Hokeje jsem se nabažil, nestýská se mi, říká Robert Lang. Veškerý čas teď v Kalifornii věnuje rodině

25. únor 2013 13:33 | Václav Jáchim
Hokeje jsem se nabažil, nestýská se mi, říká Robert Lang. Veškerý čas teď v Kalifornii věnuje rodině

Na oficiální akci se v České republice neukázal několik let. Robert Lang ukončil kariéru po sezoně 2009-10 a od té doby o něm nebylo moc slyšet. Připomněl se až během oslav patnáctiletého triumfu na olympiádě z Nagana. "Byla to výborná věc, pozvat všechny hráče a členy realizačního týmu. Vůbec jsem neváhal. Původně měl se mnou letět i Petr Svoboda, ale program musel změnit z pracovních důvodů. Mám radost, že jsem s klukama mohl být. Některé jsem roky neviděl," vykládá.

Do Prahy dorazil v pátek dopoledne, večer zašel s kamarádem Martinem Ručinským na pivo. "Musel jsem počkat, až Růča přijede z Třince, kde s Litvínovem hráli. Zrovna v televizi dávali záznam finále s Ruskem, docela jsme se nasmáli. Byli jsme mladší, i víc vlasů jsme měli," povídá z vesela. Sám se vůbec nezměnil. Stále vysportovaný, na akci přišel v parádním obleku. Usměvavý a uvolněný.

Za zády nechal stovky hokejových bitev. NHL válel za osm klubů, kromě Los Angeles zanechal stopu také v Bostonu, Pittsburghu, Washingtonu, Detroitu, Chicagu, Montrealu a v Phoenixu. Nyní už vede jiný život. "Každá kapitola má své. Ta sportovní v mém případě skončila. Hokeje jsem se nabažil, nestýská se mi po něm. Proč? Měl jsem štěstí, hrál jsem do devětatřiceti, moje kariéra byla dlouhá. Jak stárnete, uvědomujete si, že se leccos mění. Zahrál jsem si dost, to si mohu upřímně říci. Nebylo nutné držet se v NHL za každou cenu. Jednou ten konec stejně musel přijít," upozorňuje.

Jeho odchod z bouřících arén urychlilo zranění achilovky, Lang naposledy dával góly v dresu Phoenixu. Už je to víc než dva roky, co nehrál soutěžní utkání. "Výstroj mám ve sklepě, absolutně mi nechybí, že hokej nehraju. Nedávám ani zápasů veteránů, tohle pro mě prostě skončilo." Teoreticky má teď víc volna, mohl by častěji jezdit do České republiky. "Ale moc mi to nevychází. Naposledy jsem tu byl loni v listopadu, předtím několik let ne. Věnuju se rodině, dvěma synům, s nimiž jsem toho při hokeji moc nestihl. Když hrajete, pořád jste jste někde pryč."

Poslední návštěvu vlasti uskutečnil patnáct let poté, co se v Naganu dočkal životního úspěchu. "Byla to krása, moc jsem se těšil na všechny kluky. Na Jirku Šlégra, Roberta Reichla a na další, s nimiž jsme vyrůstali," hlásí. Do Prahy dorazil jen na několik dní. "Původně jsem si říkal, že vezmu s sebou syny. Ale na otočku by to nebylo nic moc. Kromě oslav vítězství v Naganu jsem už vlastně nic moc nestihl. Popovídal jsem si s kamarády a zase letěl zpátky. Snad se brzy najde příležitost zdržet se v Čechách déle."

