Opustit Jesenici dřív, peníze bych nikdy neviděl, líčí Michal Fikrt. Nyní čeká do pátku

25. leden 2012 14:39 | Libor Kult

Každý hokejista sní o tom, že zažije pohodovou sezonu, během níž bude s mužstvem bojovat o příčky nejvyšší a nebude muset řešit nic jiného než hokej, protože výplata bude na účtu pravidelně ve stanovený termín a nevyskytnout se ani jiné potíže. S něčím takovým však nechoďte v současnosti za brankářem Michalem Fikrtem (na snímku), který ve slovinské Jesenici prožívá velmi krušné časy. „Dokud nedostaneme, co máme garantováno podle smlouvy na papíře, nemáme jistotu nikdy,“ reaguje v rozhovoru pro hokej.cz přímo z bývalé jugoslávské republiky poté, co vedení rakouské mezinárodní soutěže EBEL přijalo záruky lidí kolem hokeje ve známém ocelářském městě, že tým bez potíží dokončí sezonu.

Náznaky problémů prosakovaly na veřejnost už od samého počátku přípravy na ledě, vše eskalovalo v průběhu třetího lednového týdne. Situace došla tak daleko, že klub HK Acroni Jesenice dostal od šéfů ligy ultimátum, které musel do pondělí 23. ledna do 18 hodin splnit, což se nakonec stalo.

„Největším problémem bylo odstoupení našeho prezidenta, s nímž jsme se předtím na všem dohodli. Tady na internetu psali, že skončil kvůli fanouškům, kteří mu měli snad i vyhrožovat. Ale důvodů asi bylo víc. Nebýt jeho odchodu, náš problém by se nepropíral po celé Evropě,“ ohlíží se Michal Fikrt. „Jenže po jeho odstoupení vše rázem padlo a přišla obrovská nejistota, jak bude vypadat nejbližší budoucnost. Nikdo se totiž moc nehrnul, že by složitou situaci řešil,“ popisuje.

Stále ještě devětadvacetiletý gólman žil sice v nejistotě, stejně jako další členové kádru však měl podrobné informace, jak se věci vyvíjí. „Na setkání s prezidentem chodili trenéři i zástupci hráčů, abychom o všem věděli z první ruky a ne zprostředkovaně,“ přibližuje.

„My hráči jsme se sešli vždy patnáct minut před tréninkem, abychom probrali, co se na poslední schůzce řešilo a ujasnili si postup kabiny,“ doplňuje ještě. Erste Bank Eishockey Liga se mezitím přehoupla do nadstavbové části, ovšem hokejisté Jesenice neměli na zápasy ani pomyšlení.

„Soustředit se na hokej, bylo nemožné, protože člověk nevěděl, jestli bude mít jak nakrmit děti nebo je bude muset poslat ke krmelci na sůl,“ pomáhá si někdejší brankář Liberce příměrem, jenž v jeho případě nemusí nutně znamenat nadsázku.

Slovinský tým tedy nakonec sezonu dohraje a i Michal Fikrt doufá, že angažovanost starosty Jesenice či zástupce slovinského svazu by měla představovat dostatečnou garanci. „Kdo jiný už by se měl zaručit, abychom tomu mohli věřit,“ pokládá si řečnickou otázku. „Vše máme dokonce i na papíře,“ dodává.

Následně pak potvrzuje již dříve zveřejněné informace, že klub dluží hráčům zhruba dvě měsíční mzdy. „Teď v pátek máme dostat první část peněz, příští týden druhou,“ uvádí. Právě poslední lednový pátek vnímá odchovanec Litvínova jako hraniční datum. „Pokud peníze nepřijdou, budu se snažit odejít,“ říká pevně a jasně.

Jenže pak by mu nastala pořádná honička, jelikož do konce přestupního termínu by zbývaly jen čtyři dny. Ani tak Michal Fikrt nelituje, že v klubu zůstal, i když první problémy se objevily už v srpnu a řada cizinců odešla v polovině listopadu. „Na odchod jsem myslel, ale pak bych peníze neviděl už nikdy. Navíc osmdesát procent klubů v Evropě včetně některých velkých nemá dost peněz, aby platily včas,“ vrací se o zhruba dva měsíce zpět.

„Zůstal jsem a druhý den přišly na účet všechny peníze, které mi klub dlužil, takže jsem na tom vlastně vydělal,“ předkládá zajímavou skutečnost. Celá letošní eskapáda poněkud kazí dojem z angažmá, které Michal Fikrt jinak chválí. „V minulé sezoně se zpozdila jen poslední výplata a já si říkal, že na konci soutěže je to s placení všelijaké všude,“ vybavuje si.

„Na druhou stranu už při mém příchodu v lednu loňského roku mě všichni varovali, že klub nemá zajištěn dostatek financí do konce sezony ani na tu příští,“ vypráví dále. „Říkal jsem si, že dají prostředky dohromady, ale na druhou stranu jsme s problémy počítal,“ pokračuje následně. A ty začaly velmi záhy. Vlastně už v srpnu. „Místo trénování se řešily peníze,“ povzdechne si.

Mimo hokej však nedá Michal Fikrt na Slovinsko dopustit. „Říkal jsem si, že jdu přece jen do bývalé Jugoslávie, ale našel jsem opravdu nádhernou zemi,“ rozplývá se. „Skvělé prostředí, krásná příroda, hory a všude čisto,“ libuje si. „Nové silnice, tunely i mosty, naše D1 by tu byla za polní cestu,“ nepřestává se superlativy.

„Lidé jsou tu velmi přátelští, řada mne zastaví na ulici a popovídáme si. Na druhou stranu mají občas horké hlavy a vystartují během pěti vteřin,“ uvádí z vlastní zkušenosti. „Ochutnal jsem nová jídla. Třeba jejich čevapčiči se nedá s naším srovnávat, hrozně mi chutná i sušené maso pršut. Poznal jsem taky novou mentalitu. Až na ten hokej je to tu super,“ uzavírá Michal Fikrt.

Zahraničí