Musil napodobí dědu Holíka: Makám jen pro něj. Myslím, že by byl pyšný
Foto: iihf.com
V národním týmu kdysi váleli jeho dědeček Jaroslav Holík a tatínek František Musil, stejnou metu zlomili strýc Bobby Holík nebo starší bratr David Musil. Maminka Andrea zase reprezentovala v tenise. Teď se velké pocty dočká také Adam Musil – nadaný útočník St. Louis, který letošní sezonu strávil ve farmářské AHL. Do elitního výběru nakoukl možná trochu nečekaně, ale má co nabídnout. Například loňský šampionát dvacítek mu vyšel náramně. "Moc si toho vážím. Chci udělat všechno, abych se dostal na mistrovství světa," hlásí upřímně.
Syn slavných rodičů a vnuk mistra světa 1972 hoří touhou na sebe upozornit. A reprezentaci být co nejvíc platný. Je vděčný za šanci, teď ví, že záleží jen na jeho výkonech, zda se v kádru Josefa Jandače udrží. Adam Musil dorazil do přípravy jako první hráč ze zámoří, dosud působil v týmu San Antonio Rampage. Moc radosti si tam ale neužil. "Neměli jsme klasickou farmu, hráči St. Louis byli rozházení do jednotlivých týmů. Já byl s farmou Colorada, které se pak rozhodlo, že v záložním týmu musejí hrát jejich hráče," popisuje.
Na farmě to bylo složité. Colorado si prosazovalo svoje hráče
Ti ostatní měli v podstatě smůlu. "Bylo to celý rok trošku zvláštní. Celkem škoda. V NHL jsme byli jediným týmem, který farmu neměl. Ta původní sídlila v Chicagu, jenže vlastník se loni dohodl s Vegas." Po nedávném rozhodnutí vedení Colorada měl Musil v podstatě po sezoně. "Jako by jo. Nebo bych tam sice dál byl, ale asi bych nehrál. Těžko říci, co by se dělo." Tím šťastnější je za šanci v národním mužstvu.
"Mohu si trošku spravit náladu," usměje se. Jeho nástup do přípravy před MS se rodil v uplynulých dnech. "Od agenta jsem zhruba před týdnem uslyšel, že se něco takového může stát. Poté mě kontaktoval pan Fischer s tím, že mě pozvou." Coby fyzicky výborně vybavený hráč mj. s dobrou prací před bránou by se měl Musil určitě hodil. "Pan Fischer mi říkal, co se ode mě očekává. Chci ukázat, co ve mně je," slibuje.
Talentovaný útočník patří v zámoří St. Louis, klub si ho zamluvil z 94. pozice draftu 2015. V 54 duelech AHL si připsal tři branky a osm asistencí. Nebyla v průběhu sezony šance na příležitost v prvním týmu? "To nevím. Blues jsou teď na hraně play off, během sezony nic nebylo. Ono je také těžké být povolaný, když jsem na farmě moc nehrál. Oni si prosazovali své hráče, takže bylo dost složité nějak víc na sebe upozornit. Ale příští rok už to snad bude lepší, Blues budou zase mít svoji farmu," doufá směrem k dalšímu období.
S bráchou v reprezentaci? To by bylo výborné. Musíme makat!
Teď se Adam soustředí na národní mužstvo. "Přiletěl jsem v neděli. Trošku cítím časový posun, ale dobře jsem se vyspal," hlásí. Právě v den úvodního srazu slavil 21. narozeniny. "S mamkou jsme si dali dobrou snídani a pak jsem vyrazil do Prahy." Na oslavy nebyl čas. "Ale už jsem plnoletý i v Americe," usměje se. Premiéru za národní tým v přípravě na šampionát prožil před rokem starší bratr David, na tohle téma prý spolu ještě nemluvili. "Jen mi pogratuloval k nominaci. V neděli hráli s Třincem velký zápas v play off, neměl čas. Ale určitě si o tom promluvíme."
Foto: iihf.com
Kdyby Adamovi loni na podzim kdosi řekl, že koncem března zavítá do kabiny národního mužstva, nejspíš by nevěřil. "Po pravdě? Ani jsem o tom nějak nepřemýšlel. V Kanadě jsem tomu chtěl dát maximum směrem k NHL. Teď mám ale každopádně radost, že mě teď pan Fischer a trenéři povolali do týmu." Musil nejmladší v rodinném klanu napodobí slavné příbuzné. "Jo, to je dobrý," usměje se. "Jsem rád, že na ně mohu navázat a pokračovat. Výborné by bylo, kdybych si v reprezentaci jednou zahrál s bráchou. Musíme makat!"
Děda Holík mě naučil strašně moc. Vzpomínám na něj každý den
V mládí to přitom vypadalo, že bude hájit barvy Kanady. Na World Hockey Challenge do 17 let bojoval za výběr Canada Pacific, dres s javorovým listem nosil na Memoriálu Ivana Hlinky 2014. Pak se ovšem rodák z Britské Kolumbie rozhodl pro změnu, teď je připraven dřít pro českou reprezentaci. "Šance prosadit se je tady větší. Vyšlo mi to na loňské dvacítky, nyní jsem se dostal i do dospělého nároďáku jako děda, táta, strejda, brácha. Je nás z rodiny hodně, teď mám to štěstí i já," mne si ruce. Ale tím nic nekončí. "Kdybych nevěřil v účast na mistrovství světa, ani bych sem nejel. Je to sen každého hokejisty," odpoví na otázku, jaké má ambice.
Opory mimo hru. Prosadí se v reprezentaci mladí?
Ačkoli většinu roku stráví za Atlantikem, Adam nezapomněl, kde má domov. "Sleduju všechno," potvrzuje. V hokeji nejvíc Jihlavu a Třinec. "Když se brácha vrátil do extraligy, zajímalo mě to ještě víc." Dukle teď drží palce v baráži. "Minulé léto jsem s Jihlavou trénoval, mám tam hodně kamarádů. Doufám, že jim to v vyjde dobře." Adamův dědeček Jaroslav Holík by měl nyní z vnuka radost. Kdysi mu předpovídal velkou budoucnost, říkával, že je tenhle šikovný pravák na ledě pořádný prevít. "David asi bude trošku klidnější než já," reaguje Adam. "Každopádně jsem byl hrozně rád, že jsem měl takového dědu. Naučil mě strašně moc, vzpomínám na něj každý den. Každý den mi chybí. Makám jenom pro něj, abych se jednou prosadil do NHL. Teď jsem v reprezentaci, myslím, že by na mě za to byl strašně pyšný," uzavírá.
Share on Facebook
