Odešla legenda. Zemřel Augustin Bubník, hvězda první zlaté generace
Patřil do první zlaté generace českého hokeje, Augustin Bubník byl ve 40. letech velkou superhvězdou a členem mimořádného týmu. V roce 1948 válel na olympiádě ve Svatém Mořici, odkud si přivezl stříbrnou medaili, poté se stal ve Stockholmu mistrem světa. S pražským LTC vybojoval pět domácích titulů, ovšem úspěchů mohlo být mnohem víc. Bubník doplatil na politické pořádky v tehdejším Československu. V roce 1950 byl zatčen a po vykonstruováném procesu poslán s dalšími spoluhráči do kriminálu. Reprezentační kariéru už nikdy neoprášil.
Minulý čas je bohužel na místě, Augustin Bubník totiž v úterý 18. dubna zemřel. Jak oznámili zástupci rodiny, stalo se tak po dlouhé vážné nemoci. Bývalému vynikajícímu hokejistovi bylo 88 let, v Bubníkovi odchází jeden z posledních šampiónů, kteří pomáhali budovat skvělou základy úspěchů a historii českého hokeje.
Bubník původně začínal jako útočník, díky skvělému bruslení, čtení hry a šikovnosti s kotoučem ovšem vynikal i coby obránce. Zářil především v nepřekonatelném LTC Praha, vojenskou službu začal plnit v pražském ATK. Po návratu z pracovních táborů a amnestii oblékal dresy Brna, Motorletu Praha a Slovanu Bratislava. Kamarádi ze zmíněných týmů na populárního "Gustu" nezapomněli, třeba s parťáky z Motorletu pravidelně absolvoval krásná setkání. Člen Síně slávy českého hokeje se pravidelně účastnil sešlostí českých olympioniků, svého času dělal průvodce po muzeu hokejových relikvií v pražské O2 areně.
Jeho osobní i hokejový život ovlivnilo bezpráví komunistické moci. Bubník byl společně s deseti spoluhráči v roce 1950 odsouzen ve vykonstruovaném politickém procesu. Dostal čtrnáct let za špionáž, velezradu a rozvracení lidově demokratického zřízení. Vězněn byl v uranovém lágru v Jáchymově. Po pěti letech mu byla udělena milost, do národního týmu se ale nevrátil. Příkoří za mřížemi popsal v několika knihách, pokoušel se rozkrýt příčiny a najít hlavní aktéry smyšleného případu.
Všechno začalo v roce 1950, v pražské restauraci u Herclíků, kde se sešli hokejový reprezentanti poté, co pod záminkou chybějících víz pro rozhlasové reportéry nebyly puštěni na šampionát do Londýna. "Byli jsme smutní, že se nejede na mistrovství světa. Dvěma hráčům se narodili kluci - mladí Roziňák a Macelis. Takže jsme to spojili," připomněl před lety. Šlo se samozřejmě do Zlaté kapličky. "To byla taková naše hospůdka. Šest vojáků sem chodilo na obědy a na večeře, protože kasárna jsme měli v Chuchli. Znali jsme se s Mojmírem Ujčíkem, který hospůdku provozoval," řekl mistr světa 1949.
Je jasné, že se postupně rozběhla zábava. "Pil se alkohol, zpívalo se. To víte, že jsme si také zanadávali na režim. Nebrali jsme si servítky. Pamatuju si, jak jsme s Vaškem Roziňákem vyběhli ven a křičeli, jak chceme být volní a mít křídla. Blázniví dvacetiletí kluci... Mysleli jsme, že to všechno zvrátíme," zavzpomínal. Dění v lokále bedlivě sledovali dva muži. Nikdo z hráčů jim nevěnoval pozornost, až později jim došlo, že šlo o příslušníky STB. Tajní čekali na záminku, tou byl posléze kontakt s brankářem Zlatkem Červeným. "Jeden z tajných řekl mně a Roziňákovi, abychom šli s nimi. Hned dostal ránu od Zlaťáka. Jenže ten druhý písknul a z auta na náměstíčku okamžitě vběhli do restaurace další. Bylo to připravené. Byla to past!" doplnil Bubník.
Hokejisté byli pozatýkáni, odvezeni do vazby a podrobeni mučivým výslechům. Akce STB se nevyhnula ani brankáři Modrému, který se mezitím rozloučil s reprezentací a v polovině března 1950 pobýval na horách. Komunistický soud později skupinu šampiónů odsoudil k vysokým trestům. Mnozí na následky kriminálu předčasně zemřeli, oficiální satisfakce se dočkali až po dlouhých letech.
I když se pak členové zlatého týmu z mistrovství světa 1949 a mnozí stříbrní medailisté z olympiády ve Svatém Mořici vrátili domů, nemohli vinou režimu najít pořádnou práci. Natož uplatnění v hokeji. Nesli cejch nepřátel režimu, jejich kariéry byly násilně přervány. Tehdejší Československo ztratilo mimořádný tým. "Náš hokej žil samozřejmě dál, ale třiadvacet let trvalo, než jsme zase vyhráli šampionát," upozornil Bubník. Sám se po angažmá v několika klubech vrhl na trénování. Vedl finskou reprezentaci, v roce 1967 s ní senzačně porazil na mistrovství světa československý výběr. Později koučoval Plzeň, Litvínov a další kluby.
Bubník byl prvním českým trenérem, jenž měl na povel zahraniční národní mužstvo. V roce 1981 se s týmem Nizozemska zúčastnil elitní kategorie MS, zejména ve Finsku byl hodně populární. Za přínos tamnímu hokeji byl uveden do Síně slávy finského hokeje,od roku hokeje je i členem Síně slávy českého hokeje. Po společenských změnách v roce 1989 působil Bubník v politice, byl poslancem parlamentu, angažoval se v několika oblastech. Do posledních chvil nepřestal sledovat hokejové dění, vážná nemoc ale byla postupně silnější. Velký hokejista a mistr světa 1949 prohrál poslední zápas 18. dubna. Ve věku 88 let...
Share on Facebook
