Nechtěli jsme se jen zúčastnit, tvrdí trenér stříbrných akademiků Jan Eysselt
Po osmi letech získali čeští akademici medaile na hrách Zimní univerziády. Za celý turnaj je porazili pouze ve finále obhájci vítězství Rusové. Z rakouského Innsbrucku tak nakonec přivezli stříbro, ačkoli sestavování mužstva provázely problémy, některé výsledky nevyzněly tak přesvědčivě, jindy vstoupily do hry komerční zájmy pořadatelů a jiné zásahy shůry. Hry vysokoškoláků u nás nejsou tak ostře sledovány jako v jiných zemích, přesto medailová pozice znamená nesporný úspěch. Český tým vedl Jan Eysselt, bývalý obránce Sparty a Jihlavy, který se mimochodem ještě coby hráč univerziády třikrát zúčastnil. Později pracoval dva roky s reprezentační dvacítkou, trénoval ve Spartě, Slavii spoustu let strávil v Německu. Působil rovněž ve Finsku, Rakousku a Polsku, kde měl rok na starosti také národní mužstvo.
Kam byste úspěch na zimní univerziádě zařadil? "Je to turnaj pro studenty, koná se jednou za dva roky. V extralize však hraje vysokoškoláků minimum. Vydělají peníze, proč by studovali, navíc se s tím dá těžko skloubit hokej na špičkové profesionální úrovni. Totéž platí o první lize. Samotný výběr hráčů je sám o sobě dost složitý. V době univerziády běží všechny soutěže. Někde se s námi vůbec nebavili. Spoléhali jsme trochu na náhodu, neměli určeného kapitána, nic nacvičeno, přesilovku, nic. Původní idea byla mít mužstvo na úrovni středu 1. ligy. Vyšlo to tak, že prvoligových hráčů jsme měli pět. Ostatní pocházeli z třetí nejvyšší soutěže, byť třeba měli extraligové zkušenosti. Napřed jsme hráče mapovali, udělali širší výběr. Začátkem prosince se ve Slaném sešlo čtyřiatřicet hokejistů. Posuzovali jsme je spíš intuitivně, poněvadž takový výběr byl dost atypický, nebyl prostor pro společnou přípravu a trénink. Vytvořili jsme kádr dvaadvaceti hráčů, určili také devět náhradníků a měsíc čekali."
Nakolik se konečný výběr lišil od toho původního?
"Přihlásil se nám například Vladimír Novák, který hraje v americkém Anchorage. Všechno jsme vyřídili, drželi mu místo. Jenže týden před turnajem nám musel s lítostí oznámit, že ho klub neuvolní. Měli jsme pak problémy s obránci, kterých nám tři dny před odjezdem zbylo pět. Od litvínovského Roberta Reichla jsme dostali příslib na Lukáše Poživila, z Kadaně od pana Chlustiny na Radka Hlavatého. Jeli za námi dodatečně, měli vypomoci od druhého utkání proti Ukrajině, které jsme považovali za klíčové pro další postup. To jsme ještě netušili, že v úvodu budeme remizovat s Japonskem. Poživil navíc v 10.minutě dalšího utkání s Kanadou utrpěl po zásahu do obličeje zlomeninu očního oblouku a musel na operaci. Hlavatý si mezitím odskočil zpátky do Kadaně, které jde o postup do play off."
Je pravda, že vám při vyjednávání o Hlavatém pomáhala i ministryně školství a tělovýchovy Petra Buzková?
„Přijela se podívat. Svěřili jsme se, co nás trápí: Kadaň hraje o postup do play off, my o medaili. Říkala, že není problém pomoci. Zavolali jsme do Kadaně s tím, že s nimi chce mluvit ministryně. Když domluvila, svěřila se, že to je na devadesát procent. Zavolali jsme znovu a bylo hotovo. Později říkala, že je ráda, že přispěla malou měrou k zisku stříbrných medailí.“
Přitom to zpočátku na úspěch příliš nevypadalo. Remíza s Japonskem, těšné vítězství nad Ukrajinou. Potom však přišlo vítězství nad Kanadou a remíza s favority z Ruska...
