Mindset vítěze! Maciase inspiruje Ronaldo: Obětuju všechno, co můžu
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Je už tradicí, že přes moravskoslezské kluby se snaží do velkého hokeje prosadit řada šikulů ze Slovenska a Polska. Do druhé skupiny patří i bratři Maciasové. Zatímco starší Kacper se ale usadil v ligové Porubě, sedmnáctiletý Krzysztof vybojoval místo v extraligové juniorce Vítkovic.
Jako hráč ročníku 2004 si v první juniorské sezoně nevede špatně, po 32 zápasech má na kontě slušných 19 bodů (7+12). To je porce, kterou v dalších letech samozřejmě může výrazně zvednout, jak budou růst jeho zkušenosti i role v týmu.
Když ho posloucháte, těžko mu můžete úspěch nepřát. V žáčcích se s bratrem vydal z Nowého Targu přes hranice a dělá všechno pro to, aby se díky němu mluvilo o polském hokeji zase o trošičku víc.
I když v momentálních týdnech to není úplně přesné. Teď musí hlavně myslet na svůj tým, na vítkovickou juniorku, která usilovně bojuje o postup z první dvanáctky a extraligovou záchranu.
Výsledky má dost nestabilní, navíc základní část uzavře proti silným soupeřům. Ale zase v domácím prostředí, což může být v kalendáři naplněném dohrávkami třeba i rozhodující výhodou.
Vaše týmová sezona je tak trochu jako na houpačce, ne?
Nezačali jsme úplně dobře, první dva zápasy jsme zbytečně prohráli. Pak jsme se od toho odpíchli a měli dobrou vlnu. Potom nás ale chytla menší krize, taky nás trochu zastavil covid, a těžko se nám do toho vracelo. Věřím, že teď už půjdeme jenom nahoru.
V poslední době jste ale měli několik nepříjemných porážek. V Chomutově, na Slavii nebo v Kladně, dokonce jste v lednu prohráli čtyřikrát za sebou...
Samozřejmě to na tým nepůsobí dobře, ale celou dobu jsme věděli, v čem je chyba a co děláme špatně. Neplnili jsme to, co po nás chtěl trenér, a dělali jsme zbytečné individuální chyby, které nás potopily. Chtěli jsme to zlepšit a myslím, že se nám to podařilo.
Pořád jste na hraně. Připouštíte si, že by vám první dvanáctka nemusela vyjít?
Nic není rozhodnuté, ale nechceme si vůbec nic takového připouštět. Víme, že do té situace jsme se dostali sami, a taky se z ní sami dostaneme. Ještě zbývá pár zápasů do konce a já si myslím, že máme na to, abychom uspěli.
„Víme, že do té situace jsme se dostali sami, a taky se z ní sami dostaneme.“
Máte ale poměrně těžké rozlosování. Hradec, Plzeň a Vary, mezitím jen Kladno jako tabulkově slabšího soupeře... Nebojíte se toho?
Nebojíme. Víme, že když hrajeme pospolu a plníme to, co nám říká trenér, tak jsme schopni porazit každého. Už jsme to ukázali hodněkrát.
Pro vás je to první sezona v juniorce. Jak se z vašeho osobního pohledu vyvíjí?
Začalo to dobře. Pak jsem měl takovou delší krizi, ale teď jsem se od toho odpíchl. Není to nejlepší, jaké by mohlo být, ale celou dobu pracuju na tom, aby to bylo lepší a lepší s každým zápasem.
Foto: Martin Voltr
Co pro vás bylo nejtěžší? Když jste v létě přišel do týmu a musel jste se srovnat se staršími parťáky?
To ne, toho jsem se vůbec nebál. To jsem věděl, do čeho jdu, a šel jsem tam s radostí. Ze začátku se mi právě dařilo. Nejhorší byl ale konec listopadu, začátek prosince. Tam jsem chytl takovou křeč a nevím, čím to bylo způsobené. Necítil jsem se dobře. Pracoval jsem ale na tom, aby se to zlepšilo, a myslím, že teď to půjde jenom nahoru.
