Olympiáda 2018, to bude šílenství, tuší Martinec. Po 5 letech ve Spartě končí
V pražské Spartě nejprve zažil parádní hráčskou kariéru, Patrik Martinec se ve slavném klubu odvedl roky dobrých služeb, posléze se vrátil a působil jako asistent trenéra a sportovní manažer. Teď se loučí, po pěti letech předává agendu, jeho staronovým působištěm bude korejský tým Anyang Halla. "Na jednu stranu mě odchod mrzí, ve Spartě se mi pracovalo výborně. Ale věděl jsem, že bych se do Koreje jednou rád vrátil. Budu hlavním koučem, moc se těším," konstatuje.
V kanceláři letošních vicemistrů Tipsport extraligy dokončuje poslední písemnosti a materiály chystá nástupci Jiřímu Kalousovi. Koncem týdne opustí kancelář v holešovické aréně, necelý měsíc poté už bude velet jednomu z favoritů Asijské ligy. "Budeme mít kemp v Praze, strávíme tady 14 dní. Takže ten přechod pro mě bude takový plynulý," usměje se. Pak odletí a domů se dostane zřejmě až po sezoně. I když možná. "Korejskou reprezentaci čekají některé přípravné turnaje, liga se tedy přeruší. Z Prahy do Soulu lítá přímá linka, někdy i dvakrát denně. Třeba dorazím dřív," doplní.
Kdy se vlastně váš návrat do Koreje narodil?
"Do Sparty jsem přišel před pěti lety, po odchodu Otto Sýkory na slovenský svaz. Měl jsem v Koreji platnou smlouvu, šéf klubu mi vyšel vstříc s tím, že až on bude potřebovat pomoci před olympiádou, tak zase půjdu zpátky. Dali jsme si na to ruku. Utekl nějaký čas, prezident Anyang Halla nyní vede celý korejský hokej. Byli jsme pořád v kontaktu, loni mi řekl, že by chtěl, abych šel do Koreje trénovat. Na Spartě mi teď končí kontrakt, už loni jsme se domluvili. Sparta to věděla někdy od loňského října."
Bylo to pro vás těžké rozhodování?
"Vždycky to je těžké. Ve Spartě jsem byl pět let, nastupoval jsem po sezoně, kdy tým hrál play out. Postupně se nám povedlo postavit dobrý mančaft, dostali jsme se do finále. Moc mě mrzí, že jsme letos neudělali titul, ale podle mě ta chvíle přijde. Tým je kvalitní, zabojuje o něj příště. Celkově musím říci, že roky ve Spartě pro mě byly vynikající, odchod mě mrzí i vzhledem ke spolupráci s Petrem Břízou a s celým realizačním týmem. Na druhou stranu dostávám možnost pracovat v Anyang Halla jako hlavní trenér. To mě láká. V klubu jsem před časem aktivně hrál, dneska má mužstvo v kádru zhruba 15 nebo 16 reprezentantů, s nimiž se počítá pro olympiádu 2018 v Pchjončchangu."
Znáte prostředí, kde se budou hry konat?
"Je to nový areál, který se intenzivně staví. Když jsem v Pchjončchangu hrával, místo začínali propagovat. Novou halu jsem ale zatím neviděl. Pro celou zemi to bude obrovská událost, pro korejský hokej také. Musíme to brát tak, že reprezentace bude mít ve skupině Kanadu, Českou republiku a Švýcarsko. Tyhle země jsou jiné, snahou Korejců je, aby se národní tým dostal na určitou úroveň a byl aspoň částečně konkurenceschopný. Každopádně - na hrách bude panovat skvělá atmosféra. Zažil jsem tam, když Korejci vyhráli olympiádu v baseballu, nebo když ve Vancouveru 2010 získala zlato krasobruslařka Kim Ju-na, což je mimochodem přítelkyně jednoho hokejisty Anyang Halla. V té doby byla podporovaná největšími firmami jako Samsung, LG, Huayndai, Kia. V Koreji vypukne při olympiádě šílenství."
Budete se podílet na přípravě Korejců před hrami?
"To úplně ne. Reprezentaci vedou Jimmy Paek a Richard Park. Ale Anyang Halla je taková naše Dukla Jihlava. Máme většinu hráčů, s nároďákem budeme spolupracovat."
Je návrat do Asie složitější s ohledem na rodinu?
"Starší dceři je 20 let, v Soulu studuje univerzitu. Má za sebou první rok. Tím pádem se uvidíme víc. A manželce i mladší dceři se v Koreji líbilo."
Umíte korejsky?
"Nějaké výrazy ano, jídlo v restauraci si objednám. Hokejový slang je v pohodě. Ale že bych vyloženě uměl, to zatím říci nemohu. Mám v plánu se učit, stejně tak písmo, abych si mohl všechno přečíst. Jako trenér bez potíží vystačím s angličtinou, v mužstvu máme navíc naturalizované zámořské hráče, jako jsou Dalton, Radunske, Testwuide, Alex Plante."
Ve Spartě jste působil coby asistent a sportovní manažer, bude pro vás těžké přeorientovat se do role hlavního kouče?
"Mimo chvilku, kdy byl na Spartě Ríša Žemlička, jsem dělal pořád asistenta. Byl jsem na každém tréninku, kancelář pro mě znamenala trošku něco navíc. Teď mi to odpadne. K 1. červenci ve Spartě končím, s mužstvem pak začnu pracovat koncem měsíce, shodou okolností v Praze. Hráči mají teď letní přípravu pod vedením kondičního kouče z Kanady, pak k nám přijedou na dvoutýdenní kemp, během něhož si zahrajeme se Slavií a Českými Budějovicemi. Korejci se sem chystali už na jaře, národní tým měl před mistrovstvím světa I. divize v Polsku. Ale tehdy z toho sešlo, nenašli jsme pro ně soupeře. Nová česká dvacítka s nimi hrát nechtěla."