„Ze skupiny postupovaly dva týmy. Měli jsme pocit, že si pořadatelé nepřáli, abychom to byli my, chtěli tam Kanaďany. Zkoušeli na nás různé triky. A zápas s Kanadou byl vyloženě zabijačka. V 15. minutě třetí části jsme dali na 5:4. Předtím měli velkou příležitost oni, kdyby dali, neměli jsme šanci. Po zápase neopouštěli střídačku, přišlo nám to divné. Pak vyvolali hromadnou rvačku. Druhý den nám bylo sděleno, že direntoriát zastaví činnost několika našim hráčům. V poledne rozhodli, že si nezahraje dvě utkání Haluza, který dal vítězné góly s Ukrajinou a Kanadou. Trest jsem dostal i já. Odvolali jsme se, ale komise původní výrok potvrdila.“
Jak jste ovlivňoval mužstvo z míst mimo hráčskou lavici?
„No, oni mě nechtěli pustit ani ke kabině. Nasadili na mě komisaře, Angličana, který mi nedovolil s nikým promluvit, že to je prý příkaz direktoriátu. Se svým asistentem jsem se scházel potajmu za rohem a modlil se, aby nás nevymákli. Prohrávali jsme 1:2, ale nakonec z toho byla remíza. Druhý den nám ten komisař poslal omluvný dopis, že se díval do pravidel a že jsme měli pravdu, že nesmím pouze na střídačku, ale jemu že to nařídili. Hráče na druhou stranu tahle zkušenost semkla.“
Semifinále proti domácímu Rakousku ovšem rozhodly až samostatné nájezdy…
„Celou dobu jsme hráli vlastně na dva útoky, proti Rakousku na dva a půl. Občas bylo potřeba do sestavy sáhnout, něco zkusit, abychom se univerziády jen nezúčastnili, neskončili sedmí nebo devátí jako v minulých letech. Rusové inkasovali čtyři góly, z toho tři od nás. Měli patnáct hokejistů z Ťumeně, dalších sedm z Čeljabinsku. Chodí to tak, že škola dostane úkol, totéž v Kanadě, Rakousku. My měli tým poskládaný ze čtrtnácti klubů. Za Rusy chytal Barulin, který se dvakrát zúčastnil mistrovství světa dvacítek. Rakušané to vzali jako přípravu na mistrovství světa. A třeba na jejich zápas Američany bylo narváno, turnaj měl velkou reklamu. Hokejistům rozdali vysokoškolské indexy s jedním zápočtem a mohli hrát. Tvrdilo se, že takové praktiky se musejí vymýtit. Ale Rakušané to udělali znovu. Chtěli postoupit do finále.“
Jejich tým vedl reprezentační trenér Herbert Pöck. V semifinále jste prohrávali 1:4, ale nakonec ho dokázali otočit. Zápas se vyvíjel dost dramaticky, že?
„V 15. minutě třetí třetiny jsme ještě prohrávali o tři branky, pak snížili na 2:4, na 3:4 a oni se asi lekli. Došlo na penalty, vyhráli jsme až na jedenáctý nájezd. Rakušané předtím proměnili, my museli dát. Cechovi se to povedlo. Nakonec rozhodl Sedláček, který už vyrovnával na 4:4.“
Slováci prý přijeli s extraligovými náhradníky, ale skončili šestí. Je univerzitní šampionát hodně nevyzpytatelný?
„Kdyby při povolávání hráčů všechno probíhalo normálně, mohli jsme jet na univerziádu s nějakým cílem. Za mých časů hráli studenti převážně ve druhé nejvyšší soutěži. Turnaje jsem se zúčastnil třikrát. V roce 1972 byl zájem vyhrát, a tak nominovali třeba i Nedomanského, Dzurillu, Ševčíka, trénoval to Ján Starší. Teď je pro hráče lepší hrát druhou ligu, aby stíhali ještě studovat. Chtěli jsme postavit kondičně silné, herně šikovné mužstvo. Všechno nevyšlo podle plánu. Na druhou stranu nám ohromně pomohl hokejový svaz, hlavně generální sekretář Martin Urban. Měli jsme stejný servis jako kterýkoli jiný výběr, když odjíždí do zahraničí. Do Rakouska jsme necestovali jako chudí příbuzní, nýbrž jako reprezentanti České republiky, i když na univerzitním šampionátu.“
Nemůže být problém i v tom, že zimní univerziáda u nás není tak sledovaná jako v Kanadě, USA nebo asijských zemích?
