Americká krása Andreje Nestrašila: Čím víc obětuju, tím jsem lepší!
Nikdy nepřestal doufat, že se jednou dočká vysněné NHL. Andrej Nestrašil dřel v organizaci Detroitu, klub ho poslal i na druhou farmu, se slávistickým odchovancem to v jednu chvíli vypadalo všelijak. Ale účastníkovi dvou šampionátů dvacítek hodně pomohla druhá polovina sezony 2013-14, loni odjížděl s velkým odhodláním na kemp. "Říkal jsem si si, že bych si v NHL mohl zahrát pět až deset zápasů. Ale hned se mi povedlo udělat první tým. Bylo to něco neskutečného," vzpomíná v rozhovoru pro hokej.cz.
Udržel se v nadupaném kádru Red Wings, do slavné ligy vstoupil po boku excelentních hvězd. A neztratil se. Vlivem okolností následně musel na listinu volných hráčů, odkud si čekého útočníka záhy vzala Carolina. "Je to pro mě velká příležitost, chci z ní vytěžit co nejvíc," připomíná. Po osmi duelech u Hurikánů vypadl pro zranění, pak znovu nedostal nic zadarmo. "Nebylo to jako v Čechách, kde na vás počkají. Když jsem se po měsíci a půl uzdravil, poslali mě na tribunu. Místo jsem si musel vybojovat," upozorňuje.
Neúprosné zákony NHL nabízejí smutné příběhy i ty, které by se hodily pro Hollywood. Andrej psal nejdřív první kapitolu, hokejově se nad ním málem zavřela voda. Ovšem vytrval, řekl si o prostor a zvítězil. Dnes je z něj kmenový hokejista organizace NHL. Potvrdil, že malý je ten člověk, co si dává malé cíle. "Ohromně mě to zocelilo! Ale nesmím se uspokojit. Jiní kluci to udělali a zase brzy z NHL zmizeli," líčí odhodlaně.
Před rokem jste zvažoval, zda přijmout nabídku z Finska, nebo dál bojovat o NHL. Zvolil jste druhou možnost a místo v Detroitu vybojoval hned v kempu. Nemusel jste se tehdy štípat do tváře, jestli se vám to nezdá?
"No, bylo to zajímavé. Šlo o rozhodnutí, za které jsem teď vděčný, ale samozřejmě to nemuselo dopadnout. Řídím se tím, že když se v životě rozhodnu pro těžší cestu, a obětuju maximum, tak mě na konci čeká daleko větší odměna. I kvůli tomu jsem se rozhodl pro návrat. Loni jsem po druhé půlce sezony cítil, že jsem fakt blízko. Vědomí lidí v Detroitu se změnilo, už mě začali brát. Cítil jsem velkou možnost, že bych si mohl zahrát třeba pět nebo deset zápasů. Nakonec se všechno sešlo fantasticky."
Uspět hned po kempu, bez jediného startu v NHL - to se povede málokomu.
"A zvlášť v Detroitu. Přejet hráče v kempu, to bylo dost slušný. Samozřejmě mi pomohlo, že se zranil Pavel Dacjuk. Později Johan Franzén. Jedno místo v sestavě bylo otevřené, díky tomu jsem měl čas hrát. Štěstí bylo na mé straně, bez něj se v životě nikdo nikam nedostane."
Byl jste odměněn za trpělivost a odhodlání. Takhle dlouho se o NHL moc českých hráčů nervalo.
"Když si to vezmu zpětně, kde všude jsem hrál... Třeba v Toledu, kde je East Coast Hockey League. Někteří lidé mi říkali, že to je takový hokejový hrob. Odtud pomalu není cesty zpět... Jsem strašně rád, že jsem se za rok a půl odtud vytáhl až do NHL. Kdybychom se podívali do statistik, kolika hráčům z East Coast to vyšlo, procento by bylo hodně nízké. Samozřejmě se jich pár najde, Burrows z Vancouveru, nebo gólmani. Začínal tam například Petr Mrázek. Hráčů do pole je ale fakt málo. A když už se někdo z těchto hokejistů prosadí do NHL, tak jen na pár zápasů. Já měl štěstí. Zároveň se však asi promítlo i to, čemu věřím: pokud člověk hodně pracuje a dává tomu všechno, tak svoji šanci zvyšuje! Musíte tomu jít naproti. Když totiž šance přijde, a vy na ni nejste připravený, můžete to si pak v životě vyčítat."
