Vzkříšení Brodu? Chceme play off, hlásí Pejchal. Kariéru vojáka škrtnul

Foto: Markéta Křížová, bkhb.cz

Od poloviny prosince se s juniory Havlíčkova Brodu táhla série prohraných zápasů. Výsledky týmu se změnily až po příchodu nových hráčů, v posledním duelu proti Chrudimi vyhráli Bruslaři 10:3 a třemi brankami k tomuto výsledku přispěl také bývalý obránce a voják Radim Pejchal.

partneři českého hokeje

Radime, předchozí sezony jste odehrál v obraně, teď nastupujete v útoku. Jak se to stalo?
Od malička jsem hrál útočníka, až ve starším dorostu mě dal trenér do obrany a odehrál jsem tam tři sezony. Zároveň jsem občas nastupoval i v útoku, když bylo zrovna potřeba. Pendloval jsem mezi obranou a útokem. Když jsem se vrátil zpátky do Havlíčkova Brodu, dal mě trenér do útoku, kde jsem zůstal.

Na kterém postu se vám hraje lépe?
V útoku, protože jsem tam vyrůstal, ale rád se ve hře vracím dozadu a pomáhám obráncům.

Jak moc jste si musel na změnu zvykat?
Bylo to docela náročné, první zápasy jsem se do toho fakt dostával, protože jsem měl pořád návyky obránce. Zvykal jsem si na situace v útoku, protože obránce se do některých herních příležitostí vůbec nedostane. Po pár zápasech to už bylo lepší a teď se v útoku cítím zase dobře.

V utkání proti Chrudimi jste vstřelil hattrick. Povedlo se vám to někdy i jako obránci?
Jako obránce jsem dal nejvíc dva góly za zápas, takže hattrick jsem určitě nikdy nedal.

„Hattrick jsem dal naposledy v páté šesté třídě.“

Vaše góly padly v rozmezí sedmi minut, navíc šlo o čistý hattrick. Uvědomoval jste si to?
Ne, já jsem byl vůbec rád, že jsem dal hattrick, protože se mi to povedlo po strašně dlouhé době. Vlastně jsem si ani neuvědomil, že to byl čistý hattrick, jelikož první gól jsem dal na konci druhé třetiny a zbývající dva na začátku třetí.

Kdy jste dal hattrick naposledy?
Já si myslím, že tak v páté šesté třídě.

Co říkáte na vaše aktuální postavení v tabulce?
Pro mě je to docela zklamání, ale u nás v klubu je aktuálně špatná situace. Měli jsme teď sérii šesti porážek, v těch zápasech nás hrálo dvanáct nebo třináct. To se pak hraje těžko. Klub spolupracuje s Jihlavou, takže kluci, kteří v Brodu vyrůstali, nám chodí vypomáhat. V posledních dvou zápasech jsme měli skoro čtyři kompletní pětky, což šlo znát i na ledě. Člověk si víc odpočine a pomoc kluků se projevila i na výsledcích. Začalo se nám víc dařit, je to velký faktor.

Foto: Markéta Křížová, bkhb.cz

Odpovídá páté místo vašim předsezonním cílům?
Cílem před sezonou bylo play off a já si myslím, že pokud teď budeme hrávat ve složení, v jakém jsme odehráli poslední dva zápasy, tak můžeme porazit každého a dostat se tam. Pro mě to tedy cíl pořád je, chci si zahrát play off.

Můžete porážet i týmy na předních příčkách?
Já bych řekl, že ano. Zas tak velký bodový rozdíl mezi týmy není. Na čtvrté místo ztrácíme sedm bodů, do konce základní části zbývá osm zápasů. Ve hře je ještě pořád hodně bodů, a pokud budeme v tomto složení, tak play off uděláme.

„Nabudil nás taky příchod nových hráčů, přece jen je teď větší konkurence.“

Nabudily vás poslední dvě výhry nad Pískem a Chrudimí?
Určitě ano, hlavně to poslední utkání, kdy jsme dali soupeři deset gólů. Nakoplo nás to a do dalších zápasů si budeme víc věřit. Po sérii šesti porážek, kterou jsme měli od poloviny prosince, v kabině opravdu nebyla dobrá atmosféra. Kromě výsledků tým nabudil taky příchod nových hráčů, přece jen je teď větší konkurence a stane se, že pár kluků nechodí tolik na led.

