Zkropený Rulík: Kdo mě polil? Asi prezident... Síla = srdce. Je to nádhera
Foto: Jakub Knap
Praha je poprvé od roku 1985 zlatá. Bravo, pánové! Dokázali jste to. Česko po čtrnácti letech opět vládne světovému hokeji. Více než dvoutýdenní pouť šampionátem dostala zlatý hřeb. „To je nádhera. Ale pro kluky… Pro ně je to odměna,“ vykládal zkropen pivem a šampaňským hlavní kouč Radim Rulík.
Do mixzóny jste přišel jako trenér novopečených mistrů světa. Jaké to je?
V životě bych si nemyslel, že se to může stát.
Dobře, tak jak vám to zní? Češi berou zlato po čtrnácti letech...
No, a po 39 letech v Praze. Myslím, že to zní asi docela dobře. Je to hezké.
Vlastně se zdá, jakoby vám do sebe všechno zaklaplo podle představ.
Je to cesta. Nějak jsme si ji s trenéry připravili. Kolikrát si to můžete nachystat a nevyjde to. Ale je to hlavně o hráčích, mistrovství hráli oni. Ne my trenéři. Jsem rád, že jsem zvolil správné hráče, ačkoliv se vám to kolikrát nelíbilo. Kluci dokázali, že byli nominováni oprávněně. Odvedli fantastickou práci. Neprohrát na mistrovství světa v základní hrací době? To nevím, kdy se stalo.
„Neprohrát na mistrovství světa v základní hrací době? To nevím, kdy se stalo.“
Není na čase ponechat stranou vaši obvyklou skromnost?
Jsem takový, jiný nebudu. Ať se zápas povede nebo ne, tak je to sport. Snažím se být stejný, brát to s nadhledem. Myslím, že životní hodnoty jsou jinde. Když se něco podaří, tak vždycky ohromně gratuluju hráčům. Hodně jsem se zaobíral tím, koho budu nominovat. Probíral jsem se tím tak, že jsem do Brna pozval nadstandardní počet hráčů, abych se v tom orientoval, jak to zvládají mentálně. Byl jsem na ně neskutečně tvrdý a ostrý. Chtěl jsem vidět, jak to pobírají. Tady už pak samozřejmě ne. Udělal jsem nějakou volbu a kluci ukázali, že jejich výkonnost je neskutečná, forma gradovala v play off. Taky zvládli poslední krůček, což není jednoduché. Hlavně doma, kde jsou všichni plní očekávání. Dokázali to, protože to mají v sobě.
Jak jste viděl finále se Švýcarskem?
Byl to taktický zápas. Včera nám to tam napadalo, ale hrát hned druhý den… A Švýcaři také mají svou kvalitu. S přibývajícím časem to bylo o gólmanovi, který byl zase skvělý. Neudělal jedinou chybu, byl koncentrovaný a nevypadl z něj puk. Výborný výkon. Taky soudržnost týmu, bojovnost rostla. Bylo to o tom, kdo dá první gól – rozhodla situace po buly. Švýcaři zapnuli, šli do rizika. My jsme sestavu malinko stáhli a věřili, že to uhrajeme.
Třikrát bez bodu, teď zřejmě nejdůležitější trefa šampionátu. David Pastrňák za to vzal v pravou chvíli, že?
Jo, jednoznačně. V útočném pásmu je to ohromně nebezpečný hráč. Když dostane takovou šanci… Po signálu tam měl střelu z voleje, Švýcaři o tom vůbec nevěděli a nezachytili to. Trefil to, to je přesně jeho parketa.
„Prostě srdce. Když jsem viděl loni Němce a Lotyše, tak to ničím jiným neuhráli.“
Dokázal byste říct, v čem bylo mužstvo nejsilnější?
Nedokázal. (odmlčí se) Ale asi v soudržnosti, týmovosti, obětavosti. Prostě srdce. Když jsem viděl loni Němce a Lotyše, tak to ničím jiným neuhráli.
Co se vám honilo hlavou v posledních vteřinách?
Nic, jen koho tam pošleme. (usměje se) Snažili jsme se vyhnout tomu, aby jejich první lajna šla na naši první lajnu. Naše první lajna nebyla až tak defenzivně silná, jejich v podstatě obstarala tak 75 % produktivity. To jsme se snažili ohlídat, abychom se tomu vyhnuli. Není to jednoduché, jsme hosté a střídáme druzí. Museli jsme udělat všechno možné, abychom to takhle uváleli.
