Z Blaina se stává Čech: zůstává i přes léto, dohraje tu kariéru?
Jérémie Blain
|
Foto: Stanislav Souček, mountfieldhk.cz
Kanadský obránce Jérémie Blain se v Tipsport extralize chystá už na svou šestou sezonu: dvě strávil na Spartě, zbylé pak v Hradci Králové. V Česku se mezitím adaptoval jako málokdo jiný.
Stává se pro vás Česko druhým domovem?
Už je mým druhým domovem. Zůstával jsem tady i posledních pět prázdnin. Domů se moc nevracím, vlastně za těch šest let jenom jednou, a to jen na dva týdny. Moje přítelkyně je v Praze a já tu mám také svůj život. Cítím se tu jako doma.
Dokážete si představit, že byste tu kariéru dohrál?
Jasně, bez problémů.
Co máte na Česku nejradši?
(zamyslí se) Nevím, jestli to tady můžu říct. (směje se) Ne, ne, ne... Upřímně, od začátku se mi tady líbilo: lidé a země jako taková. Je hezká, jsou tady krásné regiony. Samozřejmě je tu Praha, to je takový stát ve státě, ale máte tu i hory, Moravu... Je to malá země, ale opravdu hezká, čistá a s přátelskými lidmi. Nemusí se tolik cestovat, což je výhoda i z hokejové stránky.
„Je to malá země, ale opravdu hezká, čistá a s přátelskými lidmi."
Když se vás někdo zeptá, co byste mu v Česku doporučil, co jim poradíte?
Záleží, jestli se ptají přímo na Česko, nebo jen na Prahu. V Praze znám dobrá místa, kam jít na jídlo. Okolo je pak hodně parků: třeba Stromovka, Letná. Obecně je v Praze pořád co dělat. Mimo Prahu mám rád například Krkonoše. A hlavně v létě je pak krásně na Moravě. Nesmím zapomenout třeba na Beskydy, mám přátele, co tam mají domy. Zkrátka záleží, co přesně chcete dělat, ale mám různá doporučení.
Konečně. Blain vstřelil svůj první gól sezony
Možná znáte film Eurotrip. Neměl jste o Česku nějaké předsudky?
(směje se) Ne, to ne. Ale je to zábavný film, to se musí nechat.
Na druhou stranu. Je něco, co vám chybí ze Severní Ameriky?
Kromě mé rodiny toho moc není, abych byl upřímný. Tady v Evropě sednete na letadlo nebo si vezmete auto a za pár hodin jste v jiné zemi. Za tři hodiny letu můžete přeletět třeba přes deset zemí. Kdežto v Kanadě, když letíte šest hodin, přistanete akorát ve Vancouveru a jste pořád v Kanadě. (usmívá se) A když vezmete auto a řídíte 25 hodin, tak jste pořád v Ontariu. (směje se) Právě tohle mám na Evropě nejradši. Ale... Chybí mi rodina, přátelé. Naštěstí mě ale vždycky přijedou navštívit.
A jak si v Česku užíváte samotný hokej? V Hradci Králové máte důležitou roli, vysoký ice time...
Miluju ho, opravdu moc ho mám rád. Cítím, že... Viděli jsme v přípravě, že když jsme hráli s TOP týmy z Německa nebo teď i se Švýcary, tak se týmům proti nám hrálo těžce. Nevím, jestli je to tím, že tady v Mountfieldu jsme tvrdě pracující mužstvo. Proti nám se hraje fakt těžko. Když proti nám hrajete, máte pocit, že na nic nemáte čas a že je nás na ledě devět. Máme hráče, co bojují, umí bruslit, blokují střely. Tyhle aspekty české ligy se mi líbí: každý večer je těžký zápas. Ať hrajete proti komukoliv, nebude to lehký zápas. Je to fyzické, podobné jako hokej v Severní Americe. Ve Švédsku či Švýcarsku je to víc o bruslení. Vracení se, čekaní, vracení... Tady se mi líbí ten severoamerický intenzivní a fyzický styl. Je to zábavná liga.
„Proti nám se hraje fakt těžko. Když proti nám hrajete, máte pocit, že na nic nemáte čas a že je nás na ledě devět."
Vítězství v základní části, stříbrná medaile, účast v Lize mistrů... Poslední dvě sezony byly skvělé.
To ano, byly skvělé. Nakonec ale... Jasně, byl to velký úspěch pro klub a fanoušky, jenže... Nevyhráli jsme. Ve výsledku pro mě tolik nezáleží, jestli máte stříbrnou nebo bronzovou medaili – já do toho jdu vždycky s tím vyhrát. Když se dostanete tak daleko a prohrajete, o to víc to bolí.
V konkurenci, která v extralize je, bude těžké na tyto úspěchy navázat.
Souhlasím, je tady spousta dobrých týmů. Jedním dechem ale musím dodat, že my máme v podstatě stejný tým. Když budeme hrát tak, jak umíme hrát, můžeme být vysoko každý rok: v TOP pětce, semifinále, finále. Nemyslím si, že by bylo těžké to zopakovat. Jen to bude stát hodně tvrdé práce. Je to ale opravdu možné.
Už jste to nakousl: v čem bude podle vás síla týmu?
Prostě tvrdá práce. Jako vždycky. Tým drží pohromadě. Není to o jednotlivcích, vždy je to spíš o hře všech pěti hráčů. Není to jen o jednom hráči, který to musí strhnout sám. Máme opravdu dobré brankáře, dobrou obranu a dobré útočníky. Nemyslím si, že by nám něco vyloženě chybělo. Když dokážeme být konzistentní a budeme tvrdě pracovat, přinese nám to úspěch.
„Když budeme hrát tak, jak umíme hrát, můžeme být vysoko každý rok."
Jednou z posil je váš krajan Evan Jasper. Pomáháte mu v adaptaci?
Jasně! Každému v tom pomáhám. (usmívá se) Je to skvělý parťák a hned od začátku k nám zapadl. Tvrdě pracuje, je fakt milý a myslím, že ho čeští spoluhráči mají opravdu rádi. V týmu máme hodně cizinců, myslím ale, že současně máme i dobré lidi. Dobré hráče najdete celkem lehce, ale najít i dobré lidi, kteří zapadnou do kabiny? To bývá těžší. V tom děláme v Hradci dobrou práci, že takové hráče dokážeme najít. A Evan je jedním z nich.
Share on Facebook
