Hokejový světoběžník Bohuslav Šubr ukončil kariéru a trénuje mládežnické reprezentační výběry
V českém hokeji najdeme několik hráčů, kteří procestovali celý svět, ale v domácích soutěžích o nich najdeme jen minimum informací. Jedním z takových je i Bohuslav Šubr (na snímku). Už v šestnácti letech se vydal za oceán, poté hrál v několika evropských ligách a v současnosti působí jako trenér holandských mládežnických reprezentací do 18 i 20 let. Žije v Eindhovenu, ale do rodné země se pravidelně vrací. A přestože prožil polovinu svého života v cizině, jeho přízvuk nenechá nikoho na pochybách, že vyrůstal v jižních Čechách.
Odtamtud jste se vydal do světa. Proč jste vlastně odešel tak mladý?
"Dostat se s hokejem za moře, to byl sen většiny kluků a také můj už od dětství. Mně se tato možnost naskytla, tak jsem jí využil a podařilo se mi v Americe uchytit. V šestnácti jsem odešel do Spojených států, pak jsem byl čtyři roky v Kanadě a po dalších dvou letech strávených v USA jsem se vrátil zpět do Evropy."
Na co vzpomínáte nejraději?
"Vůbec jsem nevěděl, do čeho jdu, ale v Ontario Hockey League to byly super roky. Hned první sezonu se nám podařilo soutěž vyhrát. Ve finále Memorial Cupu jsme prohráli až v prodloužení. Byl jsem tehdy trošku zklamaný. Na finále přišlo třináct tisíc lidí, to bylo úžasné. První sezona vyšla perfektně a hlavně, v Kanadě to bylo úplně něco jiného, než co známe z evropských juniorských soutěží."
Memorial Cup je pro Kanadu něco jako pro nás mistrovství světa, viďte?
"Přesně tak. Ve většině menších měst mají juniorské týmy. Mladí kluci už jsou hokejovými ikonami, hokej je tam tématem pro všechny."
Pro Česko je to zatím trochu nepředstavitelné, že?
"Myslím, že se to u nás zvedá. Některé kluby už jsou na velmi dobré úrovni. Ale je to jiný hokej a jiné zázemí. V Čechách je to v několika klubech podobné, ale celkově je to trošku horší."
[image 277191 right 0]Co vás vedlo k návratu do Evropy?
"Když jsem byl ještě v USA, zavolal mi kamarád, že jeho kolega shání ve Francii útočníka, jestli bych neměl zájem. Zůstal jsem tam dva roky. Pak přišlo Norsko, druhá nejvyšší soutěž ve Švédsku a na závěr jsem skončil v Holandsku."
Proč jste si vybral zrovna tyto země?
"To záleželo na mnoha faktorech. Na práci agenta, na nabídkách, ale i na tom, jak to bylo lákavé. Norsko bylo super. Když přišla nabídka, neváhal jsem ani minutu. Naproti tomu klub, kde jsem hrál ve Švédsku, se dostal do finančních potíží. Navrhli nám odchod, pokud jsme měli kam jít, a já jsem se vrátil zpátky do Francie. Byl jsem mladý kluk, nebyl jsem ženatý, dělal jsem koníčka, který mě navíc i živil a ještě jsem se i podíval po světě."
To tedy ano. V Holandsku nikdy nehrálo moc Čechů. Co vás přivedlo právě tam?
"Když mi poprvé volali z Amsterdamu, říkal jsem si - tam a hokej? Tvrdili, že jsou klub na dobré úrovni. A měli pravdu. Hráli jsme tehdy i Kontinentální pohár proti Francouzům, Dánům a Britům a prohráli jsme jenom jeden zápas. Tak jsem to zkusil. Rozhodoval jsem se mezi Francií a Holandskem. Vyhrálo Holandsko a od té doby jsem tam a nějak jsem se tam do hokeje zamotal."
