BLOG z OH: Spánku bude méně, líčí videokouč Havel. V čem tkví síla USA?

Foto: Jakub Slunečko

20. února 2018, 18:55

Jan Šimek

• Reprezentace
• OH 2018

(KANGNUNG, od našich zpravodajů) Kolem hokeje se motal odmala. Dřív ho aktivně hrával, skončil v dorosteneckém věku. Pak vyzkoušel i pískání, ale nakonec svou roli našel v jiné pozici. Denis Havel je videokoučem české reprezentace, kam jej doporučil Jiří Kalous, jeden z asistentů trenéra Jandače. Na klubové úrovni pracoval Havel v Třinci, pak se přesunul do Pardubic. Teď ovšem pomáhá národnímu týmu na olympiádě. Jak vypadá náplň jeho práce? Co konkrétně musí pro trenéry připravit?

Jsem takovou pravou rukou trenérů. Má práce spočívá v tom sestříhat zápasy soupeře, se kterými se utkáme. Během utkání sledovat naši hru, být připraven na určité situace a hlídat coachs challenge, takže hlídat sporné momenty u brankoviště a ofsajdové situace.

S nedostatkem spánku to tady pro mě není až tak hrozné, na mistrovství světa je to daleko horší. Tím, že jsou ve skupině jen čtyři týmy, dalo se to snést. Navíc jsme na ně byli kvalitně připraveni.

Když pro nás bude turnaj pokračovat dál a vrcholit, spánku bude méně. Zatím jsem tady ale stihl jen hokej, hokej a zase hokej. Na nic jiného bohužel není čas. Zápasy jdou rychle za sebou. Jsme tady pro to, abychom něco dokázali, a ne abychom se koukali na jiné sporty.

Při analýze se zaměřujeme na dvě stránky. První z nich je hra pět na pět, druhou tvoří tzv. speciální týmy. Ty pomáhám rozdělovat pro Jardu Špačka, který má na starost oslabení, a Vencu Prospala, jenž řeší přesilovky. U hry pět na pět dělám sestřihy obranné, útočné fáze a speciálních věcí jako jsou vhazování a podobně.

Kvůli tzv. Coach's Challenge je nutné, abych byl během utkání ve spojení se střídačkou. Zároveň máme i postřehy seshora, protože jsem s Petrem Jarošem (trenérem brankářů, pozn. red) na tribuně, má občas výhrady k obráncům. Tyto informace předáváme Jirkovi Kalousovi, který je posílá dál.

Coach's Challenge, tedy možnost upozornit na chybné rozhodnutí rozhodčího, má dvě varianty. První je při nedovoleném bránění brankáři. V této situaci ovšem musíme disponovat oddechovým časem. Pokud ho nemáme, nemůžeme tuto challenge použít. Druhou z nich je ofsajd. Když se spleteme, dostaneme dvě minuty, takže je to na pováženou. S touto challenge bychom ale třeba nedostali ve čtvrtfinále mistrovství světa 2016 v Rusku gól od Austona Matthewse.

Před čtvrtfinále se trenérský štáb zaměřil na utkání Američanů se Slovenskem. Měli jsme k dispozici i jejich zápasy se skupiny, kde hráli znovu se Slováky a Rusy. Ukázali jsme si silné i slabé stránky soupeře, přesilovky a oslabení.

Mezi silné zbraně amerického týmu patří organizovaná hra, vzrůstem menší, ale o to mrštnější útočníci šikovní na kotouči. Dále pak dobrý brankář a dobrá organizace obranného pásma. Dostali pouze jeden gól v oslabení, speciální týmy mají také výborné.

Share on Facebook Share on Twitter

• Reprezentace
• OH 2018