Trefím prostředek branky a jde to vedle, kroutí už hlavou Růžička. Jelínka gól bez práce pobavil
Foto: hc-slavia.cz
Vcelku smolné odpoledne prožil slávistický útočník Vladimír Růžička (na snímku), který mohl hned dvakrát rozhodnout urputnou bitvu s Vítkovicemi, jenže překonat Filipa Šindeláře mu zkrátka nebylo souzeno. Nejprve nevyužil úplně odkryté vítkovické klece a při samostatných nájezdech už sice vítkovického gólmana překonal, ale kotouč se smolně stočil mimo tři tyče. „Mám plno šancí, ale vždy je dokáže něco pohřbít,“ nechápe. Naopak jediný střelec Pražanů Petr Jelínek měl štěstí na své straně.
Pravděpodobně šlo o rozhodující moment utkání. Vítkovice měly na konci druhé dvacetiminutovky k dispozici přesilovou hru, když Michal Barinka trestuhodně ztratil kotouč a Vladimír Růžička měl dostatek času i prostoru přidat druhou slávistickou branku. Neprovedl to sice vůbec zle, ale když už měl vítkovického gólmana doslova na lopatkách a před sebou úplně opuštěnou klec, trestuhodně selhal.
„Je to velká škoda, za stavu 2:0 by se zápas vyvíjel úplně jinak. Mohli jsme být hodně blízko k vítězství,“ uvědomuje si čtyřiadvacetiletý forvard. „To bych prostě měl proměnit, ale od začátku sezony mám střeleckou smůlu. Naopak Michal Barinka měl štěstí, protože gól by šel asi na jeho vrub, přestože se takové věci stávají,“ popisuje Růžička, jehož velká chvíle mohla následně přijít při samostatných nájezdech.
Na konci třetí série totiž měl na holi rozhodnutí. Šikovně našel skulinu mezi Šindelářovými betony, jenže kotouč se odrazil mimo prostor tří tyčí a čtvrtou výhru v řadě netrefil. „Toto už opravdu nepochopím. Trefím se doprostřed branky a jde to vedle,“ říká takřka zoufale. Šancí si od začátku sezony dokáže vytvořit velké množství, jenže s jejich proměňováním to je podstatně horší. Na kontě má pouhých šest tref.
„Přitom to nejsou šance, že bych střílel od červené čáry, ale takové, které by většinou měly skončit gólem. Ale vždycky to dokáže něco pohřbít,“ kroutí hlavou Růžička, který přesto věří v obrat. „Sezona je ještě dost dlouhá, snad mi to tam začne padat. Na tréninku makám a dělám pro to maximum, do každého zakončení jdu s tím, že chci dát gól, ale zápas je pak o něčem jiném,“ prozrazuje syn hlavního trenéra Růžičky.
Žádným velkým střelcem není ani Petr Jelínek, ovšem v nedělním odpoledni se na něj v přesilové hře usmála štěstěna. „Chtěl jsem to zastavit a dávat do prázdné branky, ale naštěstí se to tam odrazilo v podstatě samo, takže to byl takový gól bez práce. Bylo to komické a docela mě to pobavilo, ale jsem rád, že mi to tam spadlo,“ popisuje jediný střelec pražského celku, kterému tato trefa k vítězství nestačila.
Vítkovice totiž opět potvrdily, že na cizích kluzištích patří k nejlepším týmům celé soutěže. „O tom jsem ani nevěděl. Ale věděli jsme, že máme stejně bodů, takže jsme moc chtěli vyhrát. Je to škoda, nájezdy už jsou pak vabank a máme alespoň bod,“ hlásí Jelínek, jemuž se nerozhodný výsledek po šedesáti minutách hry jevil jako spravedlivý. „Byl to bojovný a urputný hokej o každý metr ledu,“ uvědomuje si.
Slavii navíc chyběli velcí tahouni Juraj Valach a Jaroslav Bednář. „Jarda je hráčem, který rozhoduje zápasy, takže možná by gól dal. Ale vloni tady taky nebyl a museli jsme se bez něj obejít. Máme tady dalších dvacet lidí, kteří musí hrát,“ přiznává Jelínek, jenž v závěru duelu zamířil předčasně pod sprchy. „Neunesl jsem to a něco řekl rozhodčímu. To se mi nesmí v takových vyrovnaných zápasech stávat,“ uzavírá.
Share on Facebook