Musím se zeptat ještě na jednu vaši zastávku, a tou je Partizan Bělehrad…
"Do Bělehradu jsem se dostal shodou náhod. Působil tam švédský trenér, pod kterým jsem hrál v Norsku. Ten mi zavolal, jestli bych měl zájem. Hrát v Bělehradu, to byl pro mě nejprve šok. Pak jsem ale zjistil, že budu moci nastupovat s kamarádem Ondřejem Mertlem, se kterým jsem hrál až do osmé třídy. On pak šel do Budějovic, já do USA a teď jsme měli možnost být zase spolu. To bylo velké lákadlo. Navíc jsem dostal možnost pracovat s mládeží. Klub je v Srbsku hrozně populární, zejména jeho basketbalisté. V minulosti byl velmi uznávaný i co se týče hokeje. Teď jdou zase nahoru, vyhráli i Slohokej ligu a chtěli do společné ligy s Maďary a Rumuny. Město ale odmítlo dotaci, ani led nechtěli udělat dříve. Tak hrají v Chorvatsku, ale je to pro ně krok zpět. Je tam pár kluků na dobré úrovni, ale chybí tam kvantita."
V Bělehradě jste se pomalu zajížděl do role kouče, že?
"Už v Holandsku jsem pomáhal s mládeží, ale opravdu jen tak trochu. V Bělehradě jsem měl tuto práci už součástí smlouvy. Bylo to zajímavé. Věděl jsem, že bych se jednou chtěl trénování věnovat, a tady jsem začal na nějaké pravidelné bázi. Jako začátek to bylo dobré."
[image 277201 left 0]A po návratu do Holandska jste se začal s trénováním naplno.
"Když jsem hrál poslední rok, chtěl jsem ještě pokračovat, ale měl jsem problémy s koleny a musel skončit. Tady v Eindhovenu je sportovní centrum pro sport a mládež, celkem šest sportů dohromady. Část nákladů hradí olympijský výbor, část jednotlivé sportovní federace. Na konci mé poslední sezony jsem dostal příležitost jako asistent u reprezentační osmnáctky. Tak jsem před dvěma lety začal. Vloni jsem už pracoval na plný úvazek, v celoročním programu. Jsou tady kluci z celého Holandska. Někteří zůstanou, jiní jdou hrát třeba do Německa. Většina jich ale působí celoročně tady. Máme jich tu osmadvacet. Já jsem dělal asistenta u dvacítky i osmnáctky a letos jsem dostal nabídku dělat u obou hlavního kouče. Kývnul jsem a skočil do toho rovnýma nohama. Jelikož ročníky 93 a 94 nejsou tak silné, jako třeba 95, skládala se dvacítka tak z poloviny z osmnáctky. Na mistrovství světa pak bylo devět kluků z osmnáctky a vedli si docela dobře."
Holandská reprezentační dvacítka hraje ligovou soutěž?
"Hrajeme druhou nejvyšší soutěž. Můžu využívat všechny hráče, kteří jsou na soupisce. Ale ti lepší, starší, většinou hrají nejvyšší soutěž. Federace má dohodu s Eindhovenem, že pokud na to hráči budou mít, tak budou nastupovat tam. Ale kdyby měli sedět na střídačce, vrátí se zpátky k nám, aby měli potřebný ice time. „Centrum je spojené se školou. Většina kluků dokončuje střední školu, někteří jsou na univerzitě. Trénuje se i dvakrát denně."
Jak v tomhle ohledu vnímáte seniorskou reprezentaci? Ta minimálně v posledních dvou letech špatný hokej a letos dokonce vyhrála olympijskou předkvalifikaci.
"Jsou tam tři kluci, kteří vloni hráli NCAA, což je univerzitní liga v USA, a pak je tam docela silný ročník. Mají dobrého brankáře, rodilého Holanďana. Je to mladý tým, který má perspektivu. V Maďarsku překvapili, porazili domácí a postupují dál. S Německem a Rakouskem to teď budou mít těžší. U mužstva je ale nový trenér, Barry Smith, který působil asi deset let v organizaci Vancouveru Canucks; u americké dvacítky dělal asistenta. Od loňska se navíc v holandském hokeji dost věcí změnilo."
Co na úspěch říkala holandská média?
"Všichni byli nadšení, nikdo to nečekal. Vždyť se jim podařilo porazit Maďary. Mělo to dobrý ohlas, je to supervýsledek. Další kvalifikace je v Německu. I když tady fanouškovská základna není tak veliká, je to blízko a spousta z nich se tam určitě vydá."
