Toth o výchově brankářů: Nechceme jen velmi dobré. Chceme špičkové
Foto: Karel Švec, Český hokej
Stabilní výsledky mladých gólmanů na draftu NHL dávají tušit, že jestli český hokej v něčem drží krok se světem, je to právě jejich výchova. Brankářská komise v čele s Radkem Tothem odvedla velký kus práce na vytvoření trenérské sítě, ale co je hlavní – nikdy se nesmí zastavit.
V brankářině totiž asi víc než kde jinde platí, že kdo se zastaví, tomu trendy ujedou. Čeští trenéři se do zahraničí dívají doslova denně a všechny přínosné novinky se hned snaží zapojit do své práce.
Nejvíc poznatků si pak vymění o prázdninách na tradičním kempu brankářů mládežnických reprezentací. Ten v loňské sezoně jako jeden z mála nestihl zabrzit ani koronavirus, a letos se pod vedením Radka Totha znovu konal na zimním stadionu v Rokycanech.
Kemp organizujete každý rok. Do jaké míry jeho program obměňujete, přinášíte do něj hodně nových poznatků?
Jak se naše trenérská skupina posouvá dopředu a sleduje moderní trendy, nutí nás to náplň kempu měnit. Třeba letos byla velkým tématem trpělivost na nohách. To znamená, aby nám gólmani dělali přesuny spíš vestoje. Když udělají zákrok, aby se hned zase vrátili do základního postoje. Chtěli jsme zarazit jejich zlozvyk, že jak se naučí slajdovat, cítí se v té pozici komfortní, ale někdy je to na škodu. Měli jsme spoustu videorozborů a teorie, kde jsme si pouštěli sestříhaná videa z NHL nebo třeba Lukáše Dostála. Bylo tam jasně vidět, jaký se momentálně razí trend, a na to jsme se snažili na kempu zareagovat.
A stačí pár dní, abyste třeba právě u takové věci jako přesunů vestoje viděli u brankářů progres?
Jak u koho. Bylo to ale i tím, že někteří kluci předtím dlouho nebyli na ledě. Ale vždycky to o něčem vypovídá do budoucna: Pokud hledáte u gólmana perspektivu a potenciál, je strašně vypovídající, jakou rychlostí dělá progres. Když to u někoho vidíme, je to obrovsky pozitivní.
Jaké jsou další trendy nebo novinky, které se momentálně snažíte v českém hokeji aplikovat?
Nemyslím, že by bylo něco úplně zásadního. Jsme ale hrozně rádi, že jsme gólmany a další trenéry přesvědčili o tom, že gólman s aktivními pažemi je v chytání daleko úspěšnější než ten, který je zatahuje. To znamená, aby měl aktivní paže před tělem a snažil se aktivně chytat, ne jenom pasivně blokovat puky. Při cvičeních musíme vidět aktivitu a právě i práci na nohách. Dneska je třeba moderní pozicí VH revers, ale někdy je až zneužíván. Pro gólmany je to při hře kolem brány komfortní pozice, ale někdy ji používají i v situacích, které k tomu nejsou nastavené. Nutíme je neklečet u tyče, ale být na nohách a správně vykrývat střelecký úhel. To je takzvaný overlap. Je to trošku riskantnější, ale zase to přispívá k aktivnímu chytání. Jinak co se týče základních dovedností, jestli mají správný základní postoj, aktivní paže a podobně, tak jsem strašně rád, že už to teď nemusíme na téhle úrovni u gólmanů mládežnických reprezentací řešit.
„Zlepšilo se to, trenérů brankářů nám přibývá, jsou šikovní a chtějí se učit a vzdělávat. Bohužel se ale pořád setkáváme s tím, že trenér brankářů je vždy v pozadí.“
Považujete to za velký posun, který ukazuje na dobrou práci v klubech?
