Tisícovkář Derner: Hrála ve mně spousta emocí. Synovi slíbil ještě jednu sezonu
Foto: Jiří Princ, hcbilitygri.cz
Extraliga má už třiadvacátého hráče, který v ní nastoupil k tisíci utkáním. Stal se jím Lukáš Derner, rázný liberecký bek, jenž od roku 2005 brázdí extraligová kluziště. Své jubilejní utkání odehrál i shodou náhod proti Plzni – jediný klub, za nějž kromě Bílých Tygrů nastupoval, a to k šedesáti zápasům.
Úternímu utkání předcházel ceremoniál. Ten začal videem přehraným na kostce, ve kterém byly obsaženy nejdůležitější momenty Dernerovy kariéry. Po něm generální manažer klubu Ctibor Jech a ředitel extraligy Martin Loukota předali oslavenci památný dres s tisícovkou na zádech.
Tak, jak byly předzápasové oslavy pěkné, tak o to byl zápas pro Lukáše Dernera trpčí. V první třetině totiž zblokoval střelu, jež ho vyřadila ze zbytku zápasu. „Bohužel mě to trefilo nešťastně, že jsem nemohl pokračovat. Je mi to hrozně líto, i kvůli rodině, když se sem přišla na tenhle zápas podívat,“ komentoval po utkání.
Všechno zlé je ale pro něco dobré. Bílí Tygři nakonec utkání zlomili na svou stranu, když v čase 58:45 gólem na 2:1 rozhodl Oscar Flynn. „Je škoda, že se Dery zranil a nedohrál celé utkání. Snažili jsme to vyhrát pro něj, tak jsme rádi, že to vyšlo,“ poodhalil motivaci týmu zrzavý kanonýr.
Gratulace k 1000. utkání. Jaké jsou vaše bezprostřední dojmy po jubilejním zápasu?
Maloval jsem si trochu jiný scénář, ale někdy to tak trochu chodí. Co se stalo, to se stalo. Je to holt moje práce, blokovat střely. Bohužel mě to trefilo nešťastně, že jsem nemohl pokračovat. Je mi to hrozně líto, i kvůli rodině, když se sem přišla podívat. Nedá se nic dělat.
Jak to se zraněním vypadá?
Jde o palec a ukazováček, ale uvidíme, jak to bude vypadat v nejbližších dnech. Bohužel je to ta spodní ruka, ve které držím hokejku. Ještě první třetinu jsem čekal, jestli to nepřejde, vzal jsem si nějaké prášky na bolest. Ale bohužel. Náš doktor pak rozhodl, že bude lepší odjet na rentgen, abych si to ještě nezhoršil. V play off bych to asi moc neřešil.
Odkud jste utkání dokoukal?
Přijel jsem přesně před koncem. Byl jsem v nemocnici na rentgenu. Jsem rád, že to kluci zvládli a dali mi takový dárek za tři body. Za to jim chci poděkovat.
Jste 23. hráčem, který na tisícovkový milník v historii extraligy dosáhl. Sledujete tyto statistiky podrobně?
Osobně ne. To spíš můj táta. Ani jsem netušil, kolik utkání za Liberec jsem odehrál, než vyšel článek na webu. Za tuto metu jsem nesmírně rád. Musím poděkovat manželce a synovi, bez nich bych to nezvládl.
Na kostce před utkáním běželo video shrnující vaši dosavadní kariéru v extralize. Co k tomu říct?
Bylo to hezky připravené. Že jsem dal tolik gólů, mě překvapilo (směje se). Těch tam bylo plno. Zároveň tam ale byly i ty věci, které mě potkaly dnes, a to zranění. Konkrétně jsem si všiml ve videu toho momentu, kdy mě kopli bruslí do obličeje. Asi to ke mně patří. Bylo to super, užil jsem si to.
„Těsně před utkáním mi v hlavě proběhl můj první zápas za Tygry, když jsme hráli v Třinci. Hrála ve mně spousta emocí.“
Kam si doma pověsíte památný dres?
Nejspíš mi ho zabaví syn. Asi si ho nikam nepověsím, on s tím bude doma létat. Nemyslím si, že tam bude jako viset jako nějaká připomínka. Nejsem takový, že bych si potrpěl na sbírání artefaktů.
Hrálo se se speciální sadou puků. Kolik si jich schováte?
Dostal jsem po zápase jeden památeční od McCoshena. Ten si asi schovám, jelikož je vítězný. Určitě si nějaké schovám, ale spíše to rozdám známým. Pro ně to bude mít asi větší cenu než pro mě.
Byl jste před zápasem nervózní?
Těsně před utkáním mi v hlavě proběhl můj první zápas za Tygry, když jsme hráli v Třinci. Hrála ve mně spousta emocí, ale věděl jsem, že se musím koncentrovat na zápas. Nebylo to pro mě jednoduché.
Foto: Jiří Princ, hcbilitygri.cz
Jaké utkání z té tisícovky vám nejvíc utkvělo v paměti?
Musel bych zapátrat hodně hluboko. Určitě tam patří finále se Spartou, když jsme vyhráli prodloužení a titul. A pak ještě jeden moment, a to když jsme zachraňovali extraligu v baráži s Mladou Boleslaví.
Potěšila vás nějaká konkrétní gratulace?
Abych řekl pravdu, za těch pár dní mi jich přišlo tolik, že jsem ještě neměl čas to nějak zkouknout. Teď mi třeba volal Honza Výtisk, se kterým jsem pořád v kontaktu, ať se podívám na internet, že tam jsou vzkazy.
Máte už nějakou představu, kam se budou ubírat vaše další kroky?
Přemýšlím nad tím. Už mám určitý věk. Po téhle sezoně jsem chtěl skončit, můj syn ale rozhodl, že mám dát ještě jednu. Slíbil jsem mu, že když zdraví vydrží, tak ještě jednu dám, ale bude s největší pravděpodobností moje poslední.
„Po téhle sezoně jsem chtěl skončit, můj syn ale rozhodl, že mám dát ještě jednu. Slíbil jsem mu, že když zdraví vydrží, tak ještě jednu dám, ale bude s největší pravděpodobností moje poslední.“
Poprvé jste v extralize nastoupil v roce 2005. Co se od té doby nejvíce změnilo?
Změnilo se mnoho věcí, hlavně celkový styl. Já jsem se postupem času také musel měnit, přesněji způsob mé hry. Když jsem začínal, všichni vážili spoustu kilo, hrálo se více do těla. Teď už to je více technické.
Michal Birner vtipkoval na sítích v souvislosti s vaším jubileem o sbírce klubových tepláků…
Vím, kam asi narážel. Před každou sezonou dostáváme týmové oblečení, tak si asi myslí, že to mám doma nastřádané a schované.
940 utkání z tisícovky máte odehráno za Liberec. Jak těší tato statistika?
Jsem hrozně vděčný, že jsem mohl obléknout tygří dres na téměř všechna má utkání. Byl to můj dětský sen hrát za Bílé Tygry a svým způsobem si ho stále plním, dokud neskončím.
Share on Facebook
