Kromě hokeje hraje i ringet. Pomáhá mi to být lepší, říká Tapaniová. A MS v Česku? Těším se
Foto: iihf.com
(UTICA, od naší zpravodajky) Stálice finského národního týmu a hráčka profesionální PWHL Susanna Tapaniová hraje už na svém devátém hokejovém šampionátu. Kromě toho se zúčastnila i tří olympijských her a svou rodnou zemi několikrát reprezentovala také na mistrovství světa v ringetu.
Susanna Tapaniová pochází ze sportovní rodiny, a tak není divu, že i ona sportu už v dětství propadla. „Moje maminka hrála ringet, a tak jsem ho začala hrát taky,“ přibližuje, jak se dostala ke hře určené ženám a podobné lednímu hokeji. „A hokej? Ten hrál zase můj bratr a já jsem prostě chtěla vyzkoušet všechny sporty, které v mém rodném městě byly,“ usmívá se rodačka z malého finského města Laitila.
Jak v hokeji, tak v ringetu Tapaniová vynikala a ani jednoho se v průběhu let nevzdala. „Vždycky jsem ráda hrála různé hry a myslím si, že to pomáhá k tomu, aby se člověk stal lepším hráčem v jakémkoli sportu,“ je pevně přesvědčená a něco o tom zřejmě ví. V obou sportech totiž patří mezi nejlepší nejenom na ligové, ale také na mezinárodní úrovni.
Nyní hraje Tapaniová už na svém devátém hokejovém šampionátu a ve své sbírce má kromě čtyř bronzových medailí také historické stříbro z roku 2019, což byl doposud jediný rok, ve kterém dva nejcennější kovy nezískala USA s Kanadou.
„Je to jeden z mých největších úspěchů v kariéře,“ přiznává finská útočnice. „I když mistrovství světa se hraje každý rok, olympiáda je jen jednou za čtyři roky. Tu si člověk vždycky zapamatuje,“ dodává s tím, že vysoko řadí také bronz z Pchjongčchangu a z Pekingu.
„Vždycky jsem ráda hrála různé hry a myslím si, že to pomáhá k tomu, aby se člověk stal lepším hráčem v jakémkoli sportu.“
Na šampionátu je Tapaniová ze svého týmu jediná, která hraje zámořskou profesionální PWHL a na rozdíl od jejích spoluhráček už ji tak rychlé tempo při zápase s Kanadou a Amerikou nepřekvapilo. „Ostatní se musely přizpůsobit, ale pro mě je to hra, kterou hraji každý den, což mi hodně pomohlo,“ přikyvuje.
„Nepomůže, ale když to hraje jedna hráčka, musíme se tuhle hru naučit hrát jako celý tým,“ uvědomuje si Tapaniová, že zámořské celky jsou pořád o velký kus odskočené. „Myslím si ale, že jsme s nimi odehrály dobré zápasy a že můžeme hrát proti velkým soupeřům,“ dodává stálice finského týmu.
Tapaniová byla vůbec první finskou hráčkou draftovanou do nově vzniklé PWHL – než ji Minnesota vytrejdovala do Bostonu, zahrála si v jednom týmu společně s českou útočnicí Denisou Křížovou. „Je úžasná, vždycky byla šťastná na ledě i mimo něj. Stýská se mi po ní každý den,“ usmívá se při vzpomínce na společně strávený čas.
„Myslím si, že jsme s USA a Kanadou odehrály dobré zápasy a že můžeme hrát proti velkým soupeřům.“
V dobrém vzpomíná finská hráčka se 77 na dresu i na Česko. Právě ze země v srdci Evropy si odvezla vůbec první medaili z mistrovství světa: v roce 2009 tam hrála na juniorském šampionátu. Nikoliv však v hokeji, ale v ringetu.
„Česko není moc velká země, kde se hraje ringet, ale zažila jsem tam dobrý turnaj. Byla to moje vůbec první medaile z mistrovství světa a ještě zlatá, takže na to se nezapomíná,“ vypráví s úsměvem na tváři.
Za rok by se Tapaniová na velkou akci do Česka ráda vrátila, tentokrát zase v hokejové výzbroji. „Naposledy se mi tam dařilo a bylo tam velmi hlasité publikum, takže jsem moc ráda, že se zase bude hrát v Evropě,“ těší se na příští šampionát, který budou hostit České Budějovice, opora finského týmu, o níž byl v rodné zemi dokonce natočen dokumentární film.
Share on Facebook