A první chvíle na ledě a potom v kabině?
To je nádhera. Ale pro kluky… Pro ně je to odměna.
Kdo se odhodlal vás polít?
Nevím, asi prezident Petr Pavel. (usměje se) Ale ne. On tam byl jen vedle mě. Asi to udělali kluci, neviděl jsem to. Měl jsem to v očích, strašně to pálilo a musel jsem je zavřít.
„Měl jsem to v očích, strašně to pálilo a musel jsem je zavřít.“
Přes sedmnáct tisíc lidí v aréně, napěchovaná fanzona a bouřící Staroměstské náměstí. Celý národ jste se svými chráněnci pobláznili hokejem.
Vždycky se to hraje pro fanoušky. A když jsou takoví, tak je to pro všechny obrovská motivace. Jsme za podporu strašně rádi, myslím, že to kluci cítili. Atmosféra byla opravdu naším šestým hráčem. Takový doping. I ve chvíli, kdy už by si možná řekli, že to nedají, tak vydechli a šli znova. Vnímali jsme to a věděli jsme, kolik lidí je ve fanzóně a na Staromáku. Kluci tam pro ně nechali všechno.
Jste spokojený s tím, jak se vám od nich během turnaje dařilo odklánět tlak?
Jak jsem říkal, tak jsem si vypnul internet. Po Brně jsem to dodržel až do dneška. Vůbec nevím, co se dělo. Ale dnes mi Jáchym Kondelík ráno na rozbruslení referoval, co se všechno dělo. To jsem docela koukal. Jsem rád, že to dopadlo takhle.
Pamatujete si oslavy z Vídně v roce 2005, takže víte, co čekat dál?
V té doby jsem byl mladý a blbý. Taky to podle toho vypadalo. Teď už to bude lepší.
„Náš realizák je skvělý, táhne za jeden provaz.“
S vaším realizačním týmem jste slavili úspěchy už u dvacítky. V čem tkví vaše know-how?
Náš realizák je skvělý, táhne za jeden provaz. Jsou to úžasní lidé. Mají hodně odehráno v NHL, neskutečné kariéry, ale zároveň jsou pokorní, skromní a pracovití. Když se to spojí v celek, tak to hráči vnímají. Přenese se to na ně a stane se to součástí kolektivu. Řešilo se, že je realizační tým širší než obvykle. Myslím, že k tomu ten trend jednoznačně spěje, pokud chcete mít všechno do detailu připravené. Všichni kluci odvedli výbornou práci, o všechno bylo postaráno od A do Z na profesionální úrovni.
Průběh turnaje očima Radima Rulíka
„Všechno směřovalo k prvnímu zápasu. Věděli jsme, že pokud to máme nastartovat, tak musíme hned uspět. Myslím, že jsme zápas s Finy odehráli skvěle takticky a byli jsme odměněni vítězstvím v nájezdech. Všechny to nakoplo. S Norskem jsme prožili těžké chvíle, prohrávali 1:3 a otočili to. To byl první kritický moment, skvělý obrat. Se Švýcary zase velice dobrý výkon, po základní hrací době 1:1 a prohráli jsme na penalty. Ale nijak nás to nezasáhlo. Dány jsme porazili po delší době, nebyl tam nějaký výkyv nebo uspokojení, což se dřív taky stávalo. Rakušané porazili Finy a brali bod s Kanadou, to byl ten obrat z 1:6 na 6:6, že jo? Z nich jsme měli trochu vítr, ale taky jsme to zvládli. Po Velké Británii byla jako poslední Kanada, tam zas byl famózní comeback při power play 6 na 4 a 5 na 4. Dokázali jsme si tam, že nás to nezlomí. Šli jsme do prodloužení, které jsme si sami pokazili. Ale zase jsme se z toho vůbec nehroutili. Naopak jsme věděli, že můžeme hrát s takhle silným soupeřem. Potom přišlo play off, s Amerikou to byl taktický boj jako teď se Švýcary. Následovali Švédové, kteří byli tak sebejistí, až nám to pomohlo. Neodskočili na větší rozdíl, my jsme to vždycky srovnali. A exkluzivně se nám povedla druhá třetina. Měli jsme základ pro to, abychom to zvládli. Oni začali víc riskovat, my jsme dvakrát ujeli a rozhodli. A finále? Zase to bylo back-to-back, takže hráči museli najít síly. Nebylo to jednoduché. Náš kuchař Míša Kučera vařil tak fantasticky, že na tom má obrovský podíl.“
Share on Facebook