Jestliže někdo vyleze z hrobu v Toledu a hraje pak pravidelně NHL, asi si toho náležitě váží.
"No jasně! Vážím si toho daleko víc, než kdybych tu možnost dostal hned, třeba v prvním roce v organizaci. Na Toledo nechci v žádném případě plivat, byla tam super parta kluků, určitě to bylo v něčem dobré. V něčem horší. Mentálně vás to dostane na jiný level. Hokej, cestování, tohle všechno vás zocelí. Kdybych to vzal zpětně a mohl se rozhodnout, jestli všechno znovu projít, nebo být draftovaný jiným týmem a hrát NHL o něco dřív, asi bych si vybral totéž. Fakt mi to dalo hodně. I po životní stránce."
Pokud vás někdo vidí po delší době, musí ho okamžitě upoutat, že jste zhubl Také je z vás cítit pozitivní naladění. Kde za poslední dva tři roky hledat největší změnu?
"Zhubnul jsem hodně - takových deset kilo, což mi hodně pomohlo. Když se podívám do zrcadla, cítím se mnohem lépe. Dosáhl jsem toho asi především stravou. Zrovna nedávno jsem byl na semináři o výživě, kam jsem pozval Adama Poláška. Tam říkali přesně to, co já si uvědomil po dvou třech letech, kdy jsme s Adamem společně přes léto trénovali. Každý člověk má jiné tělo, které potřebuje něco jiného. Poli je nařachanej, vidíte na něm každý sval. My trénovali úplně stejně, on tak vypadal a já ne. Říkal jsem si: sakra, něco mi tam neštymuje. Uvědomil jsem si, že nemohu jíst totéž co Adam. Moje tělo to nezvládne, mám jiný metabolismus než on."
Byla to jediná změna?
"Nebyla. V polovině třetí sezony na farmě, když už to vypadalo hrozně mizerně, jsem si řekl, že překopu úplně všechno. Změnil jsem agenty, mám jiné kondiční trenéry. Prostě jsem to všechno převrátil. Cítil jsem, že bych měl dostat do sebe novou energii. Aby to bylo čerstvý a pozitivní. Samozřejmě neříkám, že mně to dostalo tam, kde jsem. Ale nějak se to otočilo."
Hodně jste také zapracoval na bruslení?
"Dřív jsem chodil na power skating, na pražskou Hasu. Ale za prvé jsem zhubnul, už netahám deset kilo navíc. Teď také pracuju s trenérem Petrem Klofáčem, což je bývalý atlet. Sprinter. Tyhle věci zná. Před létem si sedneme, já mu povím: chci zapracovat na tomhle a na tomhle. On to připraví, dáme se do práce a přitom se pořád hádáme. Jsem takový, že mám svoji hlavu. Od trenérů potřebuju vědět, k čemu co je, protože jinak to dělat nebudu. Oni to obhájí a já si dám do hlavy, že to tak je. Věřím jim. Makáme především na rychlost a výbušnost."
Už loni jste říkal, že vás hodně nastartovala druhá polovina sezony 2013-14, kdy jste na farmě pravidelně hrál. Čím nejvíc?
