Jak vrátit české brankáře na špičku? Pomáhají i regionální trenéři
Foto: archiv ČSLH
Jsou klíčovými postavami každého hokejového úspěchu na jakékoli úrovni. Dřív platilo, že o těch českých věděl celý svět. Jenže potom ustoupili z nejvyšších pozic a nyní před nimi stojí těžký úkol. Řeč je samozřejmě o gólmanech, na které Český svaz ledního hokeje v posledních letech upíná velkou pozornost. Od loňska také prostřednictvím nového projektu – Regionálních trenérů brankářů.
Na nedávno skončeném Světovém poháru česká reprezentace rozhodně nepropadla, a právě brankáři byli velkým důvodem. Petr Mrázek s Michalem Neuvirthem si v NHL vybojovali respekt už v mladém věku, ale otázka zní: Najde se v dalších letech víc takových, kteří prorazí v nejlepší hokejové soutěži světa?
„Musíme si trochu stoupnout nohama na zem a říct si s otevřenou dlaní: Ti kluci jsou řadu let za mořem, odcházeli už v mladém věku, takže si neprošli tou typickou českou brankářskou školou. Podepsali se na nich zámořští trenéři brankářů. Drilovali s nimi a dneska to jsou špičkoví brankáři, kteří jsou schopni obstát v NHL,“ říká Rostislav Košárek. Právě on je jedním ze tří profesionálních trenérů ve svazovém projektu, který pomáhá klubům z celé republiky vychovávat mladé gólmany.
Celý projekt je v podstatě ještě čerstvý. Jaký byl jeho začátek?
Práce regionálních trenérů brankářů začala v roce 2015, kdy výkonný výbor uvolnil prostředky pro začátek nového projektu. Zasvětil se mu Radek Toth. Jeho úkolem bylo vybrat skupinu trenérů z řad bývalých aktivních brankářů, kteří mají zájem aktivně se spolupodílet na zavedení nových trendů v oblasti trénování našich brankářů. Projekt se zaměřil na kluby od těch nejmenších postupně nahoru, byly z něj vyjmuty Akademie, které mají své trenéry brankářů.
Jaké byly vaše úvodní úkoly?
Sezona 2015/16 pro nás byla těžká. Prvních pět měsíců jsme se seznamovali s jednotlivými regiony a jejich problémy, obnášelo to prvotní návštěvu každého klubu a kontakty s rodiči. Do té doby nebylo moc ve zvyku, aby trenéři brankářů šli do kontaktu s rodiči, kteří by měli možnost říct svůj názor na postup tréninku. Rodiče byli trochu „odstaveni“ a trenér si vedl svůj trénink. Prvotním úkolem trenéra brankářů bylo nastavit síť tak, že komunikace s rodiči bude na prvním místě. Samozřejmě se zachováním všech klubových tradic a názorů. Zkrátka šlo o to, aby mezi námi, rodiči a klubovými trenéry vzniklo jedno velké spojení.
Věříte, že projekt regionálních trenérů pomůže zvednout českou brankářskou školu?
Ano, myslím, že tohle je optimální cesta, jak ji posunout zpátky na ty nejvyšší příčky. Trend posledních let je takový, že dominují vesměs brankáři ze severských zemí. Je po nich hlad jak v zámořských, tak evropských soutěžích. U nás líheň talentů pomalu vymizela, proto chceme začít u nejmenších klubů pracovat s dětmi na nejvyšší možné úrovni.
Kam se projekt po prvním roce své existence posunul?
Nejdřív měl každý region svého trenéra. Letos se nám projekt přesunul do profesionální fáze, v republice byli určeni tři profesionální trenéři, kteří jsou svazem placeni. Jejich náplní je navázat na práci z roku 2015, maximálně ji zintenzivnit a pokračovat dál. Jsou to kolegové David Kovářík, Vráťa Vajner a já. Každý máme v republice na starost jednu skupinu, v každé skupině jsou pak čtyři další regionální trenéři.
Pozorujete velké rozdíly v práci jednotlivých klubů, co se týče výchovy brankářů?
Je pravda, že trenér při častých návštěvách zjišťuje, že každý klub se jeví individuální formou výchovy. Bylo to potřeba určitým způsobem ustálit a zacílit jednotnou metodiku, abychom všichni byli schopni předat klukům totožné informace. Aby se nám potom nestávalo, že kluci nejsou schopni na konfrontaci mezinárodní scény obstát. Jak všichni víme, hokej se neskutečně zrychlil. Kluziště se zmenšilo, proto ohrožení branky přichází, dá se říct, z každé střelecké pozice.
