Cítíme prázdnotu. Byli jsme postupu blízko, smutní Řepík
Michal Řepík
|
Foto: hcsparta.cz
Kýžený postup do finále se nezdařil. Sparťané k němu měli blízko, ale v sérii s Třincem ztratili vedení 3:0. Rozhodující sedmý duel na svém ledě nezvládli a ve 122. minutě, ve čtvrtém prodloužení, se jejich sen o mistrovském titulu rozplynul.
Kapitán Michal Řepík po utkání neskrýval značné zklamání, které se teď v týmu Pražanů odehrává. Právě on chyběl v sestavě za faul ze čtvrtého utkání a následující dvě střetnutí sledoval pouze jako divák.
Máte za sebou skvělou hokejovou sérii, ale s hořkým koncem. Byla to pro vás zatím nejtěžší série, kterou jste v dresu Sparty zažil?
Ano. Je to obrovská škoda. Vedli jsme 3:0 v sérii, ale Třinec hodně kousal. Potom nás dotáhl. Byli jsme blízko toho, abychom tu sérii uzavřeli a nepovedlo se nám to.
Je to o to těžší, že vás dnes dělila minuta a ve čtvrtek dvě desetiny? Zlomilo se to v Třinci?
Nemyslím si. Jeli jsme sem a byli odhodlaní. Byl to sedmý zápas a chtěli jsme zvítězit, bohužel se nám to nepovedlo.
Vím, že se to těžce hodnotí, ale myslíte si z pozice kapitána, že ten tým je znovu o krůček dále? Byli jste lepší než v minulých sezonách. Výkony byly konstantní celou sezonu i v play off.
Sezona proběhla celkem dobře, ale závěr byl hořký. Chtěli jsme postoupit do finále a tento cíl jsme bohužel nesplnili.
„Sezona proběhla celkem dobře, ale závěr byl hořký."
Po celou sezonu vám nešly přesilovky. Dnes jste si opět nepomohli. Byl to rozhodující faktor, že jste Třinec nepřetlačili?
Skórovali jsme dnes jednou z přesilovky, ale mohli jsme jich dát víc. Přesilovky ale nebyly optimální celou sezonu. V oslabeních byli kluci obětaví, což nám je pomohlo nahradit.
Vaše neproměněná šance z prodloužení musí hodně mrzet.
Ano. Bohužel jsem to nezvedl pod břevno a gólman se stačil přemístit. Chtěl jsem to nasměrovat co nejvíce k tyči, ale bohužel to chytil.
Otřáslo s vámi vyrovnání v poslední minutě?
Asi ano. Říkali jsme si, že do prodloužení chceme vstoupit dobře, ale protože se nám to stalo dvakrát za sebou, nešly nám ruce a nohy a báli jsme se hrát. Byli jsme zakřiknutí skoro celé první prodloužení. Potom jsme se zvedli a vytvářeli si dostatek příležitostí na to, abychom to ukončili.
Takové zápasy rozhodují klíčové momenty. Jak zásadní bylo vyloučení necelé dvě minuty před koncem základní hrací doby? Kdyby k němu nedošlo, možná byste to dotáhli do vítězného konce.
Nemůžu tady nikoho moralizovat s faulem. To, co jsem udělal já, také nebylo dobré a zasáhlo do série. Každý se snaží dělat maximum a chyby k hokeji patří.
Byly rozhodující momenty série, že jste v důležitých situacích nedokázali soupeři odskočit na rozdíl více než jedné branky?
Je to možné. Kromě toho prvního zápasu, kdy jsme zvítězili 3:0. Těžce se nám odskakovalo, abychom se uklidnili. Šancí jsme měli dost, a to i dnes.
„Říkali jsme si, že do prodloužení chceme vstoupit dobře, ale protože se nám to stalo dvakrát za sebou, nešly nám ruce a nohy a báli jsme se hrát."
Ještě k vašemu faulu ze čtvrtého zápasu. Vyčítáte si to hodně? Mohlo by to vypadat jinak, kdybyste hrál.
Nevím, jestli by to vypadalo jinak, ale dobré to nebylo. Nebudu se za to schovávat. Nikdy se mi to nestalo, bohužel v ten moment přišel takový zkrat a byl jsem suspendovaný na dva zápasy. Kluci hráli sice dobře i beze mě, ale nepomohlo jim to.
Prázdnota ve vás všech je jasná, ale jak se vám kouká na Jana Buchteleho, který tady strávil jedenáct let a brečí, protože ví, že to byl jeho poslední zápas ve Spartě?
Tyto věci jsou vždy hodně těžké. Buchta (Jan Buchtele – pozn. red.) tady strávil jedenáct let, pár sezon v Pardubicích a něco v cizině. Skoro celou kariéru ale hrál tady ve Spartě a nikdo tohle nechce vidět. Určitě by bylo lepší se rozloučit ve finále nebo vítězstvím.
„Nebudu se za to schovávat. Nikdy se mi to nestalo, bohužel v ten moment přišel takový zkrat a byl jsem suspendovaný."
Kdy se to lámalo více?
Byli jsme ve čtvrtek dvě desetiny od toho, abychom postoupili. Vždycky chceme dávat góly, ale v Třinci to byla obrovská škoda. Dnes to nebylo tak těsné, ale skoro jako přes kopírák.
Jak člověk hledá slova po takovém v zápase na proslov v kabině?
Těžce. Trenéři něco řekli, teď cítíme prázdnotu. Myslím, že za pár dnů budou probíhat nějaké mítinky a tam se to rozebere víc.
Až to přebolí, byť to bude trvat dlouho a přišla by pozvánka do reprezentace, upínal byste se k ní?
Nevím. Teď je to těžké. Uvidíme, jestli mi vůbec někdo zavolá.
Share on Facebook