"Po stránce sebevědomí. Hlava dělá 75 procent výkonu. Já si vždycky tak nějak myslel, že bych to někam mohl dotáhnout. Od malinka jsem tady patřil k lepším, s Horákem, Vincourem a dalšími kluky jsme jezdili na nároďáky, proběhl draft. Na Top Prospects Game jsem hrál v lajně s Duchenem a Evanderem Kanem, oni rok na to byli v NHL a já dál v juniorce. Pak Horyna s Vinckem šli do NHL a já na farmu, potažmo do East Coast. Člověk to bere stylem - co se děje, když jsme byli víceméně nastejno, a já jsem od NHL takhle daleko? Dostává vás to do deky. Během druhého roku v East Coast jsem si uvědomil, že to není ani moc o mně, ale o organizaci, které hráč patří. Řekl jsem si: hraj, jak nejlépe umíš, nech tam všechno. A ostatní není na tobě! Takhle postupně jsem se mentálně zoceloval."
Jenže pořád jste výjimka, dostat se nahoru dokáže málokdo.
"Já vím. Podobný případ je Martin Frk. Vezměte si, že v Halifaxu hrál s MacKinnonem a Drouinem v lajně. Jeden měl teď nějakých 70 bodů v NHL, Drouin hrál v Tampě taky parádně. A Frky? Ten byl tři roky ECHL a farma. Ale na druhou stranu - bavil jsem se s trenérem Blashillem, který teď bude trénovat Detroit. Pro Martina je to svým způsobem dobře, protože když to kousne a dokáže se všechno naučit, tak se z něj stane daleko lepší hráč. Talent je, má fantastickou střelu. Ale Detroit vás naučí věci, které by vás jinak ani nenapadly, že byste je měl dělat. Dobře bránit a další drobnosti. Já se dostal do prvního týmu tím, že jsem hrál centra čtvrté pětky a v podstatě jen bránil. Také jsem se to musel naučit. No a tyhle dovednosti vám pomůžou třeba jen v tom, že se posunete ze čtvrté lajny výš. Útočit umíte, dělal jste to celý život. Pak přidáte bránění, což vás jako hráče ohromně posune."
Za snem hrát NHL jste vytrvale šel navzdory pozdějším finančně zajímavějším nabídkám z Evropy. Bral jste to tak, že pro vás peníze nejsou všechno?
"V NHL si nevyděláte do doby, dokud nejste volný hráč a týmy se o vás neperou. Já se na věc dívám tak, že mi nevadí investovat do sebe. Koupím si dobré jídlo, zaplatím trenéry, fyzioterapeuty. Pokud se naskytne možnost, jak jít dopředu, tak do toho jdu, byť to stojí třeba dost peněz. Jasně, mohu je utratit za něco jiného, ale já si řeknu: děláš to sám pro sebe, jestli tě to má někam posunout, tak to udělej! Protože jednou by sis to taky mohl vyčítat."
Šanci v Detroitu jste neskutečně proměnil, ale co pak? Nežil jste v obavě, že sen může skončit a zase z toho bude jen farma?
"Ani nebyl moc čas nad tím rozmýšlet. Na farmě jsem měl pronajatý byt, ale dostal jsem šanci v prvním týmu. Strašně fajn bylo, že všichni ti kluci z prvního týmu vám to hrozně přejou. A řeknou vám to. Zetterberg, Kronwall a další jsou naprosto super lidi. Přišli a povídali: hele, jsi dobrej hokejista, hraj jako doteď a bude to v pohodě. Tohle vás povzbudí a motivuje, protože pak ty kluky nechcete zklamat. Oni si prošli podobným procesem jako já. Vědí, jaké to je. A obava, jestli nepůjdu na farma... Víte, hned na začátku jsem věděl, že je super hrát NHL. Ale můj cíl se posunul. Někdo se dostane do ligy a vypne, protože se uspokojí. Já tohle nechtěl! Tohle nebyl nejtěžší, poslední krok. V soutěži se musíte udržet, všechno tomu obětovat. Kemp se mi povedl fakt neuvěřitelně a já v tu chvíli věděl, že mám jistotu minimálně 15 až 20 zápasů NHL, protože kdyby mě dali na listinu volných hráčů, vezme si mě někdo jiný. V Detroitu to věděli taky."
Nakonec se přesně tohle stalo.
