Kapitánka Tejralová o PWHL i vtipkování s MacLeodovou: Musíme si od sebe odpočinout
Aneta Tejralová
|
Foto: Český hokej
V 17 letech odešla za kariérou do světa, teď je důležitou součástí české reprezentace. Hokejistka Aneta Tejralová se po dlouhé štaci v Rusku usadila v zámoří. Patří k pětici tuzemský hráček, které prošly draftem nově vzniklé profesionální soutěže PWHL a nastupuje za Ottawu. Po Aleně Mills zdědila 28letá obránkyně v národním týmu kapitánské céčko, nyní se upíná na mistrovství světa žen, které startuje už 4. dubna v USA.
Jaká je nálada před startem světového šampionátu?
Vždycky se na mistrovství světa těšíme. Sejdeme se celá parta, i holky, které jsou ve školách v zahraničí. Budeme makat až do konce.
V čem je podle vás největší síla národního týmu?
Držíme pohromadě, věříme si. Trenérka Carla přinesla do týmu ducha. Když vejdete do kabiny, víme, že chceme hrát nejlepší hokej.
Zmínila jste Carlu MacLeodovou, která kromě české reprezentace vede i Ottawu. Jaké je pod ní hrát ve dvou různých sférách?
Už někdy vtipkujeme, že si musíme od sebe odpočinout (smích). Moc ráda pod ní hraju. Jsem ráda a moc vděčná, že si mě vybrala během draftu do Ottawy. V reprezentaci i na klubové úrovni udává správný směr. Věříme jí a ona nám také. Co řekne, to platí.
Po draftu jste zamířila do nové soutěže s Kateřinou Mrázovou. Je to výhoda být v týmu s českou spoluhráčkou?
Když jdete do nového prostředí, tak je lepší mít k sobě nějakou krajanku. Jsem spokojená.
„Organizace se snaží, abychom mohly hrát na profesionální úrovni.“
Jaké zatím máte dojmy z PWHL?
Soutěž je super, nemám si na co stěžovat. Organizace se snaží, abychom mohly hrát na profesionální úrovni. Potřebujete hokejky, dostanete je. Starají se o nás moc dobře.
Už minulou sezonu jste nakoukla do zámořské soutěže v Bostonu, tehdejší PHL. V čem je to nyní jiné?
Teď je to na vrcholu. Máme každý den tréninky v gymu i na ledě. Dříve jsme takový přístup něměly. Nyní se můžeme věnovat jen hokeji a plně se na něj soustředit.
V soutěži padá poměrně málo branek. Čím to je?
Utkání jsou vyrovnaná. Nikdy nevíte, kdy a kdo dá gól a vyhraje. Je to vždy napínavé až do konce. Každý tým má nějakou superstar. Tenhle hokej chce hrát každá holka.
Na zápasy chodí tisíce diváků. Jaké je to hrát před takovou kulisou?
Super. Nejsou tam sice takoví diváci jako v Česku, kde máme kotel, bubny a fandí se až do konce. Ale je nádherné vstoupit na led a vidět malé holky skandovat. Moc si to užíváme.
Jak se vlastně žije v hlavním městě Kanady?
Zatím dobře, v zimě je hodně sněhu. Ottawa je krásná, ale malá. To mě trochu překvapilo, když je to hlavní město. Čekala jsem velké letiště i město. S Kateřinou si to užíváme.
Do USA jste se přestoupila vloni, předtím jste ale značnou část kariéry strávila v Rusku. Jak na těch devět let vzpomínáte?
Je to těžké v téhle situaci na veřejnosti říkat, ale neměla jsem si na co stěžovat. Líbilo se mi tam. Doufám, že se to ve světě urovná, nebude se válčit a budeme se mít všichni zase rádi. Mám v Rusku spoustu kamarádů, snad je ještě někdy uvidím.
„Ottawa je krásná, ale malá. To mě trochu překvapilo, když je to hlavní město.“
Působila jste tam od 17 let, co vám tahle štace do života dala?
Byla to tvrdá škola, která mi dala do života hodně. Musela jsem se osamostatnit. Naučila jsem se hodně věcí, hlavně postarat se sama o sebe a nebýt jen doma s rodiči. Tehdy jsem byla v Petrohradě s Alenou Mills, za což jsem byla moc ráda, taky mi to pomohlo.
Právě po ní jste přebrala v národním týmu kapitánské céčko. Symbolické, ne?
Alena udělala v reprezentaci velkou stopu a sehrála důležitou roli. Moc si toho vážíme, měla to celkem dost těžké. Jsem ráda, že jsem to céčko po ní mohla převzít. Ale myslím si, že je jedno, kdo ho má. Jsme dobrý kolektiv, který se povzbuzuje navzájem. Jen je to na hrudi písmenko navíc.
Změnila se tedy nějak vaše role?
Ani moc ne, jen má zájem více médií. (smích) Jinak je to furt stejné. Snažím se holky povzbuzovat, abychom podaly dobré výkony a vyhrály.
Foto: iihf.com
Share on Facebook
