Brankář Varga střílí góly: Hlavně proto házenou hraju. Bude mi chybět
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Čtrnáctiletý Sebastian Varga patří mezi poměrně vzácné „obojživelníky“. Kromě toho, že v hokeji chytá za vítkovickou devátou třídu, se závodně věnuje i házené! Góly tedy naopak střílí, a to za starší žáky a případně dorostence Klimkovic.
Jak v týdnu stíháte dva sporty?
Hokej mám jako sport číslo jedna a házenou úplně nestíhám, ale pokud ji stihnu, tak si zajdu s kluky zatrénovat. Pondělí, úterý a středu ráno vstanu a jdu na zimák na trénink, pak do školy a odpoledne na další trénink, ve čtvrtek a v pátek máme s hokejem trénink jenom odpoledne. Házenkářské tréninky vůbec nestíhám, ale trenérovi to vůbec nevadí.
Čím to je, že si i bez házenkářských tréninků udržíte konkurenceschopnost?
Nevím, asi mám nějaký talent. A možná je to i tím, že z hokeje mám oproti klukům natrénováno. Z hokeje vím, že musím přistupovat k tréninkům na sto procent, což mě tady naučili trenéři. Když k nim tak nepřistoupím, tak prostě hrát nebudu. Tak přistupuju i k házené, protože tam kluci na tréninky moc nechodí. Je jich na tréninku málo, což je vidět i potom v zápase. Díky hokeji mám kondiční převahu.
A zápasy stíháte v obou sportech?
Když nestihnu házenkářský zápas, trenérovi to nevadí, i když hráčů nemá hodně, ale obejdou se i beze mě. Když tam jsem, je to pro ně jenom plus. Na hokejové zápasy chodím vždycky.
Jak na vás koukají spoluhráči v házené, když máte takový speciální režim?
Přijde mi to vůči klukům, kteří chodí na tréninky, trochu nefér, protože já tam nepřijdu a pak hraju. Ale pomáhám jim a snažím se jim to nekazit. Kluci mě tam berou v pohodě, protože je to menší tým, takže nemají moc hráčů.
„Asi mám nějaký talent a z hokeje mám oproti klukům natrénováno.“
Jaké byly vaše začátky se dvěma sporty?
S hokejem jsem začal ve čtyřech letech kvůli taťkovi, se kterým jsem se byl jednou podívat na ledě, jak hraje, a chytlo mě to, takže jsem začal. S házenou jsem začal kvůli dědovi, který ji hrával. Taky mě to chytlo, takže jsem to míchal. Do jedenácti let jsem to stíhal obojí, ale potom házená odpadla a hokej se posunul do pozice sportu číslo jedna.
A kdy jste se vyprofiloval na pozice, které zastáváte?
Do branky jsem se dostal asi v sedmi letech někdy ve třetí třídě, kdy mi trenér říkal, že jsem oproti ostatním velký, tak se mě zeptal, jestli to kvůli tomu nechci zkusit v brance. Zkusil jsem to a už jsem u toho zůstal. V házené jsem spojka, ale tam v postech není moc velký rozdíl, dá se tam zahrát všechno. S mojí výškou můžu zahrát opravdu všechno. Trenér mi řekne, ať jdu tam a tam, když pak dostanu balón, jenom se snažím dát gól.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Není zvláštní, že v hokeji se snažíte gólům zabránit a v házené je střílíte?
Házenou dělám hlavně proto. Na hokeji jsem pořád v brance a pak už mě to třeba přestává bavit, tak si zajedu na házenou, dám si pár gólů a řeknu si, že je to v brance vlastně lepší. Nemusím se tam tolik hýbat jako při házené a jdu tam zpátky.
Jak se vám daří?
Ve Vítkovicích jsme na tom s Ondrou Špírkem dost podobně, v brance se střídáme a je to dobré, zatím jsme na třetím místě ve skupině, ze které se postupuje na republiku. V házené je vidět, že kluci, kteří chodí na tréninky, jsou lepší než já, ale na ten základ to pořád stačí.
Směrem k mistrovství republiky potřebujete poskočit na druhé místo…
Ještě není nic ztracené, čeká nás ještě pět zápasů. Když vyhrajeme všechno se soupeři, se kterými musíme vyhrát, a potom vletíme na Kometu a porazíme ji, postupujeme na republiku, kde to bude úplně něco jiného. Naším cílem je na republiku se dostat a potom se tam nějak pěkně umístit.
„Musím taková těžká rozhodnutí v životě udělat. Rozhodnu se pro hokej, ale bude to těžké.“
Máte v hokeji vyšší ambice než v házené, když ho považujete za sport číslo jedna?
To určitě ano, v hokeji mám o hodně větší ambice než v házené. Kdybych se ale nějak neobvykle zranil, což by mi zabránilo pokračovat v hokeji, ale třeba umožňovalo hrát házenou, ambice bych přesunul, protože s házenou se dá začít i o něco později. Není tam potom takový rozdíl, protože se tam jenom běhá a dávají se góly, kdežto v hokeji je bruslení a podobně.
Je v hokeji o hodně větší konkurence?
Na sto procent.
Už teď máte házenou jenom jako doplněk. Kdy ji podle vás budete muset odstřihnout úplně?
Bavili jsme se s rodiči, že to nastane asi příští rok, když se dostanu do dorostu Vítkovic. Pak bych musel házenou odstřihnout, i když mi bude chybět, ale musím taková těžká rozhodnutí v životě udělat. Rozhodnu se pro hokej, ale bude to těžké.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Share on Facebook
