Oslavenec Havel oprášil staré časy. Máte životní šanci! vzkazuje nástupcům
Foto: Jan Beneš, hcsparta.cz
(HELSINKY, od našeho zpravodaje) Před lety sváděl velké bitvy v reprezentačním dresu, Jan "Gusta" Havel patřil k elitním střelcům 60. a 70. let. Teď ikona Sparty oprášila staré časy, bývalý skvělý střelec vyrazil s národním týmem na turnaj Karjala. "V pátek jsem měl 75. narozeniny, trošku jsem to dostal jako dárek od svazu. Moc mě to potěšilo," děkuje na dálku.
Když vypráví o hokeji i o životě, poznáte, že je plný energie. "Ráno se probudím, vstávám tak kolem sedmé osmé hodiny, a lehce se rozcvičím. Dávám dřepy, protahovací cviky a podobně. Každý den. Dobře se stravuju, ale hlavně mi slouží, že jsem pořád mezi mladými. Ti mi dávají energii," odpovídá na dotaz, jak vypadá jeho recept na vitalitu.
Oslavy? Za pár dní se sejdeme s kamarády, vždycky se hrozně těším
Havel má výhodu, že je pořád u milovaného sportu. V minulosti to vždycky neplatilo, roky například provozoval bistro na pražském Žižkově. Poslední dobou je ale vedoucím mužstva juniorů Sparty. "Tím pádem trávím většinu dne s nimi. Míváme dva tréninky, jezdíme na zápasy. Zatímco kluci makají na ledě, já také něco udělám pro kondici a zdravíčko."
Od úterý je nablízku české reprezentaci, absolvuje s ní výjezd na zápasy turnaje Karjala. "Mám z toho velkou radost. Ale na druhou stranu: dlouho se mi nestalo, že bych byl na své narozeniny někde mimo. Naposledy snad v dobách, kdy jsem ještě hrával a my jezdili někam do zahraničí. Ovšem oslavy počkají. Mám možnost sledovat skvělý hokej, a také se podívám, jak se sestavuje národní mužstvo pro olympijské hry," pochvaluje si.
Foto: Jaroslav Legner, iSport.cz
Jakmile se vrátí do Prahy, přijde čas gratulací. Když Havel slavil 50. i 60. narozeniny, uskutečnil exhibiční zápasy na ledě holešovické arény. Jak budou vypadat pětasedmdesátiny? "Uděláme si oslavu s rodinou, dojde i na setkání s kamarády. Za několik dní máme pravidelný sraz bývalých sparťanů. Scházíme se každý měsíc, stará garda je od 60 let nahoru. Chodí vesměs všichni, na to se vždycky hrozně těším. Že se uvidím s klukama, s nimiž si říkáme hokejové zkazky i různé soukromé legrace," zmiňuje.
Měl jsem zdravotní potíže, které naštěstí pominuly. Cítím se dobře
Víkend ale ještě patří turnaji Karjala. "Užívám si to, jasně. Dívám se na zápasy, některé hráče znám z televize nebo z utkání na Spartě. Jiné naopak vůbec. Všem přeju, aby se co nejlépe připravili na olympiádu. Hvězdy z NHL do Koreje nejedou, tihle kluci mají životní šanci! Vždycky je nejcennější, když se hráč může dostat do olympijského týmu a třeba i přiveze nějakou medaili," potvrzuje majitel stříbra z Grenoblu 1968 a bronzu ze Sappora o čtyři roky později.
Chlapík, jenž v nejcennějším dresu sehrál 63 mezistátních utkání a nastřílel 34 branek, se do Helsinek vrátil po dvou letech. "Tehdy jsem tu byl s reprezentací veteránů. To je přesně, co mě drží ve formě. Nedávno jsem měl zdravotní potíže, které naštěstí pominuly. Cítím se dobře," kvituje. U národního týmu "starých pánů" působí s manažerem Pavlem Schwarzem, oba tvoří nerozlučnou dvojici také na zápasech prvního podniku letošního Euro Hocky Tour.
Havel je u veteránů hlavním koučem, sleduje tím pádem duely i pohledem Josefa Jandače? "To víte, že jo. Ve Švédsku jsme hráli zápas, v němž padla většina gólů z přesilovek. Všechno mě zajímá, v tom prvním utkání mě trošku mrzely naše fauly. Jak se říká: když ti nejdou nohy, pomůžeš si hokejkou. Ale mužstvo to pak stálo v oslabení spoustu sil," vrací se k bitvě v Örebro.
V hledišti mu občas blesknou vzpomínky na doby, kdy sám přeskakoval mantinel a bojoval ve vypjatých zápasech. "Se Švédy jsme většinou vyhrávali přípravná utkání. Horší bylo, že jsme pak přijeli na mistrovství světa - a tam s nimi remizovali. Nebo i prohráli. A s Finskem? Ty jsme poráželi pořád, jenže na šampionátu ve Vídni 1967 ne. Hrálo se od devíti hodin ráno, československý národ pracoval. A my prohráli 1:3. Celkově jsme skončili čtvrtí. Takže nám říkali, abychom domů jeli někudy zadem, ať nám fanoušci nenadávají."
Tajní stáli u výtahu a klepali se, jestli budeme všichni
V tehdejších dobách o sobě tuzemští hokejisté nemohli svobodně rozhodovat, dnešní generace možná ani pořádně neví, jaký režim v elitním výběru panoval. "Kluci teď mají výhodu. Za nás jezdili s týmem tajní, my jim říkali očka. Šli jsme nakupovat a tihle chlapi museli s námi. Hlídali, abychom jim neutekli. Měli jsme je v patách, oni pořád počítali a počítali. Jednou v Kanadě, tuším v sedmašedesátém, nás pustili k rodinám emigrantů. Jenom do půlnoci. Pak jsme museli zpátky, oni stáli u výtahu a klepali se, jestli budeme všichni," hlásí z vesela.
"My si z toho dělali srandu, ale ona to zase taková sranda nebyla," povídá. Odejít do zahraniční bylo v podstatě nemožné. Tedy legální cestou. "Od emigrantů jsme se dozvěděli o nabídkách z NHL. Tehdy něco nemyslitelného. Mně po šampionátu 1969 lákali ze St. Louis. Emigrovat jsem nechtěl, ve Stockholmu jsem nezůstal. Pak mi do Prahy přišla oficiální smlouva, jenomže tehdejší režim mě nepustil. Tohle už dnešní generace dávno řešit nemusí. Což je moc dobře," uzavírá.
Share on Facebook