Na druhou stranu je určitě důležité nechat brankáře růst tak trochu vlastní cestou.
Samozřejmě by tam měla zůstat individuální forma. Často se setkáváme s názorem, že bychom kluky měli nechat tak, jak jsou, nechat na nich individuální podpis, abychom jim „nesahali“ do práce. Brankářská komise nikomu nediktuje, jak má trénovat. V první řadě se snažíme být pomocnou rukou a snažit se to postupně zprofesionalizovat, abychom při našich kempech měli co nejméně práce a mohli se věnovat aktuálním tématům. Je škoda, když kluci přijedou a čas věnovaný tréninku se nezúročí na danou metodiku, ale musíme se věnovat špatným starším návykům. Individuální forma zůstává, jsme rádi za odlišnost gólmanů, ale odlišnost v určitých mezích.
Foto: archiv ČSLH
Říká se, že brankáři mají „svůj svět“. Jak moc je odlišný od toho hráčského?
Každý z brankářů má určitý přístup k přípravě na trénink a zápasy. Někdo je tišší typ, nevyhledává kolektiv, jiní jsou zase družní, mají rádi adrenalin v kabině. Každý má svůj svět a klukům bych do něj nezasahoval. Na druhou stranu, na té mentální stránce je taky potřeba pracovat. Někdy vidíme, že kluci mají více problémů se svou hlavou než s tréninkem samotným.
Podílíte se tedy i na výchově po psychologické stránce?
V rámci metodiky svazu byl na letošní rok do projektu přibrán program mentálního koučingu, společně s výživovým poradenstvím. Rozhoduje nejenom část na ledě, ale taky jiné aspekty. Někdy je zbytečné, aby se gólman trápil veškerými okolnostmi kolem hokeje, čímž se přestane soustředit na svůj výkon na ledě. Také chceme, aby rodiče byli pomocným „motorem“ na domácí půdě. Když kluk přijde z tréninku nebo zápasu domů, aby měl možnost si o tom adekvátně popovídat.
Osobně se hodně zabýváte suchou přípravou. Jaký důraz na ni kladete při práci s brankáři?
Vezmu to příkladem. Když od nás kluci v patnácti šestnácti odcházejí za oceán, najednou zjistí, že přichází moment, kdy nemají hlavu jen na hokej a na svůj projev na ledě. Ale třeba zaostávají v určitých koordinačních prvcích, případně v té mentální stránce. Potom se strašně rychle vracejí zpátky a sen o kariéře za mořem je během vteřinky pryč.
Dneska už mají týmy NHL a farmářské celky vytipované trenéry na kondiční přípravu, kteří jsou schopni během dvou tří týdnů kluky vytřídit. Tam přichází vyselektování, s nímž se často setkáváme. Proto český svaz přistoupil na práci s brankáři formou suché přípravy. V každém regionu oslovíme kondiční trenéry, se kterými máme dobrou zkušenost, aby pracovali s brankáři mimo led a pomohli jim vylepšit nedostatky vycházející ze suché části. Jelikož se tomu aktivně věnuju, za mě je to obrovské plus.
Foto: archiv ČSLH
Už jste nakousl téma evropských brankářů. Jaký styl se vám líbí nejvíc?
Obrovský nádech ve mně zanechala finská škola, kterou se snažíme druhým rokem přenést k nám. Každoročně mám možnost sledovat přípravu Dominika Hrachoviny, který se chystá u nás. Několik let je pryč a podepisuje se na něm ten finský dril. Myslím, že je to jeden z našich gólmanů, který by to díky finské škole mohl dotáhnout daleko. Trošku zklamáním je pro mě ruská škola. Brankáři sice taky nastupují v zámořských soutěžích, ale stále je tam vidět deficit od západní kultury.
V minulých týdnech nám nastavil zrcadlo Světový pohár. Co vám ukázal z hlediska konfrontace českých brankářů se světem?
Oba dva naši brankáři se předvedli ve špičkové formě. Myslím, že jak Neuvirth, tak Mrázek drželi v zápasech naše šance. Ale musíme si trochu stoupnout nohama na zem a říct si s otevřenou dlaní: Ti kluci jsou řadu let za mořem, odcházeli už v mladém věku, takže si neprošli tou typickou českou brankářskou školou. Podepsali se na nich zámořští trenéři brankářů. Drilovali s nimi a dneska to jsou špičkoví brankáři, kteří jsou schopni obstát v NHL.
Foto: archiv ČSLH
Foto: archiv ČSLH
Foto: archiv ČSLH
Share on Facebook
