Souhrn

Jako by si aktéři vzpomněli na první bitvu, její průběh celkem věrně okopírovalo úvodních dvacet minut odvety. Liberec spustil ve zcela dominantním rytmu a jakmile vedl na střely 10:0, jedenáctým pokusem otevřel skóre z vlastního oslabení parádně mířící Jakub Valský. To však Spartu paradoxně nakoplo k obratu hernímu i gólovému – za dvě minuty srovnal tečující Curtis Hamilton, vzápětí zachránila Lašáka proti Pechovi tyč, ale o 61 sekund později otočil skóre z naprosto totožné situace Miroslav Forman.

Bílí Tygři ale měli dost času a krátce po polovině druhé třetiny vyrovnali. Rozjetý Michal Řepík se nerozpakoval, tvrdou ranou procedil puk mezi betonem a lapačkou Pöpperleho, jenž nepředvedl dostatečně rychlou reakci. Hra se pak začala přiostřovat, rozhodčí nechali aktérům volnější metr, ale po nebezpečném Klimkově kopnutí bruslí do Dernera nemohli zvolit nic jiného než trest ve hře.

Po půlminutě navíc putovala Sparta do tří, což ještě Tygři nepotrestali, ale pokračování klasické výhody už ano. Skvělého Mojžíšova bloku využil k druhému obratu večera nekompromisní ranou Branko Radivojevič, gól padl jen padesát sekund před druhou sirénou.

Pražané se po přestávce museli do svého soupeře tlačit, nejlepší obrana základní části v čele s Jánem Lašákem však odolávala na výbornou. Výhru Bílých Tygrů mohl pojistit Petr Vampola, nicméně co se mu nepovedlo z velké šance v přesilovce, to dokonal v soupeřově hře bez brankáře. Power play přitom mohla mít opačný účinek, kdyby Netík s Kudrnou dokázali gólově vyřešit velký závar před Lašákem. Vampolova trefa do prázdné klece přesně minutu před koncem definitivně rozhodla o vyrovnání finálové série, jazýčkem na vahách však byl v pátek hrubý faul Lukáše Klimka, který si nezahraje minimálně v příštím utkání.

Filip Pešán (trenér Liberce): „Z mého pohledu se duel odvíjel podobně jako v prvním zápase, kdy jsme měli zpočátku vyložené šance, které jsme neproměnili. Pak jsme sice dali v oslabení branku, ale Sparta z pěti střel dvakrát skórovala a navíc dala jednu tyčku, takže její efektivita byla opravdu vysoká. Za stavu 1:2 jsme začali trošku pochybovat, jestli hrajeme správný hokej, protože jsme tlačili, tlačili a Sparta z každé šance dala gól. Pak se Jánko Lašák blýskl několika skvělými zákroky a udržel nás ve hře. Rozhodla dlouhá přesilová hra v závěru druhé třetiny. Nesehráli jsme ji ideálně, ale gólově. V závěru při nás stálo i štěstí, ale za bojovnost v obou zápasech jsme si ten bod zasloužili.“

Josef Jandač (trenér Sparty Praha): „Neměli jsme ideální vstup do utkání, byli jsme dvakrát vyloučeni. V okamžiku, kdy jsme to ustáli a hráli první přesilovku, tak jsme hned inkasovali. Potom jsme zápas dvěma góly otočili a v první třetině jsme byli velmi efektivní. Myslím, že ve druhém dějství jsme měli sehrát lépe početní výhody, ve kterých jsme mohli soupeři odskočit na dva góly. Naopak jsme svou vlastní hloupostí a nedisciplinovaností dostali svého soupeře na koně, umožnili jsme mu dlouhou přesilovku, což zápas asi rozhodlo. V poslední části si to domácí dobře hlídali, ale při power play jsme netrefili prázdnou bránu. Zápas z naší strany nebyl ideální, ale byl hratelný. Přesto si myslím, že Liberec byl o chloupek lepší.“