Na MS nebyl, ale má smlouvu v NHL! Nečekal jsem to, přiznává Jenyš
Se svým ročníkem nebyl na stříbrném šampionátu osmnáctiletých ve Finsku, poté se nedostal ani do sestavy pro MS dvacítek v Kanadě. Pavel Jenyš je přesto jedním z mála mladých Čechů, který si ani ne rok od draftu vybojoval smlouvu v NHL. Někdejší útočník Komety zazářil v juniorském týmu Sudbury Wolves natolik, že mu zástupci Wild ještě před koncem sezony nabídku kontrakt. "Vůbec jsem to nečekal! Každopádně velké překvapení," říká důrazný bojovník.
Odměna za dřinu je sladká. Někomu trvá cesta ke kontraktu třeba dva roky, jiný se nedočká nikdy. Jenyš už má smlouvu v kapse, ale sympatické je, že to nikterak nepřeceňuje. "Samozřejmě jsem měl radost, že klub projevil zájem a smlouvu mi nabídl. Ale nic zásadního to neznamená. Musím dál makat, abych si řekl o šanci," uvědomuje si.
Za deset uplynulých měsíců toho devatenáctiletý rodák z Brna stihl dost. V Sudbury sehrál 63 utkání Ontario Hockey League, v nichž si připsal 45 bodů. Velmi slušná vizitka. V novém prostředí si zvykl rychle. "Když jsem tam odcházel, říkal jsem si, že hokej v Kanadě nemůže být jiný než ten náš. Ale tamní hráči mají porci třeba až 70 nebo 75 utkání za sezonu, takže první rozdíl je v počtu zápasů. Nedivím se, že Američané a Kanaďané jsou na juniorských šampionátech vyhraní. U nás udělá junior za sezonu jen nějakých 50 utkání," upozorňuje.
V Sudbury byla normální hierarchie. Šikana? To vůbec!
Další odlišnost si uvědomil hned na prvních trénincích. "V kanadských klubech panuje obrovská konkurence. Když jsem se teď bavil s trenérem brněnské juniorky panem Pazourkem, povídal, že by některého kluka rád v soutěži posadil. Ale v podstatě nemůže, neměl by tam totiž koho dát. V OHL? Kdo nemaká, sedí! Místo něj hraje někdo jiný, klub má k dispozici klidně 40 hokejistů," srovnává.
Už před odchodem za Atlantik udivoval Jenyš stabilitou na bruslích. Bojovností, důrazem. Tyhle přednosti se mu hodily. "Jasně, ta konkurence nutí každého tvrdě makat," reaguje. K adaptaci přispěla i pohoda mimo led. "Měl jsem štěstí na rodinu, byla úplně suprová. Paní má přítele a dvě dospělé děti, přede mnou u ní bydlel Dominik Kubalík. Přesně věděla, co potřebuju, bylo to vynikající!" děkuje na dálku.
Když jdou Evropané do klubů CHL, mohou mít obavy i z toho, jak je přijmou spoluhráči. "Nevěděl jsem, co čekat, ale kluci z týmu byli v pohodě. Mladší ročníky 1997 nebo 1998 musely plnit role nováčků, což však vyplývalo z normální hierarchie. Nějaká šikana? To vůbec!" líčí upřímně. Ještě loni na tom Jenyš nebyl nejlépe s angličtinou. "Měl jsem trošku obavy, ovšem po dvou měsících jsem už mluvil docela slušně. Teď je to bez problémů," pochvaluje si.
Z farmy chce každý do NHL, takže se to na ledě dost hrotí
Ročník mu celkově vyšel náramně - a nejde jen o samotné bodování. "Trenér mi hodně věřil, vlastně celou dobu jsem hrál první lajnu. Snad mohu být docela spokojený s tím, co jsem předvedl, ale to já nebudu nikdy. Vždycky je co zlepšovat," povídá sympaticky. Nicméně tvrdou prací si vyloužil zájem Minnesoty, která Jenyše brala ze 199. pozice loňského draftu. Mnozí z prvního či druhého kola kontrakt stále nemají, český krajánek ano. A dokonce si už střihl starty ve farmářské AHL!
Bylo jich osm, další tři duely týmu Iowa Wild sledoval z hlediště. "Pro mě obrovská zkušenost, protože dospělý hokej je hodně odlišný od toho juniorského. Zápasy jsou mnohem tvrdší, každý na sebe chce upozornit, aby se dostal do NHL. Takže se to ne ledě dost hrotí," hlásí. Gól zatím v American Hockey League nedal, zapsal tři přihrávky. Ukázal se ale směrem k dalšímu ročníku a nyní tvrdě trénuje, aby byl v patřičné kondici. "Společně s brněnskou juniorkou chodím do posilovny a v pátek na delší výběhy," říká.
Počátkem prázdnin by se měl zúčastnit přípravy nováčků Wild, v září pak klasického hlavního kempu. "Uvidíme, co si vybojuju. Když mi to půjde, mohl bych hrát farmu." Jenyšův příběh svědčí o tom, že hráč nemusí být zrovna vysoko draftovaný, ale když napne síly, může si splnit další přání při cestě do NHL. V tomto ohledu je trochu zvláštní, že tenhle útočník dosud nehrál ani na jednom mládežnickém šampionátu. Chyběl na osmnáctkách, coby mladší nepronikl v prosinci ani do dvacítky.
Dvakrát se na mě vykašlali. Ale když přijde pozvánka, pojedu!
"Hlavně mě mrzí ty osmnáctky. V týmu jsem byl celou dobu a pak mě nepozvali ani na závěrečný kemp," říká s hořkostí. Přišel o stříbrnou medaili, ale musel se dívat dopředu. "Co mi zbývalo jiného?" zeptá se. Další šance na velký turnaj také nedopadla. "Trenér dvacítky se rozhodl pro jiné hráče, co se dá dělat," pokrčí rameny. Šampionát do dvaceti let ale má možnost hrát ještě letos, jeho ročník 1996 bude ve výběru kmenovým. "Dost lidí se mě na tohle téma ptá. Co by, kdyby...Dvakrát se na mě vykašlali a teď mám někam jet? Připadá mi to divné," řekne nejprve. Ovšem kdyby pozvánka dorazila, Pavel by do toho šel. "Jel bych, jasně. Reprezentace je čest," doplní.
Z hlediska MS dvacítek ve Finsku určitě bude patřit do okruhu uchazečů, prvního kempu v Kravařích se ale nezúčastní. Paradoxně je mu na škodu smlouva v NHL. Hráči s kontraktem v elitní lize mají vysoké pojistky, vedení reprezentace nicméně stojí o to, aby dvacítka v co nejsilnějším složení odjela na srpnový turnaj do Calgary. Bude v týmu i Jenyš? Uvidíme. Brněnský odchovanec nyní polyká tréninkové dávky a je odhodlán proměnit příležitost v organizaci Minnesoty. Na dálku také bude fandit kamarádům Jakubu Zbořilovi a Pavlu Zachovi v blížícím se draftu. "Klukům držím palce, občas si píšeme. Kdyby měl český hokej zástupce v prvním kole, bylo by to skvělé. Tak ať jim to vyjde a dostanou se do dobrých klubů," uzavírá.
Share on Facebook
