Možná jsme na to neměli, přemítá Červenka. Amerika nám ukázala zrcadlo
Roman Červenka
|
Foto: Markéta Křížová
(TAMPERE, od našich zpravodajů) I přes obrovské zklamání kapitán Roman Červenka v mixzóně skoro patnáct minut odpovídal na dotazy novinářů. A snažil se bilancovat složitou cestu reprezentace letošním šampionátem, kterou už ve čtvrtfinále zastavily Spojené státy. „Bez gólu se nedá nikam postupovat,“ prohodil smutně.
„Ted se to blbě hodnotí, potřebovali jsme někde vzít nějakou energii. Potřebovali jsme dát branku, která by nám možná trošku rozvázala ruce... Nestalo se,“ mrzelo ho.
„Chtěli jsme do toho i lépe vstoupit, ale start měla Amerika jasně lepší. Nedokážu říct, co chybělo. Asi jsme na to letos neměli,“ dodal Červenka, který rozebral hned několik témat.
O PRVNÍ TŘETINĚ A SMOLNÉ ÚVODNÍ BRANCE. Soupeř dává branky, které my nedáme. To nás strašně sráží. Oni jsou bruslařsky mladý tým, asi jsme si nepomohli nějakými věcmi, abychom si třeba jednou dvakrát rychle přihráli a šli ven. Místo toho nás tam zamykali. Nevím, zda měli nějaké vyložené šance, to musíte vědět vy. Já to nevím. Měli puk na hokejce celou třetinu, pak byla škoda té branky. Ale asi zaslouženě…
„Soupeř dává branky, které my nedáme. To nás strašně sráží.“
O NEDOSTATKU ŠANCÍ. Nevím, proč… Já nevím, oni měli vyložené šance? Je to čtvrtfinále, nebudete mít 15 šancí za zápas – s tím počítáme. Třeba Kubalda, kdyby dal první střelu, tak je to něco jiného, ale to se bavíme o kdyby… Jestli chceš v takovém zápase uspět, musíš dát polovinu šancí, nebo první branku. Momentum zápasu se rychle mění, hodně věcí šlo také proti… Není to žádné brečení, ale tak to je. Zase dostaneme branku po buly… Já myslím, že to vystihuje celé mistrovství. Vždycky něco málo chybělo, aby to mohlo být lepší.
O PASIVNÍM HERNÍM PROJEVU. Nedá se napadat jedním hráčem, to je k ničemu. To vás přehraje každý. Musí tam jít celá lajna a musíš mít podporu beků, aby forček k něčemu byl. Párkrát se stalo, že jsme tam takhle šli a puky jsme získávali. Ale nestačilo to – něco tomu chybělo.
Američané byli hokejovější, musíme se z toho poučit, tvrdí Kempný
O HISTORICKY NEJHORŠÍM UMÍSTĚNÍ NA MS. To je asi jedno, jestli být osmý nebo šestý, nebo já nevím. Každý chce jít dál a hrát od medaile. Já tu chtěl být do neděle…
O CELKOVÉM PRŮBĚHU TURNAJE. Já nevím, to se fakt blbě hodnotí. Vždy chybělo něco, aby byl výkon lepší, nebo abychom mohli být úspěšní. Dnes tam gól nepadl, na smůlu to házet nejde. Asi za tím Amerika šla víc, což nevím proč. Blbě se to posuzuje, musel bych to vidět znova. My jsme věděli, že budou bruslit, možná mít víc puk na holi. Otáčet rychle puky, ale vznikaly tam i prostory, kterých se dalo využít. My jsme toho nevyužili.
„To je asi jedno, jestli být osmý nebo šestý, nebo já nevím.“
O TOM, ZDA MĚL TÝM NA LEPŠÍ VÝSLEDEK. To je otázka. Ne vždycky musíš být úspěšný s dobrým týmem, historicky se to ukázalo. Finové vyhráli bez hráčů z NHL, složili tým takticky a uspěli. Nám se to dřív taky povedlo. Nevím, nedokážu to říct. Jako hráč věříš a já jsem věřil. Snažili jsme se dělat různé věci, ale nestačilo to. Těžko říct, jestli to bylo naší nemohoucností nebo sílou Ameriky.
O TOM, ŽE ČESKO NEPORAZILO ŽÁDNÉHO FAVORITA. Kdybychom porazili Kanadu a prohráli dneska, tak to nic nezmění. Chápu, že to tak vypadá, ale to není to, co by mě štvalo… Tím je dnešek. To byl zápas, který rozděluje mistrovství na úspěšné nebo neúspěšné.
O KOMORNÍ ATMOSFÉŘE V NOKIA ARENĚ. Není to žádná výmluva, ale bylo to špatné. Když navíc prohráváš… My jsme byli ti, kteří potřebovali pozvednout. Buď gól, nebo aby nás někdo nakopl. Nic z toho nepřišlo.
„Kdybychom porazili Kanadu a prohráli dneska, tak to nic nezmění.“
O PŘÍNOSU PRVNÍHO ÚTOKU. Samozřejmě, že jsme dneska měli dát nějaký gól. Šance byly, sice ne moc… O přesilovkách nemá cenu mluvit, mělo toho být víc. Prostě to nesedlo.
O PŘESILOVÝCH HRÁCH. Vždycky je to o detailu. Připravovali jsme se na ně, měli jsme nějaké plány. Když se pak udělá něco špatně, tak je mají všichni přečtené. Pak je to složité.
Bolí to, takový konec jsme nechtěli, smutní po vyřazení Zbořil
O CHUTI REPREZENTOVAT. To teď nemá cenu řešit. Když jsem zdravý, můžu a je zájem, tak dojedu rád. Ale co bude za rok, to nejde říct.
O VSTŘEBÁVÁNÍ PORÁŽEK. Je to rok od roku těžší. Čas letí a nevíš, kolik těch šancí ještě bude. Vždycky je k tomu třeba přistoupit tak, jako kdyby byla poslední. Letos to nestačilo, je potřeba si to říct tak, jak to je. Zhodnotit to, vstát a být silnější. Dneska nám mladí Američani ukázali zrcadlo, na čem se dá pracovat, kde se dá zlepšovat. Záleží, jak se na to podíváme. Jen pak je šance s tím něco udělat a být silnější.
„Je to rok od roku těžší. Čas letí a nevíš, kolik těch šancí ještě bude.“
O KARIM JALONENOVI. Je to jiná mentalita. Musím říct, že věřil v tým a složil ho podle svého nejlepšího uvážení. Přinesl jiný systém, určitý klid na střídačku a důvěru v hráče. Ne vždycky se všechno povede. Ale kdo zná finskou mentalitu, tak ví, o čem mluvím.
? "Neměli jsme dost síly, abychom si dnes vytvořili šance," mrzí kouče Kariho JALONENA. Bude pokračovat? ?
Zveřejnil(a) Hokej dne Čtvrtek 25. května 2023
Share on Facebook
