Hejduk o Sedlákovi: Do prvních dvou lajn! Popsal i rok 2005 a Varaďovy souboje
Milan Hejduk v pardubickém dresu.
|
Foto: HC Dynamo Pardubice
Z Pardubic se vyšvihl na olympiádu v Naganu, během patnácti let se pak stal legendou Colorada Avalanche. Úspěchy sbíral Milan Hejduk pravidelně: Stanley Cup 2001, trofej pro nejlepšího střelce NHL 2003… A taky extraligový titul během výluky. „Na člověka trochu padne nostalgie, vrací se krásné momenty, které jsem tady zažil během šesti sezon,“ popsal poté, co seskočil z ledu Dynama po Souboji legend.
Zážitků z kariéry máte spoustu, ale vzpomínání asi přijde až časem…
Určitě, jako mladý člověk si to tolik neuvědomujete, ani ještě tolik nevíte, co tady hokej pro město a region znamená. Lidi tím žijí, je to hokejové město. Zpětně je to neskutečné.
Užil jste si i exhibici, že?
Potkal jsem se teď s Ríšou Králem, Jirkou Malinským, Petrem Jančaříkem… Začínal jsem s nimi v áčku v sedmnácti letech, v roce 1993. Od devadesátých let jsem s nimi na ledě nebyl, teď jsem je mohl potkat až v únoru na galavečeru ke sto letům pardubického hokeje. Skvělý!
„Potkal jsem se teď s Ríšou Králem, Jirkou Malinským, Petrem Jančaříkem… Začínal jsem s nimi v áčku v sedmnácti letech.“
A co hokejově? Je vám 47 let, tempo jste ale zvládal s přehledem.
Reprezentační výběr měl přeci jen mladší kádr, byli bruslivější. Takže to bylo celkem náročné. Chodím si nějak zahrát, ale ne v takovém tempu.
Co jste říkal na Tomáše Rolinka v bráně?
Výbornej! (směje se) Říkal, že občas chodí chytat. A některé zákroky měl fakt slušné, útočníkům skákal pod nohy, bavil se… Klobouk dolů, že se tam postaví.
A váš neproměněný nájezd?
Poslal jsem to někam do třetí řady, kilometr nad břevno! (směje se)
U sportu jinak pořád zůstáváte?
Člověk se snaží nějak udržovat, aby nepřibral. (usmívá se) Jednou týdně si chodím zahrát sranda hokej, se staršími kluky. I teď to byl veteránský hokej, člověk si jde zahrát hlavně do ofenzivy, o obraně to moc nebylo.
„Poslal jsem to někam do třetí řady, kilometr nad břevno!“
Vzpomenete si ještě na zlatou sezonu 2004/05?
Začátek byl hrozný. Z prvních šesti zápasů jsme získali jediný bod, pak se to ale rozběhlo. Mužstvo bylo hodně silné, před sezonou jsme byli jedni z největších favoritů na titul. Špatný úvod? Stane se. Ale když na to tým má, dokáže se z toho dostat.
Pomohl příchod trenérů Martince a Šejby?
Určitě, František Výborný byl ale taky skvělý kouč, jen jsme pod ním nešlapali správně, takže to odskákal. Vláďa Martinec nás dokázal nakopnout, chytli jsme se hned pěti výhrami v řadě.
Tehdy byla výluka a celá extraliga byla plná hvězd. Velmi slušnou úroveň má ale i teď.
Jo, Pardubice sleduju, daří se jim. Play off je ještě daleko, navíc je to trochu jiná soutěž. A favoritů je samozřejmě více, ale přál bych jim, aby titul vyhrály. Zatím hrají výborně, kádr je fakt nabitý.
Sám dobře znáte povahu hlavního trenéra Pardubic, s Václavem Varaďou jste v NHL často stáli proti sobě…
Venca ve své největší slávě, to nebyla žádná sranda proti němu hrát. Dohrával všechny souboje, byl šikovný s hokejkou, měl výbornou střelu. Teď v exhibici to bylo o dost jednodušší. (usmívá se)
„Venca ve své největší slávě, to nebyla žádná sranda proti němu hrát.“
Stíháte sledovat i Colorado? Nedávno za něj poprvé naskočil Ondřej Pavel.
Na zápase s New Jersey jsem zrovna byl osobně. Vytáhli ho z farmy, protože se zranilo pár kluků. Odehrál sedm minut, hrozně jsem mu to přál. Byl to pro něj parádní zážitek.
Vyřazené číslo v klubu NHL máte z Čechů zatím jen vy, Dominik Hašek a Patrik Eliáš. Jak silná je vaše pozice u Avalanche?
Jsem takový ambasador rozvoje hokeje v Denveru. Že bych jim tam nějak radil a zasahoval do chodu klubu, to ne. Ale občas se vídám s lidmi z vedení.
V Coloradu na začátku loňské sezony působil i Lukáš Sedlák. Byli jste v kontaktu?
Přišla mi škoda, že ho pustili do Philadelphie. Když jsem ho viděl v dresu Avalanche, hrál velmi dobře. Je to hodně kvalitní hokejista, takže nevím, jaké byly důvody. Ve Philly pak asi neměl roli, kterou si představoval. Ale je to hráč do NHL.
„Když jsem ho viděl v Coloradu, říkal jsem: ‚Tenhle kluk musí být nejhůře do třetí lajny.‘“
Hráčů, kteří dali přednost extralize, moc není…
Jasný, ale je mu třicet let. Hrál by třetí nebo čtvrtou lajnu, nedostával by prostor na přesilovkách… A on není hokejista do čtvrtého útoku, mohl by hrát v prvních dvou. Když jsem ho viděl v Coloradu, říkal jsem: „Tenhle kluk musí být nejhůře do třetí lajny.“ Nevím, někdy se stane, že trenéři a vedení mají na hráče jiný pohled.
Share on Facebook
