Vyříkali jsme si to, líčí Hamrla proměnu Beranů. Proč není gólman?
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Dorostenci Zlína nezačali sezonu dobře, ale ještě v základní skupině se vyšplhali mezi nejlepší čtyřku a následně byli v nadstavbě více než rovnocenným soupeřem. Nyní Berani přešli i první kolo play off, v němž se poučili z předchozích chyb a v moravské bitvě vyřadili Vítkovice. Celou cestu hodnotí pokračovatel známého jména Adam Hamrla.
Jaká byla série proti Vítkovicím?
Byla určitě vyrovnaná. První zápas jsme vyhráli, ale potom u nich to bylo těžší, protože nám rozhodčí moc nepřál. Vedli jsme tam 2:0, oni skóre obrátili a my nakonec prohráli. Doma už jsem do toho dali všechno, takže to pro nás dopadlo dobře.
Spojovalo něco všechny zápasy?
Ve všech zápase jsme nastoupili do první třetiny s tím, že chceme dávat góly, a ve druhé jsme se snažili zase více bránit. Byla to naše taktika, říkali jsme si to před zápasem i mezi třetinami.
Který duel byl pro celkové vítězství klíčový?
Nejdůležitější byl určitě první zápas, protože, kdybychom ho nevyhráli, už by to ve Vítkovicích bylo hodně těžké, což i bylo. Vyzdvihl bych ten první.
Vy už jste druhý duel série zmínil. K čemu tam došlo?
Vedli jsme o dva góly a po první třetině jsme byli v takovém rozpoložení, že to budeme chtít udržet, což ale byla chyba. Měli jsme ještě o to víc přidat a zvýšit náskok, ale my jsme vůbec nestříleli. Měli jsme hrát více ofenzivně.
„Z naší strany byla hodně velká podpora fanoušků.“
Čím to bylo, že třetí zápas už byl tak jasný?
Třetí zápas byl hodně podobný jako druhý ve Vítkovicích. Začali jsme dobře, vedli jsme po první třetině 3:0 a už jsme neudělali stejnou chybu, abychom bránili a nahazovali puky. Snažili jsme se pořád hrát útočně, což je důvod, proč jsme vyhráli.
Co vás hnalo kupředu?
Z naší strany byla hodně velká podpora fanoušků. Bylo tam hodně lidí, tolik na nás snad ještě nikdy nepřišlo. Hodně nám pomohlo, že fandili. I když jsme z toho byli ze začátku trochu nervózní, ale potom se to vyvíjelo dobře, takže jsme to potom v podstatě nevnímali. Hned nám pomohlo, že jsme rychle vedli, nakoplo nás to, abychom neudělali stejnou chybu jako v předchozím zápase.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Užili jste si oslavy?
Oslavy byly krásné, na konci jsme dělali hodně podobné věci jako kluci z áčka po vítězném zápase. Bylo to něco nového. Pak jsme to ještě oslavili pokřikem v kabině, bylo to velké.
Vraťme se ještě více do minulosti: Nakoplo vás k další jízdě to, že jste lepší nadstavbu urvali až v posledním zápase?
Sezona se ze začátku nevyvíjela moc dobře, byli jsme na dně tabulky, ale potom se to zvedlo a začali jsme hrát dobře. Bylo to po zápase se Vsetínem, kdy nás opustil asistent trenéra a v kabině jsme si něco se spoluhráči vyříkali. Od zápasu k zápasu nám to šlo lépe a postupně jsme se dostávali mezi čtyřku, takže nás potom určitě nakoplo, že jsme se mohli měřit se silnými týmy, jako jsou Třinec, Kometa, Vítkovice a podobně.
„U nás je to taky o hlavě, je něco jiného jet do Šumperka a jet do Třince.“
Připravila vás vyšší nadstavba lépe na play off?
Určitě. Když to řeknu špatně, s horšími týmy moc neumíme hrát, třeba se Šumperkem to vždycky bylo o fous a hodně těžké. Tahalo se to až do konce a bylo to třeba jenom o gól. S lepšími týmy vždycky umíme hrát lépe a děláme věci, které umíme. U nás je to taky o hlavě, je něco jiného jet do Šumperka a jet do Třince, na který se daleko více soustředíme a lépe připravíme.
Co vás potom drželo relativně vysoko a dovedlo až ke třetímu místu?
Určitě soudržnost týmu a to, že jsme se hodně podporovali. Navíc přišli do nadstavby někteří kluci z juniorky, což nám pomohlo. Z toho jsme těžili, takže jsme se dokázali vyrovnat a někdy i porážet silnější týmy, které byly výše v tabulce, než jsme byli my.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Přesuňme se k vám osobně: Jakou prožíváte sezonu z herního i bodového hlediska?
Sezona je dobrá, i když nějaký zápas nevyšel úplně podle představ. Určitě bych řekl, že je spíš dobrá. Z bodového hlediska taky není špatná. V základní části jsem sbíral spíš asistence, ale pak se to obrátilo, takže se to v nadstavbě trochu vyrovnalo a začal jsem dávat i góly, občas se do branky trefím.
Jak je pro vás náročné navazovat na bratra i otce?
Není to nic jednoduchého, protože bratr byl ve Zlíně velice šikovný a hodně se mu dařilo. Potom i v nároďáku si udělal dobré jméno, což se já snažím potvrzovat. Trenéři se na mě ale koukají stejně, ke všem přistupují stejně a nedívají se na to, co mám na zádech.
„Je to pro mě velký vzor, protože se dostal takhle daleko, ať už jde o draft, nároďák anebo zámoří. Jsem na něj pyšný.“
Vy jste nechtěl být brankář?
Ze začátku, když jsem s hokejem začínal, jsem chtěl být brankář, protože taťka i brácha jsou gólmani. Taťka byl ale spíš proti, protože mi to docela šlo v poli, když se hrálo ještě tři na tři. Byl spíš za to, abych byl v poli než v brance. Jsem rád, že to tak dopadlo, protože pozice gólmana je strašně těžká na mentalitu. V poli je to více klidnější i třeba z pohledu fanoušků, protože na gólmana jsou strašně velké nároky. Určitě si to ale rád vyzkouším na tréninku, když se vyměníme.
Jak vám to jde v brankovišti?
Některé střely nejdou chytit, protože je to opravdu těžké. Prostě se snažím pochytat, co mě trefí.
Prožíváte kariéru společně s bratrem?
Je to pro mě velký vzor, protože se dostal takhle daleko, ať už jde o draft, nároďák, anebo zámoří. Jsem na něj pyšný. Vždycky večer si s rodinou voláme a říkáme si, co je nového. Teď se má dobře. Nejsou mezi nejlepšími, ale hrají střed tabulky, takže myslím, že budou hrát play off.
Share on Facebook
