Jari Kurri vypráví: McDavid, finské „problémy“ a chybějící Česko
Jari Kurri
|
Foto: Jan Beneš/MS IIHF
Dal by se zkratkovitě popsat jako „finský Gretzky“. Jari Kurri je nejproduktivnějším Finem v historii NHL právě i díky spojení s ikonickým Kanaďanem v dresu Edmonton Oilers. Finský hokej se přitom vyvíjel později, než ten český.
Protože k sobě ale český a finský hokej mají blízko, přijede i Kurri v květnu na mistrovství světa do Prahy. Kromě ocenění svého kamaráda Jaroslava Pouzara se může těšit i na souboj domácího a svého výběru.
Před dvaceti lety byl totiž na MS v Praze ještě jako generální manažer finské reprezentace. Kurri poté dlouho působil i jako majitel a manažer Jokeritu Helsinky.
Klub po odstoupení z KHL stoprocentně odkoupil od ruských spoluvlastníků. Po sezoně, kdy Jokerit nehrál žádnou soutěž, nyní už bez Kurriho působí v druhé nejvyšší finské lize Mestis.
Čemu se dnes věnujete?
Jsem v důchodu. (směje se) Od hokeje jsem se trochu odvrátil v posledních dvou letech potom, co se stalo s Jokeritem a KHL. Samozřejmě by mě bavilo dostat se do toho zpátky. Ale čím víc jste mimo prostředí, tím je těžší se vracet. Mám se ale dobře. Jsem teď hokejový fanoušek. (směje se)
Jak tedy vidíte finské šance na mistrovství světa v Praze?
Myslím, že mohou být zase úspěšní. Ale samozřejmě to než jednoduché, očekávání bývají vysoká, lidé si myslí, že budeme brát každý rok medaili. Myslím, že na finský hokej můžeme být hrdí. Nejen díky úspěchům v poslední době, ale i při pohledu na hráče, které jsme vychovali pro NHL.
Legendy propagují MS 2024 | Foto: Jan Beneš/MS IIHF
Naučili se Finové, jak vyhrávat? Možná dřív tolik nevěřili, že mohou porazit kohokoliv.
Jo, vyhrávat je těžké. A je ještě těžší vyhrávat opakovaně. Finskému hokeji se to daří díky systému hokeje, výchovy mládeže i trénování. Celé to potřebovalo trochu času, nic není hned… Dříve jsme na turnajích často končili pod vrcholem, často jen kousek od úspěchu.
Jaký je váš nejzajímavější zážitek s národním týmem?
V roce 1982 jsem hrál své první mistrovství světa, navíc to byl domácí šampionát. S Oilers jsme v NHL prohráli první kolo a brzy ráno mi volali z Finska. O ničem jsem nepřemýšlel, určitě jsem chtěl na MS přijet. Wayne Gretzky letěl na turnaj taky, takže jsme spolu jeli na letiště, šli do letadla… A najednou jsem ho ztratil. Ukázalo se, že letí business třídou, zatímco já byl zmáčknutý na normální sedačce. (směje se) Další zápas jsme měli hrát právě proti Kanadě. Když jsem se dostal na zimák, měl jsem tam mít nachystanou výstroj. „Zůstala v Londýně,“ zahlásili mi. Takže první třetinu jsem hrál s půjčenou výstrojí. A zápas jsme prohráli 1:9. Skvělý zážitek to nebyl, ale zajímavý určitě. (směje se)
A z těch lepších?
Určitě 1991, domácí mistrovství, možná ne až tolik povedené. (Finové se umístili na pátém místě – poznámka redakce) Ale v roce 1994 jsme pak prohráli s Kanadou ve finále v nájezdech. Hráli jsme neskutečný hokej, neprohráli jsme ani jednou za celý turnaj. A o zlato jsme přišli v nájezdech, to mě bolí doteď. Ale vzpomínky zůstávají hlavně hezké. A v roce 1998 v Naganu jsme vyhráli bronz, tam jsem odehrál svůj poslední zápas za národní tým. A zase proti Kanadě.
Na MS 1982 byl vaším spoluhráčem i Kari Jalonen. Jste v kontaktu?
Jednou za čas se vidíme, působí teď jako hokejový expert ve finské televizi. Jsme stejný ročník, hráli jsme spolu už na Mistrovství Evropy do osmnácti let v roce 1978. Tam jsme vyhráli první zlatou medaili pro finský hokej. Kari byl velmi talentovaný hokejista.
Legendy propagují MS 2024 | Foto: Jan Beneš/MS IIHF
V Edmontonu jste hrál taky s Jaroslavem Pouzarem.
Ten chlap má velké srdce. Když přišel do Edmontonu, stali jsme se dobrými kamarády. Snažil jsem se mu všelijak pomáhat. Společné historky ale nechci říkat. (směje se) Jeho angličtina na začátku nebyla na nejlepší úrovni, takže máme spoustu vtipných historek kvůli tomu. Ale byl to zábavný kluk. Byl velmi silný, až nás překvapovalo, jaký to byl stroj. V květnu bude v Praze uveden do Síně slávy IIHF, to je taky důvod, proč na MS do Česka přijedu.
