Voženílkův progres: z první ligy do reprezentace. Hokejové cesty jsou různé, říká
Daniel Voženílek
|
Foto: Jan Beneš, Český hokej
Ještě před třemi lety zářil v první lize, s Litoměřicemi objížděl stadiony v Kadani, Benátkách nad Jizerou nebo Sokolově. Po přestupu k mistrovským Ocelářům se ovšem útočník Daniel Voženílek ve 27 letech dočkal premiérové nominace do národního týmu.
Máte za sebou první reprezentační trénink. Jak jste si ho užil?
Jo, bylo to dobré. Myslím, že jsme se s tím sžívali. Nacvičovali jsme nějaké taktické věci, protože tady toho času je fakt málo. Zkrátka takový normální trénink. Je dobré, že vesměs celý tým znám. Už se těším na první zápas.
Jaká byla vaše prvotní reakce, když jste se dozvěděl o pozvánce?
Musím říct, že jsem nebyl nějak překvapený. Už předtím jsem měl nějaké náznaky. V Třinci je kvalitní tým, spousta kluků má zkušenosti z reprezentace. Když o tom kluci v kabině mluvili, tak jsem se trochu pousmíval. Po těch náznacích jsem si říkal, že to možná bude pravda. A potom mi volal pan Peterek, že mluvil s někým z realizačního týmu, že pojedu na tenhle turnaj.
Čekal byste, že si ve 27 letech ještě zahrajete za národní tým?
Před sezonou ne. Ale musím říct, že když se podívám na tým, tak je tady hodně kluků, co jsem s nimi jezdil na mládežnické turnaje. Říkal jsem si, že by bylo hezké se zase sejít. Jsem rád, že se to podařilo a jsme tady společně.
„Musím říct, že jsem nebyl nějak překvapený. Už předtím jsem měl nějaké náznaky.“
Co na nominaci říkala rodina, nepoletí se na vás někdo podívat?
Ne, paní má doma starosti se třemi dětmi. Z Třince je navíc hodně cestování, takže jsem ani jednu adventní neděli nebyl doma. Ale je to sport a moje práce.
Už víte, do kterých zápasů Švýcarských her byste měl zasáhnout?
Myslím, že v tom prvním nenastoupím. Ale ještě jsme se takhle nebavili. Podle mě je to jedno. Když dostanu šanci, tak se budu snažit hrát naplno. Ostatní nechám plynout kolem mě.
Reprezentace se chystá na Švýcarské hry. V Edenu absolvovala první trénink
Ještě tři roky zpátky jste působil v první lize. Od té doby jste udělal velký progres…
Už loni na Spartě jsme se tomu trochu smáli. Každý z nás má trochu jinou cestu. Filip Chlapík se během toho, co jsme s neviděli, dostal do NHL, viděl krásné stadiony a já jsem jezdil do Kadaně. Hokejové cesty jsou různé, nakonec jsme se tady sešli.
„Už loni na Spartě jsme se tomu trochu smáli. Každý z nás má trochu jinou cestu.“
Trenér Jalonen prohlásil, že jste takový hráč „pod radarem“. Sedí na vás tahle nálepka?
Je to možné. Přece jen už nejsem úplně nejmladší a nesbíral jsem spoustu bodů. Ale teď jsem v jednom z nejlepších klubů Česku, navíc tam mám slušnou roli.
Přestup do Třince pro vás byl trefou do černého, co?
Třinec je asi nejlepší tým v Česku, tedy aspoň co se týče úspěchů. Hraju s Martinem Růžičkou a Tomášem Marcinkem, což jsou skvělí hráči. Mají za sebou spoustu titulů. Jsem rád, že jsem součástí takového týmu. S tím se pojí, že jsem dostal nominaci.
Co vám vlastně dalo předchozí angažmá v Českých Budějovicích?
To je těžké říct. Každý trenér má jiný přístup k hokeji, od každého si vezmu něco jiného. Ať už to bylo v první lize nebo extralize, tak mě to pokaždé trochu posunulo. Teď jsem spokojený tam, kde jsem.
„Každý trenér má jiný přístup k hokeji, od každého si vezmu něco jiného.“
A jak se vám líbí v Třinci?
Je to menší město. Co se týče hokeje, tak je to neskutečné. Teď jsme se s klukama v šatně bavili, že ani hráči ve Švýcarsku nemají to, co je v Třinci.
Foto: Marian Ježowicz, hcocelari.cz
Share on Facebook
