Vítkovice jako soupeř? Plácl jsem si se ženou, směje se Svačina
Foto: Lukáš Filipec, hcocelari.cz
Ostravo, srdce rudé, zpečetěný osude. Zkušený útočník Vladimír Svačina si známý popěvek převzal po svém. V průběhu sezony vyměnil modrobílý dres Vítkovic za rudý, ten ocelářský. Letošní osud Ostravanů zkouší zpečetit ve čtvrtfinále, kde rozdal už dva důležité pasy. Třinec vede v sérii 2:0.
Andrej Nestrašil a Vladimír Svačina. Dvojice, bez jejíž součinnosti se skóre čtvrtfinálových duelů mezi Oceláři a Vítkovicemi zjevně nerozhýbe. Jejich symbióza stála za úvodním gólem první partie, v neděli rozkopli bezbrankový stav další vyvedenou přesilovkovou kombinací – a opět ve druhé třetině.
Třinečtí hokejisté dostali dvanáct sekund před koncem prostřední části k dispozici početní převahu. Pokud ji nechtěli převést do další dvacetiminutovky, potřebovali bleskové řešení. A přesně to předvedli, po čtyřech vteřinách se puk třepotal v síti. Vypadalo to na stokrát nacvičenou kombinaci.
„Nemůžu odkrývat všechny karty a říkat, co signál je a co není,“ potutelně se usmíval Svačina. „Při té akci se sešlo hodně věcí. Miloš Roman vyhrál buly přímo na Tomáše Kundrátka, ten z jedničky posouval na mě, puk mi naštěstí nepřeskočil hokejku, takže jsem ho předal Andreji Nestrašilovi. Kotouč prošel pod betonem.“
Dlouho se zdálo, že druhá speciální formace celku zpod Javorového znovu zařídí vítězný gól. Ostravanům nicméně pomohl kuriózní odraz od mantinelu ve třetí třetině, takže Robert Flick měl volnou cestu k prázdné brance a zastavil dlouhou sérii domácího brankáře Ondřeje Kacetla s nulou. Jenže v 54. minutě draci zabrali a kapitán Petr Vrána rozhodnul.
Super signál Třince! Přesilovku využil za čtyři sekundy
Mužstvo z třetího největšího města republiky tak může po dvou ztrátách znovu litovat, že se veterána Svačiny zbavilo ještě v průběhu ročníku. Rodák ze Studénky se nejprve rozehrál při záchraně Frýdku-Místku v první lize, aby pak definitivně přesedlal na červenobílé barvy.
„Přestože už u Vítkovic nejsem, když hrály proti Olomouci, přál jsem jim postup. Pak jsme se doma se ženou dozvěděli, že budeme hrát právě proti nim, museli jsme si plácnout,“ přiznal čtyřiatřicetiletý forvard.
Nejde jen o dostupnější cestování a zájem fanoušků. Nespornou výhodou Svačiny je to, že může mít nedávné parťáky dobře načtené. Trenéra Václava Varaďu jistě zajímal zejména Svačinův pohled na gólmana Aleše Stezku, který znovu přijal úlohu vítkovického fantoma.
„Smolný vyrovnávací gól mohl sérii dost ovlivnit, ale nestalo se.“
„Znám ho z tréninků a ze zápasů, ale to stejné se dá říct o něm ve vztahu ke mně. Nedokážu posoudit, jestli to je výhodou, nebo nevýhodou,“ přemítá Svačina. „Je pokorným a pracovitým klukem, takže já mu určitě přeju, i když v této sérii by ještě mohl trochu polevit. Góly zatím nepadají a rozhoduje jedna nebo dvě branky. Ale je to 2:0 a Bůh existuje. Smolný vyrovnávací gól mohl sérii dost ovlivnit, ale nestalo se.“
Neskutečná smůla! Kacetl poprvé inkasoval v sérii po nešťastném odrazu
Nyní už se Třinec soustředí na venkovní zápasy, v nichž si teoreticky může zajistit hladký postup do semifinále. Vladimír Svačina neočekává ani v Ostravě jiný hokej.
„Nesmíme se zbláznit. Kdyby Vítkovice ujely a daly gól, zavřely by hru ještě více. Je to boj a nevěřím, že by v Ostravě mohl být obrázek rozdílný. Lidi se mají na co těšit, nic si nedarujeme. Hlavně ať chodí, užíváme si to. Konečně je na stadionech atmosféra, která nabudí oba týmy. I Vítkovicím se v Třinci muselo hrát dobře, byť před naší kulisou,“ říká čtyřnásobný extraligový medailista.
Share on Facebook
