterých budou kluby vybírat, by se mohlo zvětšit.
„S Pardubicemi jsem v kontaktu už hodně dlouho, s panem Dědkem jsem poprvé mluvil už před dvěma lety. Momentálně si neumím představit, že bych hrál extraligu někde jinde.”
Pokud byste zamířil do Česka, znamenalo by to automaticky Pardubice?
S Pardubicemi jsem v kontaktu už hodně dlouho, s panem Dědkem jsem poprvé mluvil už před dvěma lety. Momentálně si neumím představit, že bych hrál extraligu někde jinde. Ale pořád záleží na domluvě, jestli by o mě Pardubice stály.
Nelákali vás k návratu i bývalí spoluhráči Jan Kolář nebo Robert Kousal?
Jasně, bavíme se o tom. Zahrát si zase spolu by bylo super (směje se).
Když se vrátíme zpátky k Rusku, jaký je váš dojem z této země? Dlouho jste působil v jejím hlavním městě.
V Moskvě jsem hrál čtyři roky. Je to úžasné město, každým dnem vám doslova roste před očima. Začínal jsem tam v roce 2015 a jen od té doby se hodně změnilo. Rusko má celkově obrovský potenciál, mají nerostné suroviny… Kdyby tam existovala větší demokracie, tak by ten stát mohl mnohem více prosperovat. Bohužel je to tam nastavené jinak. A co jsem tak cítil, tak není síla na změnu. Myslím si, že velkou roli hraje i strach.
S Rusy jste žádný problém neměl?
Co se týče lidí, tak s kluky z týmu jsem vždycky vycházel dobře. Sice mají některé věci úplně jinak, než my tady v Evropě, ale určitě si nemyslím, že by si přáli válku. Lidi, které jsem měl možnost poznat, podle mě nechtěli, aby se začalo útočit.
„Kdyby v Rusku existovala větší demokracie, tak by ten stát mohl mnohem více prosperovat. Bohužel je to tam nastavené jinak. A co jsem tak cítil, tak není síla na změnu. Myslím si, že velkou roli hraje i strach.”
Co říkáte na protiruské sankce a vyloučení Ruska z IIHF?
Jsou to kroky, které k tomu patří. Bohužel je odskáčou běžní lidé i celý sport. Ale chápu to rozhodnutí jako veřejný tlak na změny v Rusku. Něco se musí změnit a zkouší se všechno, aby se válka zastavila, aby to skončilo. Což je samozřejmě dobře, jen si myslím, že to odskáčou lidi, kteří za válku nemůžou.
Rubl se propadl o více než třicet procent. Dotkly se nějak ekonomické změny i vás?
V Lotyšsku se platí eurem, takže mě to ekonomicky nijak nepoznamenalo. Předtím jsem sice hrál v Rusku a dostával výplatu v rublech, ale veškeré finance jsem už proměnil do korun nebo jiných bezpečnějších měn. Samozřejmě jsem měl u sebe nějakou hotovost, kterou jsem používal na cestách na zápasy do Ruska. Ale životní úspory jsem v rublech neměl.
Sezona vám nehledě na rozhodnutí klubu už skončila, do play off jste nepostoupili. Trénujete stále ještě v Lotyšsku, nebo jak se udržujete v kondici?
Poslední zápas jsme hráli pátého ledna, pak jsme měli v týmu covid, a potom začala olympijská přestávka… Trénovali jsme do desátého února a od té doby už máme volno. Takže teď už jsem v Čechách.
„Všichni jsme teď vystrašení z té situace. Kdo ví, co se stane. Ukrajina je nám dost blízko a to, co tam zažívají ti lidé, musí být hrozné.”
Už jste někdy zažil takovou netradiční sezonu?
Paradoxně ano, protože dřív začínala KHL už na konci srpna. Základní část pak končila osmnáctého února. A se Spartakem se nám v prvních sezonách úplně nedařilo postoupit do play off, takže jsme od půlky února mívali volno, i když jsme tam ještě do půlky března trénovali. Předloni, když začínal covid, tak jsem se zase v březnu z Ameriky a měl jsem volno až do srpna. V téhle době to tedy není neobvyklé.
Už víte, jak využijete volný čas?
Chceme někam vyrazit s manželkou. Ještě stihneme vyjet někam na hory, později třeba i k moři. Ale teď jsme ještě doma, protože manželka má práci. A já spíš odpočívám. Všichni jsme teď navíc vystrašení z té situace. Kdo ví, co se stane. Ukrajina je nám dost blízko a to, co tam zažívají ti lidé, musí být hrozné. O něčem nás informují i spoluhráči, kteří tam mají známé. Propojenost hokejové komunity je velká a zásadní věci se rozkřiknou docela rychle.
Vás teď čeká dlouhá letní příprava, v podstatě půlroční.
Jasně, ale pořád něco dělám. Není to úplně tak, že by skončila sezona a já se začal válet. Chodím hrát tenis, zahraju si i jiné sporty. A chvilkový odpočinek od hokeje taky není špatný, člověk přijde na jiné myšlenky. Samozřejmě by ta pauza mohla být kratší, ale za ty roky už vím, jak se přichystat. Určitě se podívám i na led, takže to nebude tak, že bych půl roku nestál na bruslích.
„Myslím si, že jakákoli změna teď zafunguje jako nový vítr. Už deset let jsme nepřivezli medaili a pokud má přijít změna v podobě zahraničního trenéra, tak proč ne.”
Na posledním mistrovství světa jste odehrál tři zápasy, na olympiádu jste se nedostal. Realizační tým se ale změní. Přichází teď v úvahu váš návrat do reprezentace?
Já jsem národní tým nikdy neodmítal, protože je super hrát za Českou republiku. Určitě bych byl rád, kdyby o mě noví trenéři měli zájem. Ale je otázka, jestli moje jméno bude v něčích plánech, když jsme skončili sezonu desátého února (usmívá se). Reprezentaci každopádně určitě neodmítám.
Líbil by se vám na její lavičce trenér z ciziny?
To je otázka. Zahraniční trenér ještě u nároďáku nikdy netrénoval. Nicméně si myslím, že jakákoli změna teď zafunguje jako nový vítr. Už deset let jsme nepřivezli medaili a pokud má přijít změna v podobě zahraničního trenéra, tak proč ne. Teď už jsou možnosti zkoušet věci, které by byly ještě před pěti lety nereálné. Tak proč to nezkusit? Když to blbě řeknu, výsledky mohou být jedině lepší. Na druhou stranu jsem byl i já na několika turnajích, takže jsem taky zodpovědný za to, že se medaile dlouho nepřivezla.
Share on Facebook