S trénováním jste začal docela brzy. Kam byste to chtěl v této pozici dotáhnout?
"Jsem teprve na startu a přesto začínám dost vysoko. I když je to divize dvě, je to přece jen reprezentace a hrajeme se zeměmi jako třeba Japonsko nebo Maďarsko. Jednou bych se chtěl jako trenér dostat minimálně do nějaké vyšší evropské soutěže a pak záleží, jak to půjde. Z juniorů do mužů je to skok. Ale určitě bych chtěl trénovat v nějaké dobré evropské soutěži nebo nejvyšší juniorku v Kanadě. Třeba Ontario Hockey League nebo Western Hockey League."
[image 277211 right 0]Do Česka vás to netáhne?
"Musím dodělat závěrečné zkoušky, abych získal licenci pro nejvyšší soutěže. Navíc v Česku to má mladý trenér daleko složitější. S holandskou osmnáctkou jsme byli už dvakrát v Chomutově na pět šest dní. Sehrajeme tři zápasy a jedeme zpátky. Tam je to super, vždycky nám vyjdou vstříc a i s mládeží to tam dělají dobře. Škoda, že se jim momentálně přestalo dařit v extralize. Můžu je pochválit, jaké podmínky nám každoročně připravují."
Kolik zápasů sehrají holandské reprezentační výběry za sezonu?
"Dvacítka až tak moc ne, vloni to bylo dvanáct zápasů včetně mistrovství světa. S osmnáctkou je toho daleko víc. Kolem třiadvaceti utkání."
Vidíte ve vašem kádru někoho, kdo by to mohl dotáhnout vysoko?
"Máme tady jednoho výrazněji talentovaného kluka, Dannyho Stemphera. Je mu sedmnáct let, už byl dvakrát na dvacítkách a se stal nejlepším střelcem turnaje. Byl se mnou v létě na týden v Čechách, trénoval v Táboře s druholigovými hokejisty a neztratil se. Je to výborný bruslař, má hokejové myšlení. Je zkrátka jeden z mála, který má šanci hrát v zahraničí na vysoké úrovni. Ale jeho cesta je ještě daleká. Zatím je trošku menší. I když je silný, výška i váha mu zatím chybí. Ale dožene to, rodiče má vysoké. I někteří jiní mají talent, ale nemají tu píli, ten drive, jako Danny."
Co se týče vás, v Česku jste v seniorské kategorii sehrál snad jen dva zápasy. Je to tak?
"Je to možné. Do jednoho utkání jsem v Táboře nastoupil, ale to mi nebylo ještě ani 20 let. Jinak opravdu nevím. Když se v Táboře hrála první liga, přemýšlel jsem o návratu. To jsem ale sehrál jenom jeden přátelák a vrátil se zpět do Holandska. V Česku jsem končil v mladším dorostu."
Do rodné země ale jezdíte pravidelně.
"Já i moje manželka máme rodiče v Česku, takže jsme tady opravdu pravidelně. Navíc letecky do Prahy je to hodinka a doma jsem za další hodinku a čtvrt. Když kluci z Plzně hrají někde na Moravě, mají to horší."
Dáváte si do nového roku nějaká předsevzetí?
"Především bych chtěl úspěch s osmnáctkou. Chtěl bych naučit některé kluky hokejovému myšlení. S tím je tady trošičku problém. Přece jen vyrůstají v jiném prostředí. V Česku nebo Kanadě vidí hokej odmala a jsou k němu vedení. Tady někteří trenéři nejsou na valné úrovni. No a aby se co nejvíce hráčů z dvacítky dostalo už v průběhu příští sezony do seniorské reprezentace nebo do zahraničí. A já? Buď bych chtěl prodloužit smlouvu v Holandsku nebo se poohlédnout někde ve více hokejové zemi. Ve sportovním centru mám podmínky velmi dobré a smlouvu na celý rok. Máme tu psychologa, osobu na stravování, ale celkové hokejové prostředí v Holandsku přece jen není úplně nejlepší."
Foto: www.ijshockey.nl
Share on Facebook
