Konec velké kariéry? Kolář chce úspěch, play off nehraje: Získáte klid...
Jan Kolář.
|
Foto: Michal Dědič
„To víte, že bych chtěl hrát, ale pokud chcete úspěch, tak musíte podřídit své ego týmu. Dělat jen to, co tým potřebuje,“ říká Jan Kolář před svou třetí finálovou sérií v kariéře.
S Pardubicemi dvakrát vyhrál titul. Letos spolehlivě odehrál 45 utkání v základní části, od prosincového příchodu Libora Hájka se ale postupně přesunul na pozici sedmého beka.
V sedmatřiceti letech mohou být finálové týdny jeho poslední v kariéře.
„Co dál, o tom přemýšlím od pětadvaceti. Už jsem toho vymyslel tolik…“ směje se Kolář. „Budoucnost samozřejmě řeším, ale uvidíme,“ nechtěl být konkrétní. Zakončit kariéru titulovým hattrickem v „rodném“ klubu je každopádně hezká představa. Přestože poslední utkání Pardubic sledoval Kolář již z tribuny.
„Určitě to nemá jednoduché, ale zvládá to na jedničku. Hodně nám bekům pomáhá, dá se s ním probrat hodně situací. Je tomu otevřený, je to takový zkušený mentor,“ vyzdvihl Kolářovu roli o devět let mladší spoluhráč Tomáš Dvořák.
„Už jsme jen čtyři výhry od toho, co chceme. Konec by bolel víc než třeba v semifinále...“
Jak se teď Kolář cítí? Vzhledem k tomu, že je stále připravený kdykoli naskočit, je pořád pevnou součástí týmu… „Už jsme jen čtyři výhry od toho, co chceme. Bude to jiné, není to o dvou týmech, ale o tom, že pohár je blízko a jestli to bylo o detailech doteď, tak tady může jedna blbá přihrávka znamenat konec. A to by bolelo víc než třeba v semifinále,“ uvědomuje si klubová legenda se 104 starty v české reprezentaci.
Titul by si Jan Kolář zasloužil už jen kvůli tomu, že právě on následoval Tomáše Rolinka a jako jeden z prvních pardubických odchovanců se vrátil pomoci klubu, když mu bylo nejhůř. V sezoně 2019/20 jako kapitán a Pardubice se před sestupem zachránily až v posledním kole.
„Vždycky je lepší hrát nahoře. Ale když projdete spodkem, tak si víc vážíte povedených sezon. Tehdy jsem návratu nelitoval, ale… Bylo to hodně těžké. Nechtěl jsem být tolik dole a zažívat věci s tím spojené. Teď je to dobrý,“ cítí Kolář.
Jan Kolář. | Foto: Lukáš Fabián
Jeho kumpáni Radil – Zohorna – Kousal z posledního mistrovského roku 2012 teď hrají spolu v jednom útoku.
„Kluci se mají rádi i mimo led, zajdou spolu na golf, debatují o různých věcech mimo hokej, to je důležité. Všichni mají navíc něco odehráno, to jsou ideální podmínky, aby byli dobří i na ledě,“ vyzdvihl Kolář.
„Jsme už starší, takže vzpomínáme. Úspěch se pamatuje vždycky dobře. Spousta z nás se tehdy odrážela do velkého hokeje. Trenér Venca Sýkora dbal na systém a obranu, nikoho jsme nepouštěli do šancí, vlastně jsme se učili hrát hokej. Později jsme z toho těžili třeba i v reprezentaci.
„Titul z roku 2010 byl pro mě takovou novinkou, v roce 2012 jsem si myslel, že to vyhrajeme už pokaždé, protože jsme za tři roky měli dvě zlaté a jednu bronzovou. Vypadalo to jednoduše. Během kariéry si ale uvědomíte, že to tak není. Musíte mít štěstí na tým, všechny okolnosti. Jsem moc rád, že letos můžeme zase finále hrát.“
„Zaprvé jsme déle spolu, tým se nevyměnil. Jsme o to víc sehranější a máme i tu hořkou zkušenost z loňského semifinále. Když je kvalitní tým delší dobu spolu, zkušenosti dokáže využít k vítězstvím,“ poukazuje Kolář vlastně i na třinecké výkony z posledních let.
„Získáte hlavně klid... Když něco zažijete poprvé, tak můžete být vyjukaní. Když se to opakuje, tak už jste lépe připravení a děláte ty samé věci stejně sebevědomě, jako třeba v přáteláku. Až se v úterý hodí buly, tak to všechny pohltí. Budeme nadšení a soustředění.“
Jan Kolář. | Foto: Michal Dědič
Share on Facebook