Pokud se ohlédne proti času, má každopádně na co vzpomínat. "Hrál jsem na čtyřech olympiádach, toho si určitě cením. První moje Hry byly ty v Albertville 1992, nastupoval jsem tehdy s Kamilem Kašťákem a Petrem Rosolem," zmiňuje. Šest let poté nebyl v původní nominaci na olympiádu v Naganu, po omluvence Vladimíra Vůjtka na něj ale Ivan Hlinka ukázal. A Lang v Japonsku pomohl českému hokeji k největšímu triumfu historie. "Na to se nedá zapomenout. Když jsme se teď po letech potkali, naskočila mi spousta vzpomínek. Třeba Ríšu Šmehlíka jsem neviděl fakt dlouho. Probírali jsme hokejové časy i současnost. Moc jsem si to užil."

Rodák z Teplic prorazil mezi tuzemskou elitu na přelomu 80. a 90. let v Litvínově. Kádr tehdy tvořili i jeho spolužáci a vrstevníci Šlégr, Reichel, Ručinský či Beránek. Všichni se brzy probili do NHL. Lang začínal v létě 1992 v Los Angeles. Po dvaceti letech, kdy už z hokeje zmizel, se právě na Kings chodí dívat. "Ve vedení pracuje Luc Robitaille, jsou tam další kluci, s nimiž jsem hrával. Zestárli jsme, ale když se potkáme, vždycky se hodně nasmějeme." Na utkání Los Angeles bere syny, byl v hledišti při loňském tažení za Stanley Cupem i na domácí premiéře letošní zkrácené sezony.

Lang se během působení v NHL oženil s Američankou Jennifer, už delší dobu kotví v San Diegu. Slunná Kalifornie vybízí k různým radovánkám, Robert si je nyní s radostí dopřává. "Chodím hrát golf, lyžuju, také mě baví potápění. K tomu jsem se dostal už v Čechách díky tátovi," vypráví. Většinu času ale věnuje synům. "Mladšímu Brooksovi je osm, také hraje hokej. Jedenáctiletý Kelly má v oblibě spíš skateboard," připomíná. Potomci dobře vědí, co jejich táta dokázal. "Vědí, že vyhrát olympiádu je velký úspěch. Ale myslím, že jim úplně nedochází, co pro nás znamenalo Nagano. Nevyrůstali tu, olympiádu neprožívali jako Češi. Šance na výhru tenkrát nebyla moc velká, jenže jsme drželi pohromadě a dokázali to."

Od té doby se změnil hokej. I doba. "No jasně, za našich časů jsme utužili partu, byla kolem toho spousta legrace. Dneska? Když někam zajdete, může vás kdykoli někdo vyfotit, trenér to druhý den ví." Přiznává, že jestli mu z hokejové éry něco chybí, je to právě atmosféra týmu. Pohoda v kabině, spousta krásných zážitků a legrace. "Ale hokej mi dal hodně i jinak. Miloval jsem ho a miluju pořád. Sleduju zápasy, i když už to teď není jako dřív."

Po skončení kariéry se zatím nepustil do nové činnosti. Lang je rentiérem v Kalifornii, jenž se věnuje rodině. Ale plány do budoucna má. "Přemýšlel jsem o tom, že bych spolupracoval s Petrem Svobodou. Dělá agenta, možná by to bylo zajímavé," přemýšlí vítěz Zlaté hokejky 2004. Rozhodnutí nicméně zatím neučinil, nemá kam spěchat. Celý život válel hokej, nyní je třetím rokem na volné noze. Při osobním setkání okamžitě poznáte, že je spokojený.

Stále se udržuje v kvalitní kondici. "Nechci tloustnout, jsem pořád v pohybu." Ale hokej to není. "Hokejku a brusle mám ve sklepě, tohle mě neláká. Spíš si zalyžuju, nebo podniknu něco jiného." Je rád, že může být nablízku synům. "Jsou ve věku, kdy si to s nimi užívám. Kelly třeba za pár let přijde s tím, že odejde. Pak se i já po něčem porozhlédnu. Díky sportu jsem si něco vydělal, nemusím se do ničeho nutit. Co bude dál? To se uvidí," uzavírá účastník čtyř olympiád a mistr světa z Vídně 1996.

Psali historii