Jaškinovo svižné Blues: Mám sebevědomí, ale o místo musím bojovat dál!
Vytrvale usiluje o pozici stabilního hokejisty NHL, teď se zdá, že Dmitrij Jaškin základní metu naplnil. Někdejší slávista se v minulé sezoně probil do prvního týmu St. Louis a ve druhé polovině zůstal v NHL až do konce. Sehrál 54 utkání, nasázel 13 branek, v play off přidal dalších šest startů. "Někdy potřebujete i štěstí. Když přijde šance, musíte ji využít," vykládá zarputilý buldok, jenž soupeřům nedá mezi mantinely vydechnout.
Jaškinovy fajnové měsíce u Blues se narodily tvrdou dřinou ve farmářské AHL. Někdejší slávista nedostal nic zadarmo, trpělivě se zlepšoval a doufal. Nakonec prožil nejlepší ročník kariéry, ovšem před tím dalším je pokorný. "O místo bojuju dál, budu muset asi ještě hodně dlouho. Ale mám určitě víc sebevědomí," hlásí odhodlaně.
Na rozdíl od minulého roku nyní tráví většinu letní pauzy doma. Tento týden chodí na led v rámci kempu svého agenta Aleše Volka, bruslit začal už před měsícem. Dmitrij je zase pořádně hladový, dobře si ví, že navzdory dílčím úspěchům na něj to hlavní stále čeká. "Uvědomuju si, že nic jistého v St. Louis nemám. Zase to bude těžké. V organizace je 30 útočníků a všichni chtějí hrát," dodává.
V uplynulém ročníku sehrál víc než polovinu utkání základní části NHL a nasbíral 18 bodů. Cítil jste spokojenost?
"Nejdřív se to úplně nevyvíjelo, jak bych chtěl. Ale myslím, že mi to i pomohlo. Začal jsem na farmě jako rok předtím, ani nešlo o to, jak jsem to kousal a srovnával se s tím. Moje situace byla daná. Věděl jsem, že když se v prvním týmu něco stane, tak mě zavolají. No a jak potom ta šance přišla, musel jsem hrát co nejlépe. Celkově bych řekl, že všechno dopadlo, jak mělo."
Závěr byl povedený, i trenér Hitchcock vás chválil.
"Jo. Ono to asi chvíli trvá. Než si v NHL na všechno zvyknete, než vám to tam začne padat...Je to i o štěstí, musíte vydržet. Makat! A být trpělivý. Tohle platí víceméně ve všech klubech. Když se podíváte na Dallas nebo na Detroit, to je úplně stejné. Kluky tam drží na farmách tři roky, sledují je, potřebují, aby se vyhráli. Myslím, že to je i správný krok. Někteří na to mají hned v osmnácti, jiní musejí počkat a dělat na sobě. Já s tím neměl žádný problém. Samozřejmě - je to těžký. Hodně zápasů, lítání, nervů. Ale vydržel jsem."
Rozdíl mezi NHL a AHL je po stránce zázemí hodně výrazný. Vy jste mezi soutěžemi párkrát putoval, bylo těžké zvykat si ve farmářské soutěži třeba na dlouhé přesuny autobusem?
"To je jasný. Ale já měl zrovna štěstí, že jsem chytil Chicago Wolves, což je jedna z nejbohatších organizací v AHL. Většinou jsme létali letadlem, i když normálními spoji. Linkami. Já to bral v klidu, ale NHL je samozřejmě o něčem jiném. Tam mají kluby podmínky maximální."
Hraje se na farmě důraznější hokej, který vám jinak vždycky vyhovoval?
"Ani bych neřekl, je to tak nastejno. Obě ligy pochopitelně odlišné jsou, ale rozdíl dělá především úroveň hráčů. Na farmě se to dost řeže, někdy bezhlavě, v NHL jsou ti nejlepší z nejlepších. Všichni vědí, proč tam jsou, koho na ledě trefují. Stejně si však člověk musí dávat pozor. Jako všude."
Když vás představitelé Blues naposledy povolali do prvního týmu, říkal jste si v duchu: teď už tu šanci nepustím?! Nebo tam byly obavy, jestli zase nebude následovat farma?
"V tu dobu jsem nad tím ani nějak nepřemýšlel. Měl jsem toho docela dost. Pamatuju si, že jsme v AHL hráli pátek a sobotu, pak mi řekli, abych se připojil k prvnímu týmu. Letěl jsem tedy hned po sobotním utkání večer. Takže jsem si to sbalil a snažil v rámci možností odpočívat. Pak jsem skočil na led a hned se mi povedlo dát gól. Nějak se to rozjelo. Jak říkám, je to o štěstí. Člověk musí věřit - a ono to přijde."
V organizaci jste strávil už tři roky, Rus Barbašjov třeba na posledním MS dvacítek povídal, jak jste se o něj v kempu hezky postaral. Kdo ale v závěru ročníku 2012-13 pomohl vám?
"Přijel jsem tehdy na konci sezony z juniorů, docela uměl anglicky. Bylo to úplně jiné, než když začínáte s ostatními. Neměl jsem čas zjišťovat, kdo je kdo. Snažil jsem se všechno odmakat, nějakým způsobem zapadnout. V týmu hráli Vláďa Sobotka a Roman Polák, oba mi hodně pomohli. Ale fakt nebyl prostor na seznamování. Jen kde co je, pomoci třeba s jídlem. Osahat jsem si to musel sám."