Pamatujete si i na Otakara Janeckého?
Hráli jsme spolu během výluky 1994/95 v Helsinkách. Bydlí v Pardubicích, že? Volal nám ohledně exhibice, kterou by tam chtěl uspořádat. Skočila mu do toho covidová pandemie, ale rádi bychom přiletěli. V Jokeritu je velkou legendou, lidé ho milovali. Hodně veselý kluk, ale velmi talentovaný. Nemíval žádný špatný den.
Zlepšila se finská soutěž v poslední době i díky příchodům hráčů z KHL?
Probíhají velké diskuse, jak by měla finská liga vypadat v příštích letech. Já si myslím, že v ní nyní máme příliš mnoho týmů (15). Nemáme zase tolik dobrých hráčů… Samozřejmě dostávají prostor šikovní mladí kluci, ale není jich dostatek, aby udrželi soutěž na nejvyšší úrovni. Nepůjde o jednoduché rozhodnutí, pokud budeme chtít změny. Takže uvidíme, co se stane.
Víte, jak se vyvíjí případný návrat Jokeritu Helsinky? Existuje možnost, že by se klub z Mestis vrátil do nejvyšší soutěže?
Ano, mluví se o tom. Od příští sezony ještě určitě ne, ale možná v následující sezoně. Samozřejmě všechny novinky sleduji.
S Edmontonem jste vyhrál pět Stanley Cupů. Jak vidíte letošní šance Oilers?
Na začátku sezony jsem měl obavy. (usmívá se) Ale pak se vyměnil trenér, výkony se zvedly a nějakým způsobem se jim povedlo vše otočit. Mají velkou ofenzivní sílu, potřebují ale hrát i disciplinovaně a fyzicky. A potřebují také brankářskou oporu. Myslím, že z předchozích roků už se v tomhle poučili. I Rangers ale vypadají silně, letos se mi líbí. Florida a Colorado mají také dobře našlápnuto.
Vidíte podobnost mezi duem Kurri-Gretzky a Draisaitl-McDavid?
Určitě na to máme statistiky, všichni nás neustále srovnávají ohledně bodů, všude vidím ty grafiky. (usmívá se). Jsou to skvělí hokejisti a je dobře pro Oilers, že takové TOP hráče mají. Vlastně i pro celý hokej.
Jari Kurri | Foto: Jan Beneš/MS IIHF
Jste jedním z mála hráčů, kteří v jedné sezoně NHL zvládli více než 70 gólů. Po třiceti letech to nyní možná zvládne Auston Matthews, co na to říkáte?
Pro překonání takové mety potřebujete právě vyrovnanost výkonů. S jeho tempem ale vůbec nebudu překvapený, pokud se mu 70 branek povede. A když jsme zmínili McDavida – ten zase překonal 100 asistencí v sezoně…
Je teď těžší skórovat?
Hokej se samozřejmě změnil. Gretzky se postaral o devadesát branek, Bret Hull o osmdesát, ale to jsou pouze výjimky. Zbytek se dostával maximálně na padesát. Letos se mi líbí, že vidíme spoustu zápasů s mnoha góly, skoro jako v osmdesátkách. Myslím, že se to musí líbit i fanouškům. Žádná past ve středním pásmu…
Defenzivní hokej nemáte rád?
Nelíbí se mi, když útočníci musí bruslit pozadu. (směje se)
Co říkáte na turnaj z dílny NHL, turnaj čtyř reprezentací v roce 2025?
Moc nerozumím důvodům, které k tomu NHL vedou. Vypadá to zvláštně. Rád bych tam viděl Česko, jste velká hokejová země s mnoha skvělými hráči i historií. A to neříkám kvůli vám novinářům, ale prostě proto, že to tak cítím.
O rok později se pak můžeme těšit na olympiádu v Miláně. Vy jste v Itálii jednu sezonu hrál, že?
V Edmontonu jsem působil deset let a hodně věcí se tam měnilo, odešli Wayne Gretzky a Paul Coffey. Myslel jsem i na svoji budoucnost, chtěl jsem změnit prostředí. Ale Oilers mě tehdy (1990) nechtěli vytrejdovat do Los Angeles a v roce 1991 se mistrovství světa hrálo v Helsinkách, kde jsem si chtěl zahrát. Proto jsem si řekl, že půjdu do Evropy. A po MS se uvidí.
Který Fin se vám v dnešní NHL zamlouvá?
Líbí se mi Barkov. To je opravdu skvělý hráč, který má všechny věci, co tým potřebuje k vítězství. Umí udělat rozdíl ve všech situacích – ofenziva, defenziva, oslabení i přesilovky. A potom jsou skvělí taky Aho, Rantanen, Heiskanen. Možná jsou i trochu přehlížení, protože nehrají za nejsledovanější týmy.
Share on Facebook