Přesně tak, tyto věci jsme řešili někdy před šesti lety, ale teď už ne. Je to známka toho, že se v klubech dobře pracuje. V malých i velkých klubech máme spoustu nových trenérů brankářů, kteří jsou úžasní. To nám ulehčí práci na reprezentačních akcích, kde už se můžeme rovnou věnovat různým herním situacím, které vyplývají z moderního hokeje. Třeba vidíme trend, že dneska hráč pomalu nestřílí na gólmana, pokud vidí, ale radši jede přímo na bránu. Pořád se hledá krosová přihrávka nebo hráč přejede ze strany na osu, aby gólmana rozpohyboval, a pak vystřelí. Na to musíme reagovat a tyto herní situace zapojovat do tréninku. Musíme sledovat, jak se hraje, a na tom postavit trénink. To je strašně důležité.
Jste tedy spokojený se sítí brankářských trenérů, kterou jste za poslední roky v Česku vytvořili?
Takhle, spokojení nebudeme nikdy. Ale jak říkám: Zlepšilo se to, trenérů brankářů nám přibývá, jsou šikovní a chtějí se učit a vzdělávat. Bohužel se ale pořád setkáváme s tím, že trenér brankářů je vždy v pozadí. Já si myslím, že by měl být vtažený do týmu daleko víc, protože má velkou zodpovědnost. Role trenéra brankářů je podceňovaná, což nás mrzí.
Vycházíte z toho, že jak důležitým členem hokejového týmu je brankář, tak stejně důležitým by měl být i trenér brankářů v rámci realizačního týmu?
Přesně tak. Hlavní trenéři mají vždycky hlášku, že gólman tvoří sedmdesát procent úspěchu. To je taková alibistická věta, která sice říká, že gólman je pro tým strašně důležitý, ale jeho trenér má někdy pozici, která té větě neodpovídá.
Foto: Jan Beneš, Český hokej
Na letošním brankářském kempu jste měli i odborníka z Kanady Larryho Sadlera. S čím vám pomohl?
On se gólmařině věnuje desítky let a udělal pro ni strašně moc. Nejenom že trénoval, přednáší i na sympóziích, procestoval celý svět, spolupracoval s nejlepšími brankářskými školami. Jsme strašně rádi, že s námi byl. Už minulý rok nám pomáhal z tribuny, ale teď se ozval, že je znovu v Česku, tak jsme mu nabídli i účast na ledě. Pro nás trenéry je to neskutečná zkušenost, protože jeho poznatky a detaily, které na základě dlouholeté praxe vidí, jsou k nezaplacení. Dostali jsme od něj informace, co si myslí o gólmanech, které jsme měli na kempu, a dal nám i zpětnou vazbu na práci nas trenérů. Co bychom mohli zlepšit, aby to gólmanům přineslo víc. V poslední době se často setkáváme třeba s věcí, že gólmani jsou uzavření a s trenérem brankářů málo komunikují. To je hrozně špatně.
Jak se to konkrétně projevuje? Viděl jste to i na kempu?
Ano, vidíme to už na stanovištích: Jeden je v bráně a zbylí dva samozřejmě mají právo odpočívat, ale měli by být do cvičení vtažení. Když nechytám, tak pozoruju kolegu a hledám dobré věci, které bych od něj mohl odkoukat, nebo se zkusím ponaučit z toho, že dělá něco špatně. To nám u gólmanů hrozně schází. Když děláme teorii a něco jim ukazujeme, a pak jim dáme nějaké otázky, tak je ticho. Těm klukům je třeba osmnáct nebo devatenáct, a přesto se nám je do toho nedaří vtáhnout. Těžko říct, jestli to je naší mentalitou… Nevíme.
„Oni musí mít takovou mentalitu, že když udělají chybu, musí si ji sami uvědomit, ponaučit se z ní a pracovat na jejím odstranění. My je někdy vodíme jako psa na vodítku. A to je špatně.“
Hádám, že to vyplývá i z jejich pozice, ne? Brankáři bývají vtažení do sebe, asi nejsou zvyklí pracovat tak týmově jako hráči v poli a komunikovat, ať už spolu, nebo s trenérem.
Jasně, máte pravdu. Ale myslím to tak, že když jdu něco dělat, tak o tom musím přemýšlet. Oni musí mít takovou mentalitu, že když udělají chybu, musí si ji sami uvědomit, ponaučit se z ní a pracovat na jejím odstranění. My je někdy vodíme jako psa na vodítku. A to je špatně. Oni nám musí pomoct, aby sami reagovali, otevřeli se a byli na sebe přísnější. Když udělám chybu a dostanu gól, jak to můžu změnit? Pokud tohle gólman zvládne, je to profík. V tom je výjimečný třeba Lukáš Dostál.