"Ano. Byl jsem v Red Wings jediný s dvoucestným kontraktem, na waiver list mě dát museli. A Detroit o mě přišel. Šel jsem do Caroliny, která je pro mě obrovskou příležitostí hrát pravidelně NHL. Dostal jsem se do klubu, kde mě chtěli. Neříkám, že v Detroitu ne, ale když se podíváte, jak tam Jirka Hudler dlouho bojoval o lepší prostor a dneska je lídrem Calgary...Rozumově si říkám, že lépe to vyjít nemohlo. Je tam šance, z níž by se dalo něco vytěžit. Po emoční stránce je to malinko jiné, v Detroitu jsem znal všechny lidi, bylo to takové rodinné."
Jak jste si zvykal v Carolině?
"Když přijdete do nového prostředí, je to vždycky změna. Musím říci, že Carolina je hezká, táta ji označil za nejhezčí místo v Severní Americe, kam za mnou přijel. V týmu hrál Michal Jordán, před výměnami také Jirka Tlustý s Andrejem Sekerou. Celkově byl ten začátek specifický, protože na jednu stranu chcete být s kluky kamarád, na druhou jim berete práci. Dostat se do nové zaběhnuté skupiny lidí není úplně jednoduché, další rok už bude určitě snazší. Nebudu nová tvář, těším se."
Při trénincích ve vysočanské posilovně jste během mistrovství světa potkával i kanadské hvězdy. Nebylo vám líto, že se vás šampionát netýkal?
"Já vůbec nevěděl, že Kanaďané v tomhle fitness trénují. Jednou jsem tam seděl a čekal na trenéra, najednou koukám, jak přišel celý kanadský tým. A šampionát? Bylo mi to líto. S malým bráchou jsem šel na náš zápas s Kanadou, Michal Jordán mi nechal lístky. V takové atmosféře by si rád zahrál každý. Ale tohle je na trenérovi. Vláďa Růžička nezavolal, já s tím tak nějak počítal, že nepojedu. V NHL jsou zkušenější kluci než já. Jen jsem si v duchu říkal, jestli třeba nedostanu šanci v přípravácích."
Do budoucna je to nicméně velké lákadlo, že?
"Jasný! Cílem je, abychom se s Carolinou dostali do play off. Od doby, co před devíti lety vyhráli Stanley Cup, tam hokej trošku upadl. Lidí už tolik nechodí, navíc ve městě jsou čtyři basketbalové týmy, takže je to těžké. Ale kdyby se nám play off nepovedlo a skončili bychom, strašně rád bych přijel reprezentovat."
Jak se díváte k příští sezoně? Jste víc v klidu, když do všeho jdete z jiné pozice než loni?
"Pozice je jiná, to jo. Mám hodně sebevědomí, hrál jsem proti nejlepším hokejistům světa. A viděl jsem, že na to mám. Vím, na čem pracovat, co zlepšit. Loni jsem jel s tím, že nevím, co bude. Teď poletím hrát NHL."
Stihl jste nějakou dovolenou?
"Na moře nejsem, takže dovolená vůbec. Po sezoně jsem ještě zajel do Grand Rapids, měl jsem tam nějaké věci. Pak následoval přesun do Prahy a já hned začal trénovat. Nemám rád, pokud celý den nic nedělám. S tátou vždycky někoho vyzveme na golf, zatím jsme jen jednou prohráli. Ale že bych chodil na koncerty na jiné akce, to ne. Když o tom tak přemýšlím, mám hrozně nudný život (smích). Baví mě, co dělám. Baví mě trénovat, makat v posilovně, nemám potřebu vyhledávat něco jiného. Přes léto třeba vůbec nepiju, nechodím nikam ven. V sezoně si občas dám asi jako každý, ale teď ne. Držím režim, aby to mělo smysl. Já vždycky ctil, že každému vyhovuje něco jiného. Někdo si třeba dá pivo nebo víno, někam zajde. Kdybych tohle dělal já, řeknu si, že hokeji nedávám maximum. A pokud nedávám maximum, tak pak nemám sebevědomí! Sám pro sebe si říkám, že čím víc obětuju, tím bych měl být lepší."
Share on Facebook