Váš bratr Kacper hraje druhou nejvyšší soutěž v Porubě. Jste v každodenním spojení?
Jo, voláme si každý den. Třeba teď jak jsme jeli do Hradce Králové, tak jsme si spolu volali půlku cesty. Podporujeme se navzájem a jsme si takoví fanoušci. Když můžeme, chodíme si na zápasy, takže spolu máme moc dobrý vztah.
Chápu dobře, že spolu nebydlíte?
Ne ne, nebydlíme. Ale jsme celou dobu v kontaktu.
„V mentalitě je pro mě sportovním vzorem Cristiano Ronaldo.“
Nezávidí vám, že jste to dotáhl dál než on, do juniorské extraligy?
Já si myslím, že ne (usmívá se). To bylo hlavně jeho rozhodnutí, že zůstal v Porubě. Sám si myslí, že nemá na víc. Jak říkám, podporujeme se navzájem a já od něj necítím nějakou závist. Mysllím, že je taky dobrý hokejista a nemá mi co závidět.
Takže vy jste víc ambiciózní?
Tak bych to neřekl. Nevím, jak se tomu říká česky, ale mám úplně jiný mindset než brácha. V tom je podle mě ten hlavní rozdíl. Řekl bych, že on na to má dovednosti, akorát si málo věří.
A jak jste tedy nastavený vy? Jste buldok, který jde dopředu?
Jo, v té mentalitě je pro mě sportovním vzorem Cristiano Ronaldo. Četl jsem s ním hodně rozhovorů a on pokaždé říkal, že jestli chce člověk něco dělat dobře, tak musí mít v hlavě, že v tom chce být nejlepší na světě. To je to, po čem toužím. I když vím, že to bude hodně těžké, tak se o to snažím. Když to nevyjde, aspoň si po kariéře ve čtyřiceti budu moct říct, že jsem do toho dal všechno.
Říkal jste si takové věci, už když jste byl malý a hrál jste doma v Polsku?
Jo, samozřejmě. I kvůli tomu jsem šel hrát v devíti letech do Česka. Celou dobu jsem věřil tomu, že můžu uspět, a chtěl jsem to dotáhnout co nejvýš. Věděl jsem, že přes Polsko to asi nikam vysoko nedotáhnu, tak jsem hledal co nejlepší cestu pro svůj vývoj. Proto jsem tady.
Kdo je pro vás inspirací? Respektive byl, právě už od dětství?
Hlavně Alan Lyszczarczyk, ten je z mého města. Sledoval jsem ho, i když jsem byl ještě v Polsku, chodil jsem na jeho zápasy. Má zajímavou cestu kariéry a myslím si, že to ještě dotáhne vysoko.
„Chci si po skončení kariéry říct, že jsem do toho dal úplně všechno a nevynechal jsem nic.“
Z Třince určitě sledujete i Arona Chmielewského...
Jo, určitě. Respekt k němu i k dalším, protože to jsou fakt výborní hokejisti. Jak ale říkám, pro mě je největší inspirací ta cesta Alana.
A ještě nosíte mikinu s logem Frölundy. Je to váš oblíbený klub?
Ze Švédska určitě, byl jsem na kempu bratrů Lundqvistů a tuhle mikinu jsem tam nafasoval. Frölunda mi přirostla k srdci, pořád sleduju její výsledky a fandím jí.
Jaké tedy máte hokejové sny?
Mám hodně snů a chtěl bych to dotáhnout co nejvýš. Obětuju tomu všechno, co můžu, a uvidíme, kam mě to dovede. Chci si po skončení kariéry říct, že jsem do toho dal úplně všechno a nevynechal jsem nic. Kde to skončí, to už nezáleží jenom na mě.
Foto: Martin Voltr
Share on Facebook
