Měly jsme fakt dobrou partu, vděčí Velinská. Slavit bude s rodinou a kamarády
Lucie Velinská
|
Foto: Facebook Česká hokejová reprezentace žen
(ZUG, od našeho zpravodaje) Český juniorský výběr se na dívčím šampionátu kromě skvělých výkonů některých individualit prezentoval obrovskou bojovností a soudržností. To, že týmová chemie opravdu funguje, se projevovalo i na ledě. „Díky tomu jsme dosáhly takového úspěchu, jako je stříbrná medaile,“ kvituje obránkyně Lucie Velinská.
Lucie, jaké jsou vaše bezprostřední pocity po konci finále?
Je to velký úspěch. Zároveň nás to trochu mrzí, protože jsme byly fakt blízko k tomu vyhrát celý turnaj. Ale jako celý tým jsme velmi rády, že jsme udělaly tu medaili, protože je to historický úspěch. A my osobně – nula šestky, které už na osmnáctky příští rok nebudeme moct, jsme na to druhým rokem, některé holky už třetím rokem, čekaly. Pro nás má i ta stříbrná medaile velkou hodnotu a jsme za to rády.
„Je to velký úspěch. Zároveň nás to trochu mrzí, protože jsme byly fakt blízko k tomu vyhrát celý turnaj.“
Rozumím tomu, že po prohraném finále je to pro vás trochu hořkosladké. Dokážete si přesto v tuhle chvíli ten úspěch užít?
Já si myslím, že za chvíli to z nás spadne, že jsme prohrály, a budeme si užívat, že jsme byly druhé z celého světa. S holkama to určitě nějak oslavíme, než se každá zase rozutečeme po celém světě.
Ojedinělý a obrovský úspěch. Máme z toho obrovskou radost, přiznává Andrašovský
Vraťme se ještě v čase kousek zpátky. Ze čtvrtfinále jste odstoupila kvůli naraženému prstu. Jak moc vás to bolelo a omezovalo?
Myslela jsem si, že to je zlomené. Bolelo to v tu chvíli fakt hodně. Potom jsme jeli do nemocnice a tam se ukázalo, že naštěstí s tím nic není, není to zlomené. Teď už jsem normálně odehrála celý zápas, stejně jako celé semifinále s Kanadou. Už to bylo v pohodě. Myslím si, že mi to akorát dodalo větší motivaci, že jsem se mohla vrátit.
Je to pro mě třetí sezona v této kategorii. Lépe jsem to zakončit nemohla, těší Juříčkovou
Nepotřebovala jste už tedy ani tlumit bolest?
Nenene. Jenom tejpy a dobré fyzio.
Když jsme se spolu bavili po konci skupinové části, říkala jste, že zápas s Kanadou byl pro vás díky spoluhráčkám z klubu speciální. Co říkaly na výsledek semifinále?
Hned po skončení zápasu mi volal celý tým, protože měl zrovna před svým zápasem. Mluvila jsem s trenérkami i se všemi spoluhráčkami a byly hrozně nadšené. I teď, co jsem už koukala, posílaly fotky, jak koukaly i na finále. Byly strašně rády, že jsme porazily Kanadu. Všichni mi drželi palce a moc to prožívali i s námi. Jsem za to ráda a těším se na ně, až se tam vrátím a oslavíme to společně.
„Jak se ukázalo, tak máme na všechno. Máme na to porazit Kanadu, která byla favoritem.“
Jak jste si užila být součástí tohoto reprezentačního výběru, který předváděl obrovskou bojovnost a měl obrovského týmového ducha?
Jsem neskutečně vděčná. S holkama jsme měly fakt dobrou partu i mimo led. Potom na ledě to tak už i vypadalo. Teď ke konci už bylo vidět, že nám došly síly, protože tenhle turnaj byl celkově strašně fyzicky náročný. Měly jsme toho hodně. Dva zápasy s Kanadou a dva zápasy s Amerikou za jeden turnaj včetně přípravy asi nikdo z nás v blízké době ani mít nebude. Ale s holkama jsme si to strašně užily a budou mi moc chybět.
Časem si uvědomíme, že stříbro je skvělé, a budeme strašně rády, ví Šapovalivová
Kdyby vám před turnajem někdo řekl, že získáte stříbrnou medaili, že v přípravě porazíte Spojené státy, že v semifinále vyřadíte Kanadu, co byste si o tom myslela?
Zpočátku bych se asi pousmála. Ale zase jsem do turnaje chtěla jít s tím, že si věříme, že na ten úspěch máme, i když jsme měly mladší tým. Ale jak se ukázalo, tak máme na všechno. Máme na to porazit Kanadu, která byla favoritem. A tím, že jsme fakt pracovaly, a byly jsme tým jak na ledě, tak mimo led, tak jsme dosáhly takového úspěchu, jako je stříbrná medaile.
Prohra ve finále mrzí. Stříbrno má ale velkou hodnotu, přiznává Velinská
Až opadne zklamání z finálové porážky, jak stříbro oslavíte?
S holkama určitě na hotelu, než odletíme. Já jsem původně měla hned v úterý letět do Kanady, ale s rodiči jsem se domluvila, že zůstanu ještě do soboty doma. Jsem moc ráda, že i s mojí rodinou a s kamarády z okolí se budu moct ještě podělit o oslavy. A pak se už vrátím do Kanady, kde si zase asi s holkama něco vymyslíme.
Share on Facebook
