Lašák o bitvách s Čechy: Prožíval jsem to až moc, vaši byli klidnější. Špindl bude velký
Foto: slovakregion.sk
U všeho byl. Velké bitvy, historické vítězství i bolestivá prohra z finále, která mrzela hodně dlouho. Bývalý brankář Ján Lašák odchytal legendární zápasy mezi slovenským a českým týmem ve „zlaté éře“ obou hokejových zemí. V Petrohradu proti Česku to ještě nevyšlo, o dva roky později ve švédském Göteborgu přišel vrchol Lašákovy reprezentační kariéry.
Teď se tahle parta sejde v rámci prosincové akce ve Špindlerově Mlýně D+D REAL Winter Hockey Games, kde pod širým nebem vyzve tým českých legend.
„Byly časy, kdy to mezi námi bylo hodně vypjaté. Zkraje kariéry jsem to hodně prožíval. Obě země na hokejovém vrcholu. Teď si to rozdáme jako za starých časů,“ pochvaluje si Lašák, dnes trenér reprezentačních brankářů Slovenska.
Popište, jak jste prožíval zápasy s českým týmem, kdy oba nároďáky patřily k nejlepším na světě?
V těch prvních letech neskutečně. Působil jsem v té době v Americe, většinu českých kluků jsem moc neznal. Zápasy byly neskutečně prestižní. Možná až moc a pamatuju si, že jsem s některými hráči měl i konflikt. Strašně jsem je chtěl porazit. Opravdu jsem to hodně prožíval, to přiznávám. Postupem času se to uklidnilo. Když nás na šampionátu 2008 porazili Češi 8:0 a kamarád Tomáš Rolinek mě tam osekával na brankovišti, tak už jsem zůstával klidný. Zkušenosti vám umírní emoce, berete to víc sportovně. Navíc jsem v Česku dlouho hrál.
V roce 2000 jste proti Česku finále nezvládli, v roce 2002 s Ruskem ano. V čem byl největší rozdíl.
Pro mě osobně to bylo nesrovnatelné. Na obou turnajích jsem byl ještě hodně mladý. Rok 2000 byl začátek mé dospělé reprezentační kariéry. Povedl se mi celý turnaj až na to finále. Nezvládl jsem ho. Kluci přede mnou hráli dobře, ale já chyboval. Byla to pro mě noční můra. Dotahovali jsme, věřili na prodloužení a já pak dostal blbý gól. Tlak už byl velký a trochu se mi zamotala hlava. Řešili jsme hrozně moc věcí okolo. Nechali jsme se unést. Češi byli klidní, měli za sebou těžká finále. Zkušenost rozhodla. O dva roky později jsem byl zkušenější a připravenější.
„Byly časy, kdy to mezi námi bylo hodně vypjaté. Zkraje kariéry jsem to hodně prožíval.“
Jak se to konkrétně projeví v den finále?
Jste koncentrovanější. Neřešíte tolik věci kolem. Je to klišé, ale jdete víc zákrok od zákroku. Zároveň jsme dokázali prodat smutek z toho prohraného finále. Za žádnou cenu jsme ten pocit nechtěli zažít znovu. Odměna pak stála za to!
Vzpomínáte na to často?
To zas ne. Ale pro Slovensko to bylo stejné jako pro vás Nagano. Euforie, která se i po tolika letech těžko popisuje. Lidé mě často zastavují na ulici a vypráví, co dělali v den finále. Pro řadu generací je to jeden z největších sportovních vrcholů v jejich životě. Pro naši zemi byl Göteborg 2002 největším momentem. Čišelo z nás, že chceme titul pro lidi na Slovensku, ani ne tak pro sebe. Bude to už brzy dvacet let. Občas to vyprávění je až melancholické, jak to bylo skvělé.
Jak se těšíte, že si to s českými hráči znovu po letech rozdáte?
Ohromně se těším. Je to velká událost pro český, ale i slovenský hokej. Sejdeme se jako dvě party, které proti sobě svedly velké množství bitev. Loni nám to vzal covid, já se poslední týdny téměř modlím, aby to letos dopadlo dobře.
Vidíte se často s bývalými spoluhráči?
Občas se sejdeme v podobném složení. Když měl kapitán Miro Šatan rozlučku, tak to bylo velké. Sjela se silná sestava. Na Winter Classic na Slovensku to bylo podobné. Tady to bude unikátní v tom, že na obou stranách bude obrovské množství legend. Pro fanoušky je tohle ojedinělá příležitost. Tahle akce nabrala velkých rozměrů.
„Tady to bude unikátní v tom, že na obou stranách bude obrovské množství legend. Pro fanoušky je tohle ojedinělá příležitost.“
Na koho z českého týmu se nejvíc těšíte?
Těch legend je obrovské množství. Jarda Jágr, Martin Ručinský, Martin Straka byli neskuteční útočníci. Těším se na kluky, proti kterým jsem sehrál řadu důležitých utkání v období 2000–2005. Podle soupisky jich tam bude celkem dost. Oba tábory prožívaly zlatou éru. Co jméno, to neskutečná kvalita.
Jste koučem brankářů slovenské reprezentace. Jací brankáři současnosti se vám nejvíc zamlouvají?
Vždycky se mi hodně líbil Sergej Bobrovskij, toho ukazuju mládežnickým brankářům. Ten má absolutně vše. Je propracovaný k dokonalosti. Má skvělý pohyb, dobře si diriguje obranu. Vasilevskij je na svoji výšku neskutečně pohyblivý. Vždycky jsem měl slabost pro Marca-André Fleuryho. Vím, že v Chicagu se mu moc nedaří. Ale on je vítězný typ, a pokud chcete být úspěšný, tak jím musíte být. Má skvělé charakterové vlastnosti. Tým za ním stoji za každou cenu. Spencer Knight na Floridě je zase neuvěřitelný talent.
Co brankařský styl, jak se proti vaší době proměnil?
Brankařské trendy se vrací. Opět musí být gólman perfektní atlet. Výška je pořád důležitá, ale průměr v NHL za posledních pár let trochu klesl. Máte tam i řadu kvalitních gólmanů, kteří jsou průměrného vzrůstu, kolem 180 cm. Rychlost a síla v nohou je rozhodující. Musíte se umět neskutečně rychle pohybovat ze strany na stranu. Přesnost střel hráčů se dostává na neskutečnou úroveň. Proto gólman musí být rychlý a chytrý zároveň, bez toho dnes nemá šanci.
Share on Facebook