Sobotka i Polák poté postupně odešli, pak u Blues jiný český hokejista dlouho nepůsobil. Bylo vám to líto?
"Můžu říci, že mi to bylo jedno, ale vždycky je hezčí, když máte v týmu krajana. Jak přišel Zbyňa Michálek, to bylo super. Hodně času jsme trávili spolu, je fajn, pokud máte možnost pobavit se česky. Já umím i rusky, v St. Louis působí Vladimír Tarasenko. Jo, jsme kamarádi. Ale když si zvyknete, že je v kolektivu víc Čechů, bývá to jinačí. Český humor je specifický, mám ho hrozně rád. Nebránil bych se tomu, kdyby nějaký český hokejista zase dorazil."
Mimochodem, Tarasenko podepsal lukrativní mnohamiliónový kontrakt. Překvapilo vás to?
"Ne, to ne. Myslím, že si tu smlouvu zasloužil. Vlad je neskutečný hráč. Klub šel podle mě správnou cestou, vložil do Tarasenka ani ne peníze, ale hodně velkou naději. Blues se to vrátí, protože on je velký formát. A umí to zvládat."
Novou smlouvu máte i vy. Byla jednání složitá?
"Jen se čekalo, co se stane. Proběhly nějaké výměny, vytvořilo se místo v kádru. Myslím, že pro mě není ani tak hlavní, jaký kontrakt je, jako spíš to, abych hrál a budoval si pozici. Uvidíme, jak to bude vypadat."
S čím pojedete na kemp? Že máte mnohem blíž k prvnímu týmu než loni?
"O místo budu muset bojovat asi ještě dlouho, ale vyrazím rozhodně s větším sebevědomím. V minulé sezoně jsem už něco odehrál. Určité sebedůvěry není nikdy dost, ale uvědomuju si, že samozřejmě nic jasného nemám. V organizaci je nějakých 30 útočníků a všichni by chtěli být v prvním týmu."
Za Blues jste hrál i play off, když tým vypadl, mluvilo se o vás v souvislosti s mistrovstvím světa. Dával jste si v duchu naděje, že přijde šance?
"Jo, dával. Až do konce. Doufal jsem. Jasně, turnaj byl v Praze, všichni chtěli přijet. Já se docela těšil, ale vždycky to má dvě stránky. Po play off člověk cítí určitou únavu, jenže šampionát mě každopádně hodně lákal. Když to nevyšlo, byl jsem chvíli naštvanej, ale pak jsem to vzal v pohodě."
Vzhledem k působení v NHL zatím čekáte na premiéru v první reprezentaci. Co takhle za rok Světový pohár, máte ho v hlavě?
"Určitě bych si to přál. Kdo by nechtěl hrát za svoji zem. Já reprezentoval naposledy na dvacítkách a nároďák je mým velkým přáním, ale také mám touhu jako všichni ostatní - vyhrát Stanley Cup! To se asi moc nedá srovnat s žádným turnajem. Uvidíme, jak na tom v St. Louis budeme. Myslím, že tým dobře doplnil, mohl by být lepší než letos. Určitě bych si přál, abychom příště došli dál než do prvního kola play off."
Chvilku o vás teď nebylo slyšet. Jak jste trávil čas od chvíle, kdy vám skončila sezona?
"Během sezony jsem byl v Americe s přítelkyní, je to určitě lepší, než když tam válčíte sám. Po sezoně jsme odjeli na dovolenou do Mexika, pak jsem měsíc trénoval v St. Louis a následoval přesun domů. Moc jsem se těšil - hlavně na rodinu, ale i na spoustu kamarádů. Před rokem jsem tady byl jen deset dní, klub jinak chtěl, abych trénoval tam. Teď mám víc času, i když na prvním místě samozřejmě zůstává trénink. Už makám dva měsíce, další skoro dva mě čekají."
V červenci býváte pravidelně na ledě, není to brzy?
"Chodil jsem už měsíc a půl zpátky. Neberu to jako nějaký hrozný trénink, mám možnost na sobě dělat, individuálně se zlepšovat. Pak už k tomu nebude prostor. Věnuju se hlavně technice bruslení a kondici, led je pro mě v tomto směru lepší než běhání venku."
Co jste jako slávista říkal na sestup klubu z extraligy?
"Ono to k tomu asi směřovalo delší dobu. Doufal jsem, že to tak nedopadne. No, třeba se teď něco změní. Klub nebude hrát v O2 areně, nemusí tím pádem platit velké peníze. Třeba bude Slavia příští rok zase zpátky. Moc bych si to přál."
Vídáte se přes léto s někdejším spoluhráčem a kamarádem Tomášem Hertlem?
"Ani moc ne. Viděli jsme se v Americe, on má taky hodně svých věcí. Léto se zdá být docela dlouhé, ale úplně to neplatí. Sice s Tomášem nebydlíme daleko od sebe, jenže já jsem v Čechách takový rozhrkaný. Jezdím do Vsetína za rodinou, další mám v Praze. Trénuju, připravuju se - a čas letí."
Share on Facebook
