Český národní tým má za sebou první turnaj pod novým trenérským týmem. Výsledek všichni znají: dvě prohry a jedna remíza (resp. výhra na nájezdy). Turnaj můžeme hodnotit různě. Pochopitelně pokud se rozhodnete, že budete sledovat individuální výkony reprezentantů a jejich šance na další pozvánky do “repre”, dřív nebo později sáhnete po statistikách gólů a asistencí.
Nesledujte jen góly
Což o to, góly a asistence jsou hlavním hybatelem sportovních zápasů. Logicky jsou tedy i tím hlavním vodítkem, když hledáte hrdiny a zatracence utkání. Jenže jsou po třech zápasech opravdu to nejdůležitější pro další rozhodování o reprezentační budoucnosti hráčů?
Za rohem těchto úvah totiž nesměle pokašlává jedno velké ALE: faktor náhody. Jak jsme si ukázali ve víceleté analýze zápasů Tipsport extraligy, i útočník první formace boduje v rovnovážném počtu hráčů na ledě jednou za 35 minut. Tolik času pravděpodobně ani mnozí hráči na turnaji neodehráli. Jak je tedy chcete hodnotit podle události, která se v průměru měla stát jednou za celý turnaj?
Zrádnost krátkodobých akcí
Vůbec reprezentačním koučům nezávidím, protože krátkodobé turnaje jsou asi tím nejhorším, co z hlediska sportovní statistiky existuje. Pár zápasů v rychlém sledu, kde není prostor na zkoušení vícera kombinací, těžko se filtruje, v jaké podobě hráči přijeli, jestli byli stoprocentně zdraví a nachystaní, co ovlivnilo “štěstíčko”. S tím vším se v dlouhodobé soutěži pracuje snáz.
Můžete říct: “Proto jsou statistiky k prdu a nemělo by se na ně koukat.” To je rozhodně zajímavý, ale naprosto nerealistický požadavek, protože prakticky VŠECHNO hodnocení hráčů se odvíjí od počtu gólů, nahrávek a plus/mínus bodů. Články, dotazy na trenéry, výsledné oceňování nejlepších hráčů turnaje a časem i vaše paměť. Kdo nedává branky, není v hledáčku, ani v zápisech ze zápasů, a tak mizí ze vzpomínek. Což ale někdy může být škoda.
Moderní statistiky, o nichž na hokej.cz píšeme, mají i na krátkodobých turnajích výhodu v tom, že jsou mnohem stabilnější. Neplatí to vždy a za všech okolností, ale zpravidla hráč, který za něco stojí, dokáže diktovat tempo hry a netráví většinu svých střídání ve svém obranném pásmu v marné snaze vyhodit puk na zakázané uvolnění. Proto jsme na turnaji ručně sledovali právě schopnost střelecké převahy (Corsi), která zjednodušeně udává, co se děje, když je hráč na ledě. Střílí víc hráčův tým, nebo soupeř?
Pokud si na tabletu nebo mobilu chcete zobrazit graf pohodlně na celou obrazovku, využijte tento odkaz.
Co z grafů vyplývá?
Data hodnotí, co se dělo, když byl daný hráč na ledě. Kolik střeleckých pokusů (nejen střel, ale i střel mimo a zblokovaných) mířilo na branku soupeře a kolik na branku českého týmu.
Z čísel vyplývá, že nejlépe si na turnaji vedla první řada v čele se Sobotkou. Trenéři na turnaji velmi pečlivě dbali na společném střídání obránců zároveň s útočníky, takže hodnocení Kundrátka a Kempného velmi úzce souvisí se Sobotkou a jeho křídly. Pokud byla první řada na ledě, 3 ze 4 střel mířily na branku soupeře, což je dlouhodobě úžasná, ale naprosto neudržitelná hodnota. Přesto naznačuje ve srovnání se zbytkem týmu schopnosti hráčů. Protože většina z nich hrála celý turnaj pohromadě, nemůžeme identifikovat, kdo za tuto skvělou bilanci mohl, ale hlavní podezřelý bývá často centr - tedy Vladimír Sobotka.
Prakticky celý tým nicméně přestřílel soupeře. To ale částečně vyplývá z faktu, že český tým většinu turnaje dotahoval náskok soupeře, a když prohráváte, vítězící tým zpravidla víc brání a nikam se netlačí. Prohrávající tým střílí víc, což pak často ovlivní celkové součty ze zápasu a vede mnohé komentátory k chybným závěrům.
Kromě první lajny zaujmou výsledky několika dalších hráčů, “libereckých” Birnera, Řepíka, Filippiho a Šimka. I ti nejenže přestříleli soupeře, ale většinou jej přestříleli víc než většina týmu. Zajímavá čísla měl ale i Jan Hruška z Komety.
Naopak nejproduktivnější hráč týmu, Milan Gulaš, patřil v tomto ohledu spíše k horším v českém týmu. Soupeři stříleli stejně často jako Češi, když byl na ledě. To nemusí být úplně jeho chyba, ale přes velký bodový zisk řada nefungovala tak, jak by vzhledem k vývoji skóre měla. Gulaš měl zjevně formu, tlačil se do brány… pak je škoda každého střídání, kdy se musí otravovat v obraně nebo se probíjet přes střední pásmo.
Samozřejmě bavíme se o třech zápasech a střelecká převaha není jediná věc, která by se měla sledovat. Hodilo by se například vnímat, z jakých pozic se střílelo a kdo častěji vytvářel příležitosti v předbrankovém prostoru. To jsme tentokrát bohužel nezvládli (možná na MS?:).
Přesto jde o další střípek do mozaiky, která umožňuje udělat si přesnější obrázek o zápase. Dlouhodobě týmy a hráči, co mají častěji puk a střílejí, taky častěji dávají góly a vyhrávají zápasy. Až se budete dívat na svůj oblíbený tým, mrkněte se, kde a jak tráví střídání vaši nejoblíbenější hráči.