"Má trochu nešťastný termín konání, pořád běží domácí soutěže. Ale kdyby se turnaj zařadil do struktury reprezentačních akcí, kluby by možná byly při uvolňování hokejistů ochotnější. My bychom pak mohli nastoupit v co možná nejsilnější sestavě. Ale skončili jsme druzí, Dušek byl vyhlášen nejlepším gólmanem turnaje, útočníka Kříže vybrali do all stars. Hlavatý musel zpátky do Kadaně, i když po takové cestě nemohl podat odpovídající výkon. Druholigový Jablonec naopak uvolnil čtyři hráče. Teď může prezident klubu hrdě chodit a říkat, že má v týmu čtyři stříbrné medailisty...“
Výsledky 22. Zimní univerziády
SKUPINA A:
Rakousko - USA 8:1, Slovensko - Finsko 4:0, Itálie - Korea 12:1, Slovensko - USA 1:2, Rakousko - Finsko 1:2, USA - Itálie 0:4, Rakousko - Korea 9:3, Finsko - Korea 8:0, Slovensko - Itálie 2:0, Finsko - USA 5:4, Rakousko - Slovensko 3:2, USA - Korea 4:3, Rakousko - Itálie 5:0, Slovensko - Korea 10:1, Finsko - Itálie 2:2.
1. Rakousko 5 4 0 1 26:8 8
2. Finsko 5 3 1 1 17:11 7
3. Slovensko 5 3 0 2 19:6 6
4. Itálie 5 2 1 2 18:10 5
5. USA 5 2 0 3 11:21 4
6. Korea 5 0 0 5 8:43 0
SKUPINA B:
Rakousko - USA 8:1
ČR - Japonsko 4:4 (2:0, 1:4, 1:0). Branky: Kříž, Meixner, Haluza, Kounovský.
Rusko - Ukrajina 3:0
Kanada - Čína 21:1
Rusko - Japonsko 9:1
ČR - Ukrajina 2:1 (1:0, 0:1, 1:0). Branky: Jakeš, Haluza.
Čína - Japonsko 1:7
Kanada - ČR 4:5 (1:3, 1:1, 2:1). Branky: Hlavatý 2, Pešan, Novotný, Haluza.
Kanada - Ukrajina 2:1
Rusko - Čína 18:0
Ukrajina - Japonsko 3:4
Rusko - ČR 2:2 (2:1, 0:1, 0:0). Branky: Novotný, Pešan.
Kanada - Japonsko 7:1
ČR - Čína 15:0 (2:0, 8:0, 5:0). Branky: Kříž 4, Čech 3, Mráz 2, Klimeš, Meixner, Kukol, Sedláček, Kounovský, Hlaváček
Ukrajina - Čína 17:1
Rusko - Kanada 6:0.
1. Rusko 5 4 1 0 38:3 9
2. ČR 5 3 2 0 28:11 8
3. Kanada 5 3 0 2 34:14 6
4. Japonsko 5 2 1 2 17:24 5
5. Ukrajina 5 1 0 4 22:12 2
6. Čína 5 0 0 5 3:78 0
O 11. místo: Korea - Čína 8:1, o 9. místo: USA - Ukrajina 4:2, o 7. místo: Itálie - Japonsko 9:2, o 5. místo: Slovensko - Kanada 5:6 po sam. nájezdech.
SEMIFINÁLE:
Rusko - Finsko 6:0
Rakousko - ČR 4:5 po sam. nájezdech (1:0, 2:1, 1:3 - 0:0, 0:1). Branky: Mráz 2, Pešan, Sedláček - rozhodující nájezd Sedláček.
O 3. MÍSTO:
Finsko - Rakousko 3:1
FINÁLE:
Rusko - ČR 4:1 (0:1, 1:0, 3:0). Branka: Hlaváček.
Sestava České republiky:
Brankáři: Tomáš Dušek, (Hradec Králové), Petr Žůrek (Technika Brno)
Obránci: Jiří Mocek (Vítkovice jun.), Michal Klimeš (Jindřichův Hradec), Milan Karlíček (Kometa Brno), Michal Kukol (Opava), Lukáš Poživil (Litvínov), Přemysl Jaroš (Jablonec n. Nisou), Radek Hlavatý (Kadaň), Stanislav Urbanec (Kobra Praha)
Útočníci: Petr Cech, Petr Haluza (oba Technika Brno), Pavel Hlaváček, Pavel Kříž, Filip Pešán (všichni Jablonec n. Nisou), Jiří Sedláček (Kometa Brno), Zdeněk Mráz (Velká Bíteš), Jiří Jakeš, Tomáš Wolf, Petr Kounovský (všichni Benátky n. Jizerou), Roman Novotný (Tábor), Tomáš Meixner (Blansko)
Trenéři: Jan Eysselt, Jan Zachrla.
Share on Facebook