Když ho zmiňujete znovu, asi mu přisuzujete velkou budoucnost.
To je kluk, který bude za rok chytat NHL. Měl tady kolem sebe patnáct trenérů, a bylo mu jedno, který z nich ho trénuje. Od každého si něco vzal a s každým byl schopný komunikovat, i když ten trenér třeba měl v něčem odlišnou filozofii. On měl tu výhodu, že pracoval sám na sobě, uvědomoval si, co dělá špatně, a sám se opravoval. Potom je progres brankáře největší. My nechceme vychovávat „jenom“ velmi dobré gólmany, ale špičkové. A k tomu nám něco schází. Tohle je podle mě jeden z posledních dílků, který musíme přidat do toho našeho puzzle, aby to bylo dobré.
A jaké další potřebné dílky byste ještě mohl vypíchnout?
Určitě je to práce s holí. Zlepšuje se nám, ale pořád jsme v ní pozadu a potřebujeme se jí víc věnovat. Nemůžeme jí dát čas na tréninku jednou za půl roku, je to důležitá dovednost, která se musí trénovat daleko víc. Další důvod, proč jsou v ní gólmani nejistí, je ten, že se odmala hodně hraje na výsledky. To znamená: Nesmíš udělat chybu. Vyloženě jsme se setkali s tím, že někteří trenéři zakazují gólmanům zastavovat za bránou kotouče, protože kdyby udělali chybu a špatně rozehráli, je to skoro jistý gól. Ale co je důležité, my potřebujeme větší konkurenci.
Foto: Jan Beneš, Český hokej
Cítíte, že obecný problém českého hokeje doléhá i na brankáře?
Ano, ve světě je konkurence daleko větší. Říkají nám to i kluci, kteří tam přijdou hrát. Ptáme se jich, jaký je tam rozdíl, a oni: „Mám tam dobrého trenéra gólmanů, jako jsem měl tady. Ale vidím, že tady jsem byl mezi čtyřmi z celé republiky, a tam je jich v týmu deset, kteří čekají.“ Zúžení našich soutěží vítáme, podle nás to strašně pomůže. Je potřeba, aby se extraliga juniorů stala top soutěží a chytali v ní ti nejlepší. Jinak s nimi můžeme pracovat, jak chceme, ale potom na mezinárodní scéně vidíte, že je pro ně hra dvakrát rychlejší. Soupeři mají jiné dovednosti, zakončení. Střílí ze situací, jako jsou krosové přihrávky, a naši kluci v tom nemají praxi. My jim potom nemůžeme vyčítat, že přijedou na nároďák a ze začátku nestíhají. To je úplně jiný svět. Když budeme mít kvalitní domácí soutěže i s hrozbou sestupu, pro gólmany to bude velké plus.
Zmiňujeme spíše negativní věci nebo podněty pro zlepšení. I přesto: Platí podle vás to, co se říká? Že Češi se ve výchově brankářů stále řadí mezi světovou špičku?
Já si myslím, že ano. Vychází to z toho, že už máme víc trenérů gólmanů, kteří se vzdělávají a mají otevřené oči. Díky našim programům, projektu regionálních trenérů a tak dále, jsme schopni pracovat s gólmany individuálně, což je strašně důležité. Zároveň sjednocujeme doporučenou metodiku a nastavili jsme hodně malých akcí a kempů i pro menší brankáře. Potom už vidíme, že gólmani do deváté třídy mají adekvátní dovednosti. A když mají dovednosti, je velká šance, že k nim něco přidají a budou úspěšní. Máme dobré trenéry a šikovné kluky i v zahraničních soutěžích, ale zase nechci moc chválit, protože těm klukům ještě něco chybí, aby jich bylo víc v nejlepších soutěžích světa. Vaněčkovi, Dostálovi, Vladařovi, Kořenářovi a dalším ale hrozně věříme.
Share on Facebook
