Konec skvělé lajny? Přijdou nové posily, burcuje Hujová. Teď ji čeká matika
Veronika Hujová (vpravo)
|
Foto: Facebook Česká hokejová reprezentace žen
Teď mají hokejistky ze stříbrné osmnáctky čas slavit s rodinou a přáteli, historický úspěch si musí náležitě užít. Ale pak už začnou myslet na to, jak ho za rok zopakovat. Bez suverénně nejlepší formace z letošního mistrovství to bude oříšek...
O skvělé lajně Šapovalivová – Čabelová – Plosová – už toho bylo napsáno dost. Nejlepší české trio zakončilo svá léta v osmnáctce snovým způsobem, za ní teď musí povstat nové bojovnice.
Mezi tahounky týmu pro následující šampionát by měla patřit obránkyně Veronika Hujová. „Holky nás hodně podržely a jak byly nejstarší, tak nás i jako tým hodně stmelily dohromady. Jsme rády, jak nás táhly,“ děkuje a věří, že i bez hvězdného útoku si Češky poradí.
„Rozhodně to bude těžší, ale zase nám přijdou nové posily z mladších ročníků. Musíme do toho dát všechno. Budeme se snažit ten úspěch minimálně vyrovnat, nebo ještě vylepšit,“ povídá Hujová ambiciózně.
K vylepšení by ale vedla jediná cesta – kromě evropské špičky si znovu vyšlápnout i na zámořské soupeře. Kanadu teď Češky zdolaly v semifinále, Spojené státy v přípravě. Tohle se neomrzí opakovat: Jde o dva historické počiny pro náš ženský hokej během deseti dnů.
O něčem podobném dosud marně snily davy českých hráček i jejich trenérů.
Nešlo přitom o dílo pouhé náhody. Juniorky odehrály oba zápasy skutečně luxusně. Tak, jako žádné jejich předchůdkyně. „Podle mě to bylo tím, že jsme se na střídačce podporovaly a držely jako tým dohromady. Věřily jsme si navzájem, věřily jsme taky gólmance, že nás podrží,“ reaguje Hujová.
„Teď všichni vědí, že český hokej je na dobré úrovni a může se vyrovnávat tomu zahraničnímu.“
Pro vybudování respektu na mezinárodní scéně nemohl její tým skoro udělat víc! „Myslím, že teď všichni vědí, že český hokej je na dobré úrovni a může se vyrovnávat tomu zahraničnímu.“
Samozřejmě, případná finálová senzace by tenhle respekt ještě znásobila. Nevisela přitom tak vysoko, jak by mohl výsledek 1:5 napovídat. Když Češky snížily na 1:2, vypadalo to, že vyrovnávací trefa by je klidně mohla nakopnout k obratu. Předtím proti Švédsku i Kanadě ze stavu 2:2 oba zápasy urvaly.
Američanky se ale během druhé přestávky uklidnily, což bylo rozhodujícím faktorem pro zbytek zápasu.
„Já si myslím, že na začátku jsme to trochu vypustily. Řekly jsme si, že když jsme je jednou porazily v přípravném zápase, tak už to půjde samo. Ale očividně to nešlo,“ mrzí zpětně Hujovou. „Navíc si myslím, že potom ke konci už se z toho některé holky složily a přestaly hrát naplno,“ dodává.
Všechno mohlo být jinak, kdyby česká děvčata lépe naložila s přesilovými hrami. Až do finále v nich byla na turnaji nejhorší, nakonec ze 23 možností využila pouhé dvě. Víc než minutovou příležitost v pěti proti třem a následně i pětiminutovou přesilovku bez gólu si Češky musely vyčítat.
„My jsme neměly tolik času je trénovat.“
„My jsme neměly tolik času je trénovat,“ odpovídá možná trochu překvapivě Veronika Hujová.
Ale překvapení to vlastně není... Vždyť český tým odehrál pouhé dva přípravné turnaje.
„A ještě ke všemu jsme na nich ani neměly celou soupisku, jaká potom byla na mistrovství. Takže jsme neměly tolik šancí se sehrát,“ doplňuje šestnáctiletá obránkyně.
To všechno ještě zvedá senzační dojem z úspěchu. „První místo by bylo lepší, nebyl úplně nejlepší pocit sledovat Američanky, jak zvedají pohár nad hlavu. Ale lepší druhé místo než žádné,“ pousměje se účastnice dvou šampionátů.
Foto: iihf.com
Hujová teď bude stejně jako její spoluhráčky ještě dlouho přijímat gratulace od příbuzných i kamarádů. Nevyhne se jim ani ve škole, kam hned po příletu musela. Stříbro, nestříbro, studijní povinnosti nepočkají.
„Ve čtvrtek píšu čtvrtletku z matiky. Snažila jsem se na to aspoň nějak podívat, když jsme měly volno,“ usmívá se.
Když zvládla Američanky i Kanaďanky, tak s matikou si přece poradí hravě, ne?
Share on Facebook