V letošní sezoně jste nastoupil ve čtyřech zápasech ve druhé lize. Kdy jste za A-tým hrál vůbec poprvé?
Bylo mi patnáct a byl jsem druhým rokem v mladším dorostu. O víkendu jsme měli ráno normální trénink a v áčku byla zrovna marodka, tehdy tady trénoval pan Totter, který je teď v Českých Budějovicích. Po tréninku mi řekl, že mu chybí jeden útočník do čtvrté lajny a jestli bych nechtěl jít hrát. Musel jsem mít všechna povolení od rodičů, protože jsem nebyl plnoletý. Moc se jim to nelíbilo, ale nakonec souhlasili. Měl jsem asi pět nebo šest střídání, ale hodně jsem si to užil. V patnácti letech to pro mě byl splněný sen.

Foto: Markéta Křížová, bkhb.cz

Proč se to rodičům nelíbilo?
Měli strach. Bylo mi patnáct, ještě jsem nebyl pořád vyspělý a měl jsem jít hrát mezi dospělé chlapy. Báli se, aby se mi něco nestalo.

Hrál jste i v play off?
Ano, bylo to ve stejné sezoně, v níž jsem odehrál první zápas. Postoupili jsme přes Písek, pak jsem dostal angínu a už jsem nehrál. Každopádně to pro mě byla obrovská zkušenost. Tehdy tady hrál Lukáš Endál nebo ze současných hráčů Miroslav Třetina, to jsou všechno zkušení hokejisti s bohatou kariérou, takže se snažím toho od nich co nejvíc pochytit. Dokážou mi poradit, když něco udělám špatně.

„Když naskočím za áčko a je tam kotel, fanoušci fandí a tleskají, je to strašně krásný pocit.“

Jaký to pro vás byl zážitek?
Play off je něco neskutečného. Hrálo se to sice jen na tři vítězné zápasy, ale série byla vyrovnaná a jednalo se o moje první play off. Sice jsem si moc nezahrál, ale nastoupil jsem, nějaká střídání jsem měl. Tady v Brodě na play off přišlo ještě víc fanoušků než obvykle a atmosféra byla úžasná, takže jsem si to strašně užil.

Co atmosféra na juniorských zápasech?
Je to obrovský rozdíl, protože na nás chodí jenom rodiče. Na juniorku nechodí žádní fanoušci, takže když naskočím za áčko a je tam kotel, fanoušci fandí a tleskají, je to strašně krásný pocit. Dokáže mě to nabudit a hraje se mi pak daleko líp.

Foto: Markéta Křížová, bkhb.cz

Nastoupil jste také v univerzitní lize. Proč jste v ní odehrál pouze jeden zápas?
Po dokončení střední školy jsem nastoupil na Univerzitu obrany v Brně. V Brodě jsem v uvozovkách skončil a hrál jsem v Brně za Cavaliers, jenže na univerzitě obrany je to složitější než na jiných vysokých školách. Studenty moc neuvolňují, na hokej není tolik času, je tam spousta vojenských povinností, takže jsem bohužel odehrál jen jeden zápas. Pak jsem ukončil studium a vrátil se zpátky do Brodu, ale i ten jeden zápas jsem si užil. Hráli jsme v Plzni a mělo to dobrou atmosféru, na zápasy chodí dost lidí a soutěž má vysokou úroveň.

Bylo by náročné hrát při studiu hokej v Havlíčkově Brodu?
Brzy jsem zjistil, že studium půjde těžce skloubit i s univerzitní soutěží, natož tak s hokejem v Brodě. Dalším faktorem, proč jsem hokej nehrál, bylo, že jsem přišel do Brna a nikoho jsem tam neznal. Kluci z týmu už měli nějakou partu a tréninky byly v Kuřimi, což je asi deset kilometrů za Brnem. Pro mě bylo strašně těžké se tam vůbec dostat, na druhou stranu tréninky tam nebyly tak často jako v Brodě. Trápil jsem se tam.

„Byl jsem voják z povolání, ale nebylo to nic pro mě.“

V Brodě máte tréninky jak často?
Každý den kromě pondělí. V neděli jsou zápasy, takže v pondělí míváme volno, ale někdy chodívám na tréninky s A-týmem, takže trénuju každý den.

Co jste na univerzitě studoval?
Já jsem byl voják z povolání.  Stručně vysvětleno je ta škola nastavená tak, že já studuju, ale už jsem voják z povolání a po dostudování bych byl důstojník. Celé je to ale o něco složitější. Na škole jsem zjistil, že povolání vojáka není nic pro mě, takže tímhle směrem se už určitě nevydám. Příští rok mám v plánu jít znovu studovat, a pokud to nevyjde, tak si najdu zaměstnání.

Foto: Markéta Křížová, bkhb.cz

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz