Třebíč? Jsem šťastný, říká Bořuta a mluví o Zlínu i Znojmu
Foto: Sabina Prokešová
V Třebíči se Antonín Bořuta uvedl na výbornou, když během sedmi zápasů zaznamenal devět kanadských bodů. Dvakrát skóroval a navrch přidal sedm asistencí. Obzvláště pikantní gól zaznamenal proti Zlínu, jehož je odchovancem. „Nebyl to Zlín, který znám," říká upřímně.
Za sedm zápasů máte v Třebíči bilanci 2+7. Začátek sezony si proto musíte užívat.
Jo, jsem šťastný. Týmu se daří, hrajeme v tabulce nahoře a jako tým sbíráme body, což je hlavní. Moje čísla jsou taky zásluha skvělých spoluhráčů, které mám. Bez nich by to nebylo ono.
Vypadá to, že čas na aklimatizaci jste v Třebíči nepotřeboval.
Tak vždycky potřebujete na aklimatizaci nějaký čas. I v Třebíči tomu tak bylo. Musel jsem se sžít s novým systémem hry, ale dřív jsem hrál taky v obraně, přičemž zase tolik se to nikde neliší. Pořád hrajeme koneckonců hokej.
„Jsem šťastný. Týmu se daří a hrajeme nahoře v tabulce."
Kdy se před vámi vlastně možnost třebíčského angažmá otevřela?
Poprvé se mi ozvali druhý týden v červnu. Po sezoně jsem měl ještě opci v Innsbrucku, kterou mi nechtěli uplatnit, protože se měnila pravidla soutěže a Innsbruck nevěděl, jaký počet cizinců bude povolený. Mně už se nechtělo čekat, navíc jednání s Třebíčí bylo rychlé a solidní. Proto jsem neměl nad čím přemýšlet a neváhal jsem.
V Třebíči jste hodně vytížený. Předpokládám, že i tohle hrálo při vašem rozhodování roli.
Jak říkáte. Sedli jsme si s trenéry a oni mi nabídli tuhle roli mezi top čtyřmi beky. Bylo to lákavé, takže jsme se dohodli a jsem za to rád.
„Role mezi top čtyřmi beky Třebíče byla lákavá."
Nemáte tolik individualit, ale o to víc hrajete soudržně. Řekl bych, že právě v tomhle je vaše největší síla.
Přesně tak. Jména tým nikdy nedělají. Důležitá je parta, která v Třebíči funguje parádně. Hrajeme jeden za druhého, což nás tmelí. Proto taky hrajeme tak dobře.
Povedlo se vám porazit Zlín, který vás pro velký hokej vychoval. Prožíval jste zápas?
(zamyslí se) Úplně tuctový zápas to pro mě nebyl, protože jsem ve Zlíně něco odehrál. Ale nebylo toho zase tolik, abych to extra prožíval. Hlavně jsem rád, že jsme vyhráli a že nám získané tři body pomohly posunout se v tabulce výš.
Foto: Sabina Prokešová
Vítězný gól jste moc neslavil.
Bylo to z respektu vůči klubu, který mě vychoval. Navíc nejsem hráč, který by dával moc gólů, takže jejich oslavy na ledě zažité nemám. (usmívá se)
„Gól proti Zlínu jsem neslavil z respektu."
Jak na vás Zlín v zápase působil?
Bylo na nich vidět, že jsou v křeči. Moc jim to nebruslilo. Připadali mi takoví mdlí. Nebyl to ten Zlín, který znám. A ani nehráli to, co hrávali dřív.
Co vám u nich chybělo nejvíc?
Zlín vždycky vynikal tím, že má precizní obranu. Přišlo mi, že u nás v Třebíči do obrany tolik nehráli.
Může hrát roli i skutečnost, že Zlín obměnil polovinu týmu?
Samozřejmě, něco takového hraje na začátku sezony vždycky svoji roli. Teď bude záležet jen na nich, jak se s tím popasují. Upřímně jsem si nedovedl představit, že na tom někdy budou takhle, ale bohužel se stalo. Teď je na týmu, který tam mají, aby se Zlínu pokusil extraligu vrátit.
Vás před sezonou jakožto odchovance nevábili?
Ne, vůbec nic neprobíhalo a ani jsme nic neřešili.
„Nebyl to Zlín, který znám."
Do Třebíče dojíždíte ze Znojma, kde jste se po vašem tamním angažmá usadil. Berete Znojmo jako jeden ze svých osudových klubů?
Ano, je to přesně tak. Na Znojmo vzpomínám moc rád, hrál se dobrý hokej a dařilo se mi. Upřímně jsem nečekal, že bych se ve Znojmě usadil a byl tam tak dlouho, ale zalíbilo se mi tam, takže jsem zůstal.
Foto: Sabina Prokešová
Orli teď hrají 2. ligu…
Za mě je to takové smutné rozhodnutí. Fanoušci jsou ve Znojmě skvělí, mezinárodní soutěž by si zasloužili. Ale pan majitel se rozhodl, jak se rozhodl, což je potřeba respektovat.
„Pan Ohera se mi ozval, jestli bych měl zájem hrát za Znojmo, ale pro mě byla priorita alespoň první liga."
Postavili takřka úplně nový tým, který má za cíl postoupit do Chance ligy. Ozval se pan Ohera také vám?
Ano, ozval se mi, jestli bych měl zájem hrát za Znojmo. Nicméně pro mě byla priorita hrát alespoň první ligu, popřípadě jít do zahraničí. Řešil se Innsbruck, jak už jsem říkal, ale tam to ztroskotalo na povoleném počtu cizinců, takže jsem zvolil první ligu. Pokud by Znojmo hrálo alespoň první ligu, rád bych se do klubu vrátil, ale bohužel hrají třetí nejvyšší soutěž.
Stříbro v EBEL se Znojmem je asi vaším největším úspěchem, že?
Z týmového úhlu pohledu určitě ano, nikdy jsem nic nevyhrál. Měli jsme výbornou partu, hrál se dobrý hokej. Jen škoda, že jsme to nedotáhli ke zlatu.
Nutno říct, že na znojemském historickém úspěchu jste měl lví podíl i vy. Ve stříbrné sezoně jste zářil.
Já bych to tak neviděl. Jak už jsem řekl, měli jsme výbornou partu, přičemž vždy záleží na spoluhráčích. Když jste v tabulce nahoře jako tým, je vše snazší. Pak můžou vynikat také jednotliví hráči.
Sledujete, jak se Znojmu ve 2. lize daří?
Sleduju a přeju jim, aby postoupili do Chance ligy. Bylo by fajn, kdybychom se s nimi potkávali a kdyby se zase hrála derby, jak tomu bylo dřív. Čeká je každopádně spousta práce. Dneska je to v každé lize těžké, všude je velká konkurence.
Foto: Sabina Prokešová
Share on Facebook
