Hokejky posloužily jako kůly k rajčatům. Dřevěné už shnily, přiznává Němeček
Foto: Ladislav Lhota
Písecký rodák a svého času velký talent Jan Němeček (44) se zúčastnil třech juniorských šampionátů, dočkal se draftu do prestižní juniorské QMJHL a následně do NHL, kterou okusil v barvách Los Angeles Kings ale jen v sedmi utkáních a dal jeden gól. Zbytek kariéry procestoval po evropských destinacích, zastavil se i v české extralize. Hokej už nehraje sedm let. Věnuje se rodině a civilní profesi.
Nástup do vrcholového hokeje měl hodně strmý. Z mateřského Písku přešel do Motoru České Budějovice, kde pomohl vybojovat juniorský titul v roce 1993. Zúčastnil se evropských šampionátů 1993 a 1994, odkud s reprezentací osmnáctiletých dvakrát přivezl bronz.
V budějovickém dresu stihl poslední ročník federální ligy a premiéru české extraligy, byť vinou zranění odehrál pouze jednatřicet zápasů. Následně zamířil do Québec Major Junior Hockey League a hned v první sezoně 1994/95 slavil celkové prvenství s týmem Hull Olympiques.
O rok později byl členem druhého all-star týmu a střihl si účast na MS dvacítek v Bostonu (4. místo). „V zámoří jsem hrál dva roky juniorku. Zorientoval jsem se v tamním prostředí a potom jsem i trochu přičuchnul k NHL. Byla to věc, kterou jsem chtěl dokázat. Bohužel, s dvoucestnou smlouvou jsem se víc mlátil po farmách. Získal jsem cenné zkušenosti, chybělo jenom víc štěstí. Možná by přišlo, kdybych vydržel déle. Podle příkladu mnohých Američanů, kteří si chválili působení v Evropě, jsem se ale rozhodl pro návrat na starý kontinent,“ říká hokejista, jenž za oceánem nosil dres Phoenix Roadrunners, Mississippi Sea Wolves, Fredericton Canadiens a Long Beach Ice Dogs.
„Všude jsem našel skvělé lidi a téměř rodinné prostředí. Na rovinu teď můžu říct, že nejhorší to bylo v Česku. Tady si člověk připadal jako pouhý kus.“
Za první evropskou štaci si Jan Němeček zvolil silný bavorský klub Norimberk Ice Tigers. V období 2000 až 2002 přispěl ke dvěma čtvrtým místům v DEL. „Dalo se v podstatě mluvit o kanadském klubu. Hrálo tam snad čtrnáct Kanaďanů. Spolu se mnou také dva Češi s německými pasy – Martin Reichel a Daniel Kunce,“ vypočítává hokejový globetrotter, jenž si z Norimberka odskočil na sezonu do Karlových Varů a pokračoval v okružní jízdě přes Švédsko (Timrä, Leksand), Itálii (Bolzano, Renon, Fassa), Dánsko (Odense), Rakousko (Feldkirch, Zell am See) zpátky do Německa (Freiburg).
Sezona 2012/13 ve Freiburgu byla jeho poslední. „Velmi rád vzpomínám na všechny štace, ať jsem hrál, kde jsem hrál. Všude jsem našel skvělé lidi a téměř rodinné prostředí. Na rovinu teď můžu říct, že nejhorší to bylo v Česku. Tady si člověk připadal jako pouhý kus. Navíc tréninkové metody, s nimiž jsem se konfrontoval ve Varech, byly dost zastaralé. Předtím jsem dělal letní přípravu podle individuálních plánů z Los Angeles. Když jsem je dodržoval, získal jsem lepší kondici než ze společného tréninku s karlovarským týmem, kde mi to vycházelo podle testu o třídu hůř,“ nabízí překvapující poznatek.
Vrátil se do Písku a přes léto trénoval. Přemlouvali ho, ať pomůže mateřskému klubu vyhrabat se z tehdejší krize. Marně mu však drželi místo v sestavě. „Musel jsem se vzdát aktivního sportu. Po rozpadu manželství jsem zůstal se synem Oliverem, kterému je dnes už šestnáct, a chtěl se postavit k situaci zodpovědně. Zkoušel jsem, jestli se podaří časově skloubit hokej s nějakou prací, ale nebylo to možné,“ vzpomíná na složité období.
„Život s hokejem je fajn, ale člověk musí být připravený na chvíli, kdy skončí. A to jsem já nebyl.“
Zaměstnal ho kamarád v podlahovém studiu. Za pochodu poznával řemeslo a získal výuční list v píseckém učilišti, kde řediteloval někdejší výborný hokejista Milan Rambous, svého času uchazeč o dres budějovického Motoru.
Během sportovní kariéry si Jan Němeček vydělal peníze, ale brzký odchod za oceán mu nedovolil zkompletovat odborné vzdělání. „Život s hokejem je fajn, ale člověk musí být připravený na chvíli, kdy skončí. A to jsem já nebyl. Naštěstí jsem se nebál práce,“ říká vyrovnaně muž v nejlepších letech, který beze strachu přeskočil mantinel na druhou stranu, než byl zvyklý, a odstartoval novou etapu v profesním i osobním životě.
Z podlahářství se vypracoval na technika u soukromé bytové správy. Organizuje vše potřebné a kde může, přiloží ruku k dílu. Navíc pomáhá jinému soukromníkovi s vysokozdvižnou plošinou a turnusově chodí do dílny na pokovení šroubů.
Boty s bruslemi obul v minulé sezoně po šestileté pauze. „Nože byly pořádně rezavé,“ usmívá se. „Přiměla mě k tomu čtyřletá dcera Laura, kterou vychovávám s druhou manželkou Janou. Jezdili jsme na bruslení pro rodiče s dětmi do Strakonic, protože v Písku to nefungovalo. Do výstroje se ale zřejmě už neobléknu. Zatím mě nezlákali ani veteráni. Měl jsem asi dvacet hokejek, většinu jsem použil jako kůly k rajčatům. Dřevěné už shnily. Možná bych se angažoval na zimáku, kdyby tam vydržel náš kluk. Jenže hokej ho přestal bavit po třech sezonách,“ vysvětluje bývalý Král z Los Angeles, proč nedojde pokračování rodinná tradice, kterou převzal po svém otci.
„Užijte si hokejové MS s Tipsportem! Stačí jen začít, získat 500 Kč zdarma a hrát soutěže o ceny za 33 milionů!“
Share on Facebook
