Zápasy už rozhodovat nebudu. Spíš chci něco naučit mladé spoluhráče, říká přerovský David Kudělka
I když přerovští hokejisté nepodali na ledě Valašského Meziříčí bůhvíjaký výkon, po výhře v prodloužení se probojovali do čela tabulky druholigové skupiny Východ. S posledním týmem se celý zápas přetahovali o vedení. V závěru dokázali smazat dvoubrankové manko a v prodloužení získat bonusový bod. Zkušenému obránci Davidu Kudělkovi tak určitě spadl kámen ze srdce. Byl to totiž on, kdo zablokoval v 50. minutě Lehečkovu přihrávku na volného spoluhráče, ale kotouč se nešťastně svezl za brankovou čáru.
V té chvíli byl stav 7:5, ale Zubři bleskově odpověděli a dalšími dvěma góly nakonec strhli vítězství na svoji stranu. "V prodloužení jsem si byl téměř jistý, že vyhrajeme," usmíval se po utkání 37-letý zadák, který s hokejem objel doslova celý svět. Vítězný pokřik, který duněl z hostující šatny, byl sladkou odměnou i pro něj.
Davide, je vítězný pokřik všude na světě stejný?
"Prošel jsem spoustu mužstev a musím říci, že je to všude jinak. Zažil jsem jich snad deset nebo patnáct druhů. Nějaká podobnost existuje, ale vesměs to bylo pokaždé jiné."
Proti Bobrům to byl bláznivý zápas, souhlasíte?
"Hlavně z naší strany to bylo nedisciplinované. Hráli jsme s posledním týmem, ale přistoupili jsme k tomu laxně. Mysleli jsme si, že to půjde samo. Prohrávali jsme, pak jsme to otočili, zase prohrávali… Vlastní leností a podceněním soupeře jsme se sami dostávali do problémů. Doslova jsme soupeři nabídli, aby se dostal zpátky do zápasu. Musím říci, že to byl z naší strany odfláknutý zápas. Ode všech, počínaje brankářem a konče náhradníkem, který do utkání naskočil. Všech dvacet nás to podcenilo. Zápas jsme vůbec nezvládli tak, jak bylo třeba."
Vy jste si po vítězném gólu asi hodně oddechl. Vaše teč znamenala už dvoubrankové vedení domácích.
"Musím vzít tu chybu na sebe. Bylo to v situaci dva na dva, přebral jsem špatně hráče no a pak jsem, už v situaci dva na jednoho, zablokoval přihrávku a ztečoval ji do brány. Bylo to o dvě branky a říkal jsem si, že aspoň bod by byl zlatý. Bylo ale vidět, že kluci pořád chtějí. Máme potenciál na to, abychom v posledních minutách zvrátili výsledek. Ale nemůže se nám to stávat s mužstvy ze spodu tabulky. Tak, jako dnes, nemůžeme přistoupit k žádnému zápasu. Body jsme nakonec získali, posunuli jsme se na špici a jsme za to rádi. V prodloužení už jsem na 99,9 procenta věděl, že vyhrajeme."
Když jste se rozhodoval k návratu domů, proč jste se rozhodl pro Přerov?
"Já jsem se v Přerově narodil a žiju tady. Už jsem cestoval dlouho. Mám dceru, která šla vloni do školy, takže pro mě bylo prioritou zůstat doma. Přes léto se mi neozval nikdo, který by měl o moje služby zájem. Proto jsem už v srpnu kontaktoval přerovský klub. Domluvili jsme se, ale pak nastal problém s hostovacími lístky, takže jsem několik kol nemohl hrát. Pro mě je to srdeční záležitost, protože jsem v Přerově vyrůstal. Nikdy jsem si nepředstavoval, že budu hrát jinde. Věděl jsem, že až skončím na profesionální úrovni, půjdu do Přerova."
O vás vedlo k tomu, že jste se vydal do světa a zůstal tam skoro patnáct let?
