Musíme začít dávat víc gólů, říká Frank Kučera, který chce překonat otce v počtu českých titulů
Před zahájením základní části první ligy museli přijmout odchod hlavního trenéra, ale v prvních třech kolech se zdálo, že hokejisté Písku nepříjemnou situaci ustojí. Dvě výhry dávaly slušnou naději. Jenže následně Jihočeši rozjeli velmi černou sérii, během níž zvítězili pouze dvakrát z osmnácti pokusů. „Nedokážu říct, čím to je, že se nám takhle nedaří,“ krčí rameny útočník Frank Kučera. „Bohužel máme výkyvy. Odehrajeme zápas, na který se dá koukat, pak přijde série, kdy nám to nejde,“ pokračuje s tím, že přesně netuší, co za vzniklou situací a pádem na poslední místo tabulky vězí. „Určitě není důvodem odchod trenéra těsně před prvním zápasem základní části, protože pak jsme dvakrát ze tří kol vyhráli. Možná se trochu podepisuje, že se hodně mění sestava a kluci na výpomoc z extraligy jsou jasní často až v den zápasu,“ přemítá.
Pokud jde o herní nedostatky, těch si je mladý forvard naopak vědom velmi dobře. „Často propadáváme při bránění, takže inkasujeme zbytečné góly. Naopak my jich musíme začít dávat mnohem víc,“ vyjmenovává Frank Kučera.
„Musíme ustálit výkony a makat, pak bychom měli dokázat bodovat s týmy z dolní poloviny tabulky,“ burcuje na dálku a jedním dechem přiznává, že aktuální stav zatěžuje psychiku. „Člověk se chce na hokej těšit a bavit se jím, ale radost tam chybí, když vidí, že to nejde,“ přibližuje.
Pravdou je, že Písek má po s 41 vstřelenými góly nejhorší ofenzivu v soutěži, naopak 88 obdržených branek jej řadí na předposlední místo, pokud jde o obranu. Rodák ze Chicaga, který má americké i české občanství, figuruje společně s dalšími třemi hráči na čele klubového pořadí střelců. Všichni se trefili čtyřikrát.
Týmové produktivitě pak vládne Jan Dalecký, jenž v pěti duelech čtyřikrát skóroval a přidal stejný počet asistencí, Antonín Melka je se šesti body za čtyři góly a dvě finální přihrávky ve čtyřech startech třetí. I to dokládá, že stabilní členové prvoligového kádru mají s produktivitou potíže.
Dal jsem si za cíl deset gólů
„Přitom řada kluků v juniorech body sbírala,“ upozorňuje Frank Kučera. Ostatně, je to i jeho případ. „Potvrzuje se ale, že přechod do seniorského hokeje je náročný,“ konstatuje hráč, který loni prošel druholigovou Kobrou Praha či prvoligovým Berounem a letos poprvé nevypomáhá juniorům Sparty.
„Dospělý hokej je o síle a rychlosti. Navíc zkušenější hráči vás hokejově předčí,“ srovnává. „Nesmím tolik lítat jako v juniorech a dodržovat systém. Občas se mi to ještě nepovede, ale je to lepší než na začátku sezony, zvykl jsem si,“ dodává.
Premiérově působí výhradně v seniorském hokeji a do sezony vstupoval s určitým očekáváním. „Dělám to tak vždycky,“ prozrazuje. „Dal jsem si za cíl deset gólů a v tuhle chvíli jsme jich mohl mít víc než čtyři,“ naznačuje nespokojenost. „Ani ta jedna asistence nevypadá dobře, ale snažím se statistiky moc nesledovat, aby mě to nesvazovalo. Často pak platí, že čím víc člověk chce, tím míň mu to jde,“ uvádí Frank Kučera.
Taťka o vstupu do Síně slávy nemluvil, snad ho překonám v počtu extraligových gólů
Syn slavného otce Františka Kučery absolvoval ve středu 7. listopadu duel na ledě Třebíče, zatímco někdejší vynikající obránce byl oficiálně uveden do Síně slávy českého hokeje. „Já jsem se to dozvěděl až od kluků, kteří v Liberci byli,“ hlásí jednadvacetiletý útočník.
„Taťka se předtím nepochlubil, nemluvil o tom. Když jsem mu hned gratuloval, říkal mi, abych to nepřeháněl,“ usmívá se pokračovatel uznávaného jména. „Jsem na něj hrdý a bylo by hezké, kdybych to viděl na vlastní oči, ale bohužel jsem hráli,“ říká.
V současnosti čtyřiačtyřicetiletý rodák z Prahy má ve sbírce mimo jiné zlato z olympijského turnaje v Naganu, dva tituly mistra světa a třikrát se radoval z triumfu v nejvyšší soutěži. František Kučera zaznamenal více než sto startů v reprezentaci a prošel i slavnou NHL. Jeho syn by jej podle vlastních slov rád překonal.
„Vím, že to bude dlouhá a náročná cesta, protože taťka toho dokázal opravdu hodně,“ uvědomuje si. „Navíc v mých letech už měl na kontě pár extraligových sezon. Tak uvidíme, kam se dostanu já. Ale tři české tituly bych mohl trumfnout, navíc jako obránce taťka moc gólů nedal, to by se možná taky dalo překonat,“ culí se. „Ale třeba budu v pětadvaceti pořád v první lize a všechno přehodnotím. Zatím si naivně myslím, že bych ho mohl v něčem předčít,“ usmívá se.
Dost lidí moje jméno špatně vyslovuje, pak si připadám jako Němec
Mezi tuzemskou elitou by se Frank Kučera rád prosadil v pražské Spartě, jejímž juniorům vypomáhal v předešlých třech ročnících. „Jako malý jsme běhal po kabině, tak by se mi splnil sen, pokud bych oblékl dres Sparty v soutěžním utkání,“ vyznává se.
Jak již bylo zmíněno, vzhledem k místu narození má dvojí občanství. Pokud by měl volit mezi reprezentačními výběry, přiklání se mladý útočník jasně na stranu toho českého. „Zatím jsem neprezentoval, ale víc mě láká český národní tým. Už kvůli tátovi,“ líčí. „V Americe bych se musel prosazovat v NHL, aby o mě uvažovali,“ míní následně.
Peripetie s neobvyklým jménem nemá, k dobru přidává Frank Kučera jen dvě úsměvné příhody. „Pan Havel v juniorech Sparty mi říkal Františku, aby se to podobalo taťkovi. Jinak se jménem problémy nemám, když nepočítám špatnou výslovnost, po které se pak cítím jako Němec,“ směje se závěrem.
Foto: www.hcsparta.cz
Share on Facebook