Už jste myšlenkami na nové štaci?
"Tento týden ve Spartě všechno předávám, na trénování se moc těším. Za prvé mi odpadne agenda v kanceláři, za druhé se znovu zapojím do korejského hokeje, který poslední dobou prodělal ohromný vzestup. Dneska je to už nějakých jedenáct let, co jsem tam šel hrát. Anyang Halla byl tehdy poloamatérský klub, teď je to špičková organizace, která hraje Asijskou ligu a je v ní úspěšná. Šéf klubu do toho investoval spoustu peněz, dneska řídí celý svaz a je hlavním motorem příprav na domácí olympiádu. Když si vezmete letošní mistrovství světa I. divize, Korejci tam v posledním zápase těsně podlehli Itálii. Kdyby ne, hráli by příští rok A skupinu. Jasně předběhli Japonce a snaží se dál přibližovat hokejovému světu."
Těží korejský národní tým ze sehranosti, z toho, že jsou hráči dost pohromadě?
"Není to tak, že by reprezentace hrála pořád. Většina nejlepších působí v Anyang Halla, během sezony se konají turnaje Euro Hockey Challenge. Společná je příprava před šampionátem a teď také letní trénink před sezonou."
Chtěl byste do týmu zařadit některé české hokejisty?
"Aktuálně to nejde, protože program přípravy směrem k olympiádě se týká Kanaďanů, kteří po nějaké době dostali občanství. Takže do sezony 2017-18 jiné změny nenastanou."
Nakolik naturalizovaní Kanaďané pomohli korejskému výběru?
"Pomohli, určitě. Mají kvalitu, mnozí prošli AHL, někteří nakoukli i do NHL. Jsou to kvalitní hokejisté, kteří dlouhodobě patří k nejlepším. Přinesli takový ten kanadský přístup, nasazení, bojovnost. V NHL před časem hráli současní trenéři nároďáku Jim Paek a Richard Park, to jsou korejské hokejové legendy. Mají korejské předky, sice žili v Americe, ale jsou to Korejci. Jenom dobře, že se u hokeje zapojili."
Jací jsou vůbec korejští hokejisté?
"Disciplinovaní a houževnatí. Co řekne trenér, to platí. Hráči sami chtějí a tvrdě pracují. Jsou vynikající bruslaři, mimo jiné proto, že korejský národní sport je short track. Zatímco u nás lidé jezdí na kole nebo na běžkách, tam všichni bruslí. K dispozici jsou haly, kam má veřejnost volný přístup, stejně tak lze využívat venkovní dráhy. Hokejisté mají díky tomu úžasnou bruslařskou průpravu, rezervy jsou naopak v určité vyhranosti. Jelikož chybějí mládežnické týmy, hráči vlastně jen trénují a tím pádem trošku postrádají herní improvizace, předvídavost a podobně. Ale i v tomto ohledu se situace stále zlepšuje.
Asijská hokejová destinace je pro našince trochu exotická. Jaké budete mít v Koreji zázemí?
"Anyang je čtvrť Soulu, která má nějakých 800 tisíc obyvatel. Bydlet budu v mrakodrapu, asi deset minut pěšky od stadionu. Život tam je samozřejmě trošku jiný, v Soulu žije 12 až 14 miliónů lidí. Je to moderní metropole, i když třeba dopravní zácpy tam nejsou tak hrozné jako v Praze. Například kriminalitu mají téměř nulovou. Můžete si nechat věci na zimáku, v podstatě kdekoli - a nikdo vám nic neukradne."
Bylo těžké zvyknout si na odlišnou stravu?
"Vůbec. Jídlo je ostřejší, než jsme zvyklí, ale já si tamní kuchyni zamiloval. V Praze chodím minimálně jednou týdně do korejské restaurace. Než jsem s Jardou Nedvědem poprvé šli do Anyang Halla, slyšeli jsme, že Korejci jedí psy. Pídili jsme se po tom, zjistili jsme, že tam byla jedna taková restaurace, kam se objednávalo asi měsíc dopředu. Dneska tam nic podobného nenajdete."
Kousek od Jiřní Koreji leží ta Severní, kde panuje tvrdá komunistická totalita. Neměl jste třeba strach, že odtud hrozí nebezpečí?
"Byl jsem se podíval na hranicích obou zemí, ale nijak špatné pocity nebo obavy o bezpečnost jsem neměl. Zažil jsem, když došlo k potopení lodě, o níž se tvrdilo, že to udělali Severní Korejci. Zprávy na českém internetu byly mnohem hysteričtější, než jaká je skutečnost. Tehdy i teď. Pamatuju si, jak mi volala máma s tím, kdy přiletím domů, že se tam válčí. Přitom v Koreji se vůbec nic nedělo. Nikdy jsem se tam nebál."
Předpokládám, že i ze Soulu budete na dálku sledovat český hokej.
"Jasně. Máme časový posun sedm hodin, díky tomu uvidím většinu přenosů. Dá se tam chytit Česká televize, k dispozici je internet. Bude mě zajímat hlavně Sparta, pět let jsme tady vytvářeli mužstvo. Navíc jsem sparťan, takže kontakt bude intenzivní. Kdyby byl do budoucna zájem, samozřejmě bych se rád jednou vrátil."
Share on Facebook