"Když jsem byl malý kluk, byla totalita. Rodiče mě vedli k tomu, že pokud se chci dostat za hranice a vidět svět, musím hrát hokej. I kdybych studoval sebelíp, jiná možnost nebyla. Držel jsem se toho. V juniorském věku, kdy jsem začal nakukovat do vyššího hokeje, jsem zjistil, že se hokejem opravdu můžu živit a rozhodl jsem se jít touto cestou. Věnovat se mu na sto procent a vytřískat z něj, co se dá. Hokejový život je hrozně krátký. U mě se to zlomilo někdy ve 25 letech. Tehdy jsem oslovil spoluhráče, který měl zahraničního agenta. Ten mě dostal ven z Česka a od té doby jsem cestoval, kde se dalo. Musím říci, že jsem za to nesmírně rád. Je to spousta zkušeností, které bych tady nezískal. Na druhou stranu jsem ale přišel o spoustu známých a kamarádů, protože za dobu, co jsem byl pryč, lidé už k sobě málokdy najdou cestu zpět. Já jsem ale se svým hokejovým životem spokojený, protože jsem dosáhl všeho, čeho jsem chtěl. Hokejem jsem se dlouhou dobu živil, procestoval jsem svět. Byla to zkušenost nejen pro mne, ale i pro celou rodinu."
Na které štaci jste se cítil nejlíp?
"Jednoznačně ve Spojených státech. V Americe jsem hrál nižší soutěže, ale jak zabezpečení, tak i nasazení do tréninku a zápasu je profesionální. Hráči jsou v šatně už dvě hodiny před tréninkem. Po něm se ještě posiluje. Naučil jsem se tam hodně věcí a líbilo se mi tam nejvíce. Lidé v Americe byli velmi vstřícní. I když jsme prohráli, poděkovali nám za výkon a bojovnost. Tam si nikdo nedovolí vypustit jediné střídání, přístup všech je opravdu profesionální. To pro mě byla ta nejlepší škola."
Bylo to důvodem, proč jste se do Ameriky opakovaně vracel?
"Hrál jsem tam celé dvě sezony. Pak jsem se rozhodl vrátit do Evropy, protože jsem potřeboval nabrat sílu. Když jsem odjížděl, měl jsem asi 82 kilo a za dva roky jsem se vrátil zpátky s 95 kilogramy. To jsem pracoval jak v Německu, tak v Česku na svalové hmotě. Po dvou letech jsem se tedy vrátil na rok za oceán a po dalších dvou znovu."
Jaké podmínky byly v Německu?
"Dneska je sport o financích. Pokud jsou, dá se to zabezpečit na vysoké úrovni. Když ne, nedá se nic dělat. Já jsem vyrůstal ve velmi skromných podmínkách, ale zažil jsem i podmínky velmi nadstandardní. V Německu je hokej zabezpečený velmi dobře a jeho kvalita šla nahoru. Je tam sousta cizinců, kteří se v Německu ožení a zůstanou, protože mají aktivity i mimo hokej. Pro mě to byla rozhodně dobrá zkušenost. Naučil jsem se jazyk, i když jsme mluvili hodně anglicky. Ale byl to jiný typ hokeje, jiná mentalita spoluhráčů. To všechno člověka obohacuje."
Existuje nějaká země, kde jste chtěl působit a nepovedlo se to?
"Švédsko. Musím říci na rovinu, že po americké anabázi jsem se chtěl podívat do Švédska. Zažít tam styl života i hokeje. Zprávy z druhé ruky říkají, že zabezpečení je tam skvělé. Hokej je tam na vysoké úrovni. Mě zajímala i mentalita Švédů, způsob, jakým žijí. To je jediná věc, která se mi nepodařila a už ani nepodaří."
Váš tým je na špici tabulky, takže v play off budete jedním z favoritů?
"Play off je jiná soutěž. Prošel jsem jich spoustu, prvním buly se všechny body mažou a všichni začínají od nuly. Bude záležet na momentální formě, nasazení a chuti. To všechno bude rozhodovat o tom, jestli nám play off vyjde nebo ne. Nechceme vyhlašovat, že jdeme do finále, ale určité ambice máme. První kolo musíme přejít, jinak bychom zklamali fanoušky i sami sebe. Pak půjdeme zápas od zápasu až kam to půjde. Jsme skromní, protože starší hráči vědí, co play off obnáší. Je to nevyzpytatelné a i osmý celek může porazit toho prvního."
Jste vyrovnán s tím, že jste považován za jednu z vůdčích osobností týmu?
"Já jsem přijal roli defenzívního obránce. Už pár let nedělám tolik bodů, jak bych si představoval. Hraju ve třetí pětce s mladými kluky, kterým se snažím něco vysvětlit a ukázat. Chci jim pomoci tím, že je budu zásobovat přihrávkami. Je to taková učitelská práce. Já už nejsem ten, který bude rozhodovat zápasy, který bude soupeře vodit. Spíš hráč, od kterého si mohou ti mladí něco vzít."
Foto: www.hokejprerov.cz
Share on Facebook
